EKONOMIKA

Alžběta II a královská rodina jsou značky hodnotnější než Shell nebo Marks & Spencer. Monarchie přitom pro Brity není drahá

Královna Alžběta II., která dneškem završuje 70 let na trůnu, je nejen nejdéle vládnoucím britským monarchou historie, ale též nejvýdělečnějším. Pokud by britská královská rodina představovala firmu, byla by její značka, „brand“, jednou z nejhodnotnějších na světě.

Lukáš Kovanda

Společnost Brand Finance, vyčísluje hodnotu značky královské rodiny na 100 miliard dolarů, v přepočtu na 2,1 bilionu korunu. Jen „brand“ samotné Alžběty II. má pak hodnotu kolem 50 miliard dolarů, přes jeden bilion korun. To podle Brand Financi znamená, že hodnota „brandu“ britské královské rodiny předčí i tak věhlasné ostrovní značky, jako je ta náležející petrochemickému kolosu Shell nebo maloobchodní síti prodejen Marks & Spencer.

Hodnota značky britské monarchie přitom v čase stále narůstá. Například v roce 2017 činila 67 miliard liber, což podle tehdejšího kurzu činilo zhruba dva biliony korun. Za uplynulé čtyři roky tedy hodnota značky britské královské rodiny stoupla o dalších zhruba 100 miliard korun. Roli ovšem sehrávají také kursové pohyby české měny k té britské.

Svoji značku si britská monarchie každopádně svým způsobem upevňuje celá dlouhá staletí. Na rozdíl od jiných monarchií ve světě ji přitom dále rapidně zhodnocuje i v čase pokročilé globalizace, internetu a sociálních sítí. V tomto se do značné míry vymyká mezi všemi dalšími monarchiemi. Připomeňme, že monarchiemi jsou mnohé další ekonomicky nejrozvinutější země světa, jako je Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, Norsko či Belgie.

Ostatně, podle údajů zveřejněných americkým Cato Institute je ve světě dnes 43 monarchií a 157 republik. Hned 23 monarchií z uvedených 43, tedy více než padesát procent, se řadí mezi padesátku nejbohatších zemí světa. Z oněch 157 republik je jich mezi padesátkou nejbohatších zemí světa tedy pouze 27, čili nějakých osmnáct procent.

I další monarchie, nejen ta britská, jsou tedy ekonomicky úspěšné. V průměru dokonce citelně úspěšnější než republiky. Přesto by hodnota „brandu“ jiných monarchií byla dramaticky nižší, než je hodnota značky té britské. Značnou pozitivní roli v budování značky britské monarchie sehrává právě jubilující panovnice Alžběta II. Svým smyslem pro řád, oddaností monarchii a uměním stmelovat společnost již po dlouhá desetiletí utváří nesmírně příznivý obraz. Ostatně ne náhodou představuje královnin „brand“ celou polovinu celkové hodnoty značky královské rodiny, ba tedy celé monarchie.  
 
Obrovská popularita Alžběty II., který je celosvětová a navíc trvající, ba sílící vlastně už sedm desetiletí, tak britské monarchii umožňuje nejen ustát skandály některých členů královské rodiny, ale i další negativní publicitu, případně i volání po skoncování s monarchistickým zřízením. Celkově stále pozitivní obraz britské monarchie pak táhne turisty nejen do Británie samotné, ale i třeba na jiné kontinenty, do zemí Commonwealthu, jimž panovnice stále formálně vládne. Jsou díky němu populární i seriály typu The Crown na Netflixu nebo „filmový seriál“ a agentu Jamesi Bondovi, který na plátně Alžbětě II. neúnavně a neohroženě slouží od počátku 60. let, od desátého výročí jejího vládnutí.

K pozitivnímu obrazu monarchie ale přispívají i přízemnější věci. Třeba to, že královská rodina není pro Brity nakonec tak nákladnou záležitostí.

V roce 2018 vyšel britského daňového poplatníka „provoz“ královské rodiny na 65 pencí ročně, tedy na 18,70 koruny na osobu dle nynějšího kursu.

Členové britské královské rodiny jsou placení z části z britských veřejných rozpočtů a z části ze soukromých zdrojů. Je třeba připočíst rozsáhlý majetek, zejména nemovitostní, který se v rámci šlechtického rodu dědí z generace na generaci. Královna Alžběta II., stejně jako její loni zesnulý choť princ Philip a společné potomstvo, jsou placeni ze tří zdrojů. V rámci veřejných rozpočtů se jedná o takzvaný svrchovaný grant. Soukromé prostředky pak zajišťují rozpočty Vévodství cornwallského a Vévodství lancasterského.

Počínaje rokem 2012 se prostřednictvím zmíněného svrchovaného grantu hradí královniny oficiální výlohy a také náklady spojené s údržbou sídel a paláců, které královská rodina obývá. Svrchovaný grant spravuje britská vláda na roční bázi. Grant z části tvoří finanční výnos z „majetku Koruny“, tedy zejména z rozsáhlého portfolia nemovitostí či farem. Tento majetek ročně generuje výnos za stovky milionů liber. Technicky sice „majetek Koruny“ náleží vládnoucímu panovníkovi či panovnici, v praxi se však o jeho či její soukromý majetek nejedná. Nemůže jej prodat nebo přímo disponovat výnosy z něj. Majetek spravuje nezávislá správní rada.

Například ve fiskálním roce 2018 až 2019 činil objem svrchovaného grantu 82,2 milionu liber, což je v přepočtu dle nynějšího kurzu zhruba 2,4 miliardy korun. V daném fiskálním roce šla podstatná část této sumy, v přepočtu dle nynějšího kursu bezmála jedna miliarda korun, na renovaci Buckinghamského paláce. Prostředky ze zbývající v přepočtu zhruba 1,4 miliardy korun pak pokryly například cestovní výlohy členů královské rodiny nebo mzdy dvorního služebnictva.

Finanční příjem, který skutečně náleží královně, zahrnuje soukromá podkladnice. Do ní míří výnos Vévodství lancasterského, tedy souboru nemovitostí, pozemků a dalšího majetku. Například v roce 2018 dosahoval tento výnos v přepočtu zhruba 600 milionů korun. Královna Alžběta II. a do loňska i její zesnulý choť pokrývají z tohoto výnosu své dodatečné výdaje, nad rámec těch již uvedených. Královna z tohoto zdroje také hradí výlohy svých dětí, prince Andrewa, prince Edwarda a princezny Anny, spojené s jejich oficiálním reprezentováním královské rodiny po celém světě.

Princ Charles je ovšem vyplácen z jiné pokladnice, a sice z té Vévodství cornwallského. Jeho výdaje a také výdaje choti Camilly Parker Bowlesové tato pokladnice pokrývá z 90 procent. Princ z těchto zdrojů také pokrývá výdaje svých dětí a jejich chotí, tedy prince Williama a Kate Middletonové a do prvního předloňského čtvrtletí také prince Harryho a Meghan Markleové. Ve fiskálním roce 2019 až 2020 činil výnos „cornwallské pokladnice“ v přepočtu zhruba 660 milionů korun. Princ Charles a jeho choť a děti ovšem v daném roce získali také dohromady v přepočtu zhruba 60 milionů korun ze zmíněného svrchovaného grantu.

Majetek královny Alžběty II. se v roce 2020 kvůli pandemii propadl v přepočtu o zhruba 600 milionů korun na 10,5 miliardy korun. To mimochodem znamená, vyjdeme-li z čísel české mutace časopisu Forbes, že celkem šestnáct Čechů o sobě může říkat, že v roce 2020 byli bohatší než britská královna. Pokud by nejbohatší z Čechů, Petr Kellner, loni tragicky nezahynul, bylo by jich dokonce sedmnáct. Pavel Bouška, majitel firmy Vafo Praha, která vyrábí krmivo pro psy a kočky pod značkami Carnilove a Brit, je pak úplně stejně bohatý jako britská královna.

Majetek prince Philipa dle odhadů dosahoval v přepočtu zhruba 650 milionů korun, a byl tedy zhruba 16krát menší než majetek královny.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.
 

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Když to jeden tak čte, dochází mu jedna věc. To, co je patrně úplně ze všeho na královně a celé monarchii nejen pro Brity to nejbáječnější, je přesně to, čím se tahle umně hraná hra na monarchii liší od republikánského prezidenství. Čistě politicky mají demokratických prvků obě formy zřízení, máme-li na mysli monarchii konstituční, patrně úplně stejně. Jen v tom jednom, monarchistickém, jakoby by nezapomněli, že jsou v životě člověka i společnosti věci, jež přesahují volební období a často dokonce celý lidský život a že se vyplatí jim dát svoji váhu. No a když to ke všemu stojí jen těch 18,70!

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Privilegia náleží privilegovaným. Vím, zní to zdánlivě nesmyslně a rozhodně nijak inkluzivně, ovšem podstata tkví v tom, že k tomu, aby dotyčný mohl požívat nějakých privilegií, musí toho být hoden. Vezměme si u nás takového Karla Schwarzenberga. Ten, když řekne kupříkladu lejno, rozumíme si, tak to zní přece úplně jinak, než když totéž řekne náš současný obyvatel hradu. To dá rozum. Tedy někomu to dá rozum. A v tom ten háček právě je, že u nás je stále příliš mnoho lidí, kterým to ten rozum nedává, zatímco ve staré dobré Anglii to chápe i kdejaký řidič nebo uklízečka.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Angličani jsou divný, to mně nikdo nevymluví. Sestřenice tam jeden čas žila a přitáhla si domů chlapa tam od nich. Nevydrželo jim to teda dlouho, ale stejně to bylo zajímavý. Neřeším, co jedí a jak, takový ty zvyky, to je všude různý. Co mě dostávalo, bylo, jak on se neuměl odvázat. Ten chlap byl koženej jak moje sedlo na motorce a ještě po zimě v garáži. Tuhej úsměv, žádnej smysl pro humor a nebo teda dost divnej, s nikým si nezadat. Akorát, co teda celkem uměl, bylo, že slušně držel s náma krok v pití. Jenže to nakonec taky bylo divný. Pil, pil, chvíli řval jak pominutej něco v tý jejich hatmatilce, nikdo mu nerozuměl, mně teda při tom přišel jak Áda při projevu a pak pad jak podťatej. To dělal pravidelně. Možná ho ale štvala ta jeho baba, sestřenka. Ona byla taky dobře ťáplá. A pak jednoho dne odjel, nic neřek a bylo. Takže, jestli tyhle lidi si potřebujou platit královnu, já jim to přeju. Přijde mně, že ale u nás je nakonec s prezidentskejma volbama větší čurina. Lidi se hádaj, jako kdyby šlo o život a přitom jde o prd. Všichni ty strejdové sou vždycky strašně důležitý a nakonec jim jde všem o to samý, co ostatním lidem. Chtěj se mít dobře a nemuset u toho moc dělat.