SPOLEČNOST

Alzheimer na vzestupu. Kde budeme v roce 2050? Privátní centra porostou

Počet Alzheimer center se zvyšuje zatím jen pozvolna. Poptávku pokrýt nestačí, musí nastoupit privátní sektor.

Ondřej Smutný

Posledních několik desetiletí přineslo značné pokroky v medicíně a s ním neustálé prodlužování průměrné doby dožití. Tak, jak stoupá průměrný věk, stoupá bohužel i procento diagnostikovaného onemocnění Alzheimerovou chorobou. V současnosti se podíl pacientů s diagnózou Alzheimerovy choroby v ČR pohybuje pod průměrem EU, na úrovni cca 1,6 % populace ČR oproti cca 1,8 % EU.

Prognóza do příštích 30 let však očekává výrazné zvýšení až na dvojnásobek případů v roce 2050. „V Česku bude podle studie Alzheimer Europe za třicet let žít s demencí 280 000 lidí a na to Česká republika rozhodně není připravena.“ Komentuje ředitelka České alzheimerovské společnosti, Martina Mátlová.

Přes zjevné pokroky, které od pádu komunismu veřejné zdravotnictví a sociální péče prodělaly, je role privátních zařízení, specializovaných na seniorní klienty se specifickými potřebami stále klíčovější. Přes dlouhodobou změnu struktury věku obyvatelstva se počet těchto zařízení zřizovaných veřejnou správou nezvýšil natolik, aby postačoval plně potřebě stárnoucí populace.

Tak, jak stoupá počet seniorů s již zmíněnou diagnózou a tedy i se specifickými potřebami, stoupá i počet lidí, kteří si uvědomují, jak klíčové je nalézt pro jejich dožívající rodiče/prarodiče zařízení s odpovídající kvalitou specializované péče, kterou jsou ochotni a zejména schopni hradit. Kupní síla obyvatelstva ČR tak umožňuje existenci stále většího počtu privátních specializovaných domovů seniorů s nadstandardní kvalitou péče.

Moderní privátní Alzheimer centra dnes již nijak nepřipomínají děsivě ikonické  „starobince” z literatury minulého a předminulého století. V drtivé většině jde o moderně vybavené zařízení s personálem dodržujícím vysoké etické standardy při práci se sebevíce problematickou klientelou. V minulosti byla legislativou zrušena klecová lůžka - i s nejproblematičtějšími klienty se aktuálně zachází se snahou o minimalizaci narušení jejich důstojnosti.

V souvislosti se zmíněným odhadem lze očekávat, že síť privátních Alzheimer center bude v následujících letech dále dynamicky růst tak, jak poroste počet seniorů se specifickými potřebami péče.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Tato skupina diagnóz je přes nejrůznější více či méně povedené vtipy a zlehčující filmové skeče jedním z posledních tabu současné společnosti. Péče o starého a nesoběstačného člověka je obecně vždy velmi vyčerpávající. Ovšem to, co přináší měsíce a roky péče o nejbližšího člověka, který se vám před očima mění v někdy až zlomyslnou karikaturu své druhdy důstojné osobnosti, je naprosto zničující. Vím to, prožili jsme ve vlastní rodině…

Karin Léblová
40 let, na volné noze

Je znepokojivé dozvídat se, že situace má být čím dál horší a je povzbudivé vědět, že přibývá zároveň organizací a možností péče pro tyto pacienty a jejich nejbližší, kteří pomoc často potřebují neméně.

Nikola Spurná
30 let, prodavačka

Sousedům takhle odcházela jejich máma. Myslím, že největší štěstí pro všechny bylo, že jich je pět sourozenců a mohli se tak o tu starost podělit. I tak měli co dělat. Když stará paní umřela, zdálo se mi, že se jim ulevilo. Tohle bych fakt zažít nechtěla. Lidi, co s těmi nemocnými dělají, mají můj obdiv. To bych nedokázala.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Péči o takto odcházejícího člověka považuji osobně za možná největší zkoušku vztahu. Přesto je ještě vždy na místě ptát se, kdy už začíná prostor pro profesionály, neboť vím, že i jen několik měsíců takovéto péče může učinit trosku i z velmi odhodlaného a milujícího pečovatele, zvlášť když nemá vystřídání.