Bude to o ekonomice, blbečku. Babišovi a spol. může ještě volby vyhrát probíhající rapidní růst důvěry obyvatel ČR v ekonomiku

Bude to o ekonomice, blbečku. Babišovi a spol. může ještě volby vyhrát probíhající rapidní růst důvěry obyvatel ČR v ekonomiku

Je tomu již přes třicet let od skončení bojových operací války v Zálivu. Tehdejší americký prezident George Bush starší se po spojeneckém vítězství stal miláčkem amerického lidu. V březnu 1991 jeho práci v úřadu kladně hodnotilo 90 procent Američanů. Zdálo se, že vítězství pro druhé volební období má “v kapse”. Nastoupil ale James Carville. Jakožto stratég prezidentské kampaně Billa Clintona vyvěsil v ústředí volebního štábu v Little Rocku ceduli se třemi “přikázáními”. Ta v bodech shrnovala, co má kampaň zejména obnášet, co má sdělovat, aby Clinton-vyzývatel Bushe staršího z Bílého domu odklidil.

Druhé z “přikázání” se nakonec stalo sloganem celé Clintonovy úspěšné kampaně: “The economy, stupid”. Zatímco Bush starší obhajoval svůj mandát zdůrazňováním bezpečnostních hrozeb a role zahraniční politiky, Clinton – a zmíněný slogan to vystihuje – vsadil spíše na zájem běžného Američana o svoji peněženku a o svoji výplatu. “Je to ekonomika, oč ve skutečnosti jde, blbečku,” hlásá totiž slogan.

Bush starší snad i pro své válčení odsunul ekonomiku na druhou kolej. V březnu 1991 byl sice na vrcholu popularity, jenže v USA zároveň končila osmiměsíční recese, která ztížila živobytí mnoha americkým domácnostem. Nastala i v důsledku vpádu iráckých vojsk do Kuvajtu, respektive souvisejícího ropného šoku, který počátkem devadesátých let podlamoval důvěru amerických spotřebitelů i firem v ekonomiku. Důvěra zůstala podlomená déle, než jak trvalo opojení Američanů ze spojeneckého udolání Saddáma Husajna během proslulé operace Pouštní bouře. A právě toho využil James Carville. Prezidentský vyzývatel Bill Clinton tak zkrátka Američanům sliboval, že pokud jej dostanou do Bílého domu, dočkají se vítězství i jejich vlastní peněženky.

České vládní strany tak jistě těší nejnovější, dubnová čísla ČSÚ. Aktuálně totiž hodnota ukazatele celkové důvěry v tuzemskou ekonomiku vzrostla na 94,7 bodu z březnové úrovně 87 bodů, tedy o 7,7 bodu. Jedná se o druhý největší meziměsíční nárůst důvěry lidí i firem v ekonomiku Česka v historii měření od roku 2003. Výrazněji narostla důvěra v ekonomiku pouze jednou, a to loni v červenci. Tehdy lidé i firmy v Česku získali pocit, že se pandemii podařilo překonat.

Tato tehdejší nálada byla podpořená otevíráním ekonomiky včetně například restaurací, k němuž docházelo už koncem jara. Nyní je výsledek příznivější o to, že k takovému otevření ekonomiky jako loni na přelomu jara a léta zatím nedošlo, přitom optimismus lidí i firem narostl také velmi výrazně. Na druhou stranu je pravda, že loni v červenci se z jarní uzavírky vzpamatovávala podstatná část průmyslu, který ovšem letos na jaře zavřený nebyl. Otevírání dobrovolně zavřené části průmyslu včetně automobilek tehdy optimismus umocnilo.

Citelný nárůst ekonomické důvěry lidí v Česku je tedy pozitivní zprávou právě pro vládní politiky. I pro ně platí stará dobrá poučka: “The economy, stupid”. Lidé se u říjnových voleb budou rozhodovat, komu dát svůj hlas, z podstatné části podle toho, jak se bude dařit právě ekonomice a jaký z ní budou mít pocit. Čím lepší tento pocit bude, tím lepšího výsledku vládní strany mohou potenciálně dosáhnout.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.