Marně přemýšlím, koho a co covidová agenda nezasáhla. Daň za potřebu nebo snad iluzi bezpečí je tentokrát obrovská. Říká se, že strach je špatný rádce. Zároveň je to ale jistě výborný nástroj ovládání. To ostatně byrokracie je také. Ze své původní profese vzpomínám právě na kontrolní “přepady“ hygieny. Podivné ženštiny, jejichž vzhled i vystupování byly ve vzácném souladu. Děti v naší školce se jich bály. Soustava prkotin nafouknutých do nebetyčné velevýznamnosti mající za cíl jediné – vyvolání pocitu nedostačivosti, selhání na straně naší a zároveň pocity vděku k úřadu, že i tentokrát nebyla “povinná“ pokuta likvidační (a ona být mohla!), ale pouze blahosklonně rodičovská, kárající. Ach jo!