EKONOMIKA

Ceny nezadržitelně stoupají. Inflace likviduje úspory střadatelů

„Výsledek voleb do Poslanecké sněmovny pravděpodobně otočí kormidlem rozpočtové politiky směrem k větším úsporám. To by mohlo zmírnit domácí inflační tlaky, které jsou podporovány tvorbou rekordních schodků státních rozpočtů,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Štěpán Křeček

Z meziročního pohledu dosáhla míra inflace v září letošního roku na úroveň 4,9 procenta, což bylo o 0,8 procentního bodu více než v srpnu. Jedná se o nejvyšší meziroční růst cen od října 2008, kdy inflace dosáhla na úroveň 6,0 procenta. Ceny zboží úhrnem vzrostly o 2,3 procenta a ceny služeb o 7,9 procenta.

Inflace se opět vzdálila od svého tolerančního pásma. Lze proto očekávat další reakci České národní banky, která pravděpodobně bude pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb. To bude zpomalovat hospodářský růst České republiky. Navíc se nastavení měnové politiky v naší zemi výrazně vzdálí od nastavení v eurozóně.

Růst cen se týká drtivé většiny zboží a služeb v ekonomice. Nejvíce problematický je zrychlující růst cen nájemného, který může vytvářet sociální problémy. K tomu ještě musíme připočíst zdražování vodného a stočného i skokový růst cen energií, který se projeví v následujících měsících.

Zdražování pohonných hmot o 20,4 procenta může snižovat mobilitu lidí. Těm se navíc skokově zdražují vybrané potraviny jako například mléko o 7,3 procenta, oleje a tuky o 14,0 procenta či zelenina o 6,9 procenta. Lidé neušetří ani na svém odívání. Oděvy zdražují o 9,7 procenta a obuv dokonce o 10,1 procenta.

Na zdražování nejvíce doplatí lidé, kterým se nezvyšují či dokonce klesají příjmy. Růst úrokových sazeb v ekonomice zhorší podmínky pro poskytování hypoték a dalších úvěrů. Nelze však očekávat, že by se vyšší úrokové sazby výrazně propsaly na běžné a spořící účty. Lidé proto budou velice rychle přicházet o kupní sílu svých úspor.
 

Štěpán Křeček, hlavní ekonom BHS

Michal Babinec

Toto je krom všeho ostatního jen další rána všem penzijním pojištěním, stavebním spořením a vůbec čemukoli, co by bylo lze nazvat zodpovědným přístupem k financím a vlastní budoucnosti. Jádro pudla je přitom stále stejné. Zatímco svědomitý občan si ukrajuje a odkládá, stát rozhazuje a rozdává. Z čeho to stát zaplatí? No přece z úspor svědomitých občanů!

Milan Šáda

Nevím, ale přijde mi, že jestli tu stát před časem za obrovský peníze zachraňoval pracovní místa, aby teď přesně těm samejm lidem, pro který se to jako dělalo, zdražil i tu cestu do práce, jídlo, topení, všechno, tak je něco moc špatně.

Josef Kalina

Nikdy nezapomenu na svého pradědečka, který upsal před válkou jako vlastenec ohromný majetek do státních dluhopisů. Po válce pak pozůstalí, praděda za války zemřel, pracně dokazovali jako sprostí podezřelí republice, že si rodina za okupace nepomohla. Když měli přece tolik peněz, že mohli půjčovat státu za nevýhodný úrok… I když vše obhájili, přesto je ten stejný stát, který chtěl praděda tak obětavě zachraňovat, nakonec dokonale ožebračil. Poslední ranou byla pak měna, která už obrala pro jistotu i ty, kteří okrádání mojí rodiny původně tleskali, protože si mysleli, že oni na tom vydělají nebo se jich to alespoň netýká. Dopadá to tak pokaždé a říká se tomu bolševismus. 

Karin Léblová

Marně přemýšlím, za co je toto cena. Za ten měsíc placeného volna uprostřed Covidu pro pár vyvolených? Za kompenzace lidem, kteří mohli odvádět daně a namísto toho přijímali a ještě málo a se skřípěním zubů za ohromných ztrát? Za milióny testů dětí, z nichž drtivá většina byla k ničemu? Za vakcíny, které se nakonec posílaly do Afriky či vylévaly do kanálu? Za pocit, že nás stát chrání a nám stačí nepřemýšlet a dodržovat?

Karla Bernášková

Děsím se doopravdy jedné věci. V oblékání se člověk uskromní, v cestování jakbysmet, i nějaké ty opravy se dají často odložit, ale jak budu topit svým novým kotlem na plyn z dotace to opravdu nevím, když ve smlouvě pod pokutou je, že ten starý už použít nesmím.