EKONOMIKA

Češi jsou nejvěrnějšími zaměstnanci v Evropě, ukazuje průzkum

Češi jsou podle průzkumu firmy PwC nejvěrnějšími zaměstnanci v Evropě, když jen 12 procent jich plánuje v nadcházejícím roce změnit zaměstnavatele. To je výrazně méně než globální průměr, který činí 19 procent. Výsledky průzkumu celosvětové zaměstnanosti, kterého se zúčastnilo 52.195 pracovníků ve 44 zemích, dnes společnost PwC poskytla ČTK.

Největší tendenci ke změně má v Česku nejmladší generace, kde vysokou pravděpodobnost zmiňuje 22 procent zaměstnanců. I to je ale výrazně podprůměrné. Nejčastější motivací ke změně jsou peníze, hned na druhém místě je ale pocit naplněnosti z vlastní práce. Češi jsou nejkonzervativnější i v otázkách, zda plánují z pracovního procesu nadobro odejít (deset procent) nebo požádat nadřízeného o zkrácení úvazku (sedm procent).

Tuzemský pracovní trh vykazuje přitom už několik let jednu z nejnižších nezaměstnaností a výrazný převis nabídky práce. Zaměstnanci tedy nemusí mít obavu o to, že by novou práci na trhu nenašli, dodává PwC.

"Český trh práce se v posledních dvou letech významně přetváří, mění se zaběhnutá pravidla, vytváří nové pracovní role a redefinují se potřebné dovednosti. Česká ekonomika a pracovní trh s ní jsou také do značné míry závislé na průmyslové výrobě v čele s automobilovým průmyslem. Ten nyní čelí těžkým problémům v souvislosti s pandemií, nedostatkem surovin nebo nespolehlivostí dodávek. Zároveň prochází změnou směrem k elektromobilitě, u které se očekává, že bude na pracovní sílu méně náročná. Právě z těchto nejistot a obav z budoucího vývoje může pramenit rezervovaný přístup českých zaměstnanců ke změně," uvedla expertka na řízení lidských zdrojů z PwC ČR Andrea Linhartová Palánová.

Českým číslům se vedle Belgičanů blíží jen asijské země jako Čína, Jižní Korea a Japonsko. Naopak "zaječí úmysly" jsou častější i třeba u Poláků (16 procent) nebo Němců (17 procent). Pomyslnému žebříčku vévodí Indie, kde uvádí vysokou pravděpodobnost přestupu 34 procent dotázaných.

Podobně jako u změny zaměstnání se Češi umisťují na chvostu i v počtu respondentů, kteří plánují v nejbližším roce úplně opustit (buď na čas či definitivně) pracovní proces. To v Česku seriózně zvažuje desetina respondentů, zatímco globální průměr je 17 procent a například v Německu to plánuje alespoň na určitou dobu 18 procent zaměstnanců.

ČTK | byznysvcesku.cz

Česká republika Pracovní síly Trh práce
Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se bezradný

Toto je letité prokletí české ekonomiky. Ti lidé si především škodí sami, ale samozřejmě to má vliv i na ekonomiku jako celek. Bohužel významná část lidí u nás má pocit, že setrváváním v nevyhovujících podmínkách, u práce, jež je nebaví, u zaměstnavatelů, kteří je nakonec ani dobře neplatí, získávají alespoň onu domnělou jistotu, což je v ČR mantra. Většinou jde přitom o iluzi. Ano, jistě, zažil to každý, změnil práci, obor, cokoli a namísto očekávaného zlepšení se dostavil třeba i opak. Jenže, kdo se nenechal odradit a šel životem, kariérou dál, na konci prakticky nikdy nelitoval. Znám to od sebe, od přátel, z příběhů, z doslechu. Je to o mentálním nastavení, o schopnosti se obrazně řečeno o místo na Slunci třeba i porvat. Obávám se, že v naší národní povaze je silně zakódován opak. Nevím, do jaké míry je to způsobeno zkušeností s minulým režimem, ale je často frustrující jednat s lidmi na toto téma. Přetrvává mentalita nároková, odborářská.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se v pohodě

Bývalo kdysi svého druhu ctností, nebýt pracovně přelétavý. Dokonce se takovým neustálým hledačům říkávalo fluktuanti a byli podezřelý z toho, že nepochopili základní moudro, že totiž všude je chleba o dvou kůrkách. Možná i lidové pořekadlo “devatero řemesel, desátá bída“ bylo z tohoto ranku. Jenže, zdá se, že čas oponou trhnul. Změny, které naši předci počítali na generace, zažíváme my během jediné a kolikrát ani to ne. Je-li to dobře, nevím. Jisté je, že je to fakt. Faktem je i to, že jsou národy jako třeba my, ale i takoví Rakušané, Bavoři a další, které jsou přirozeně konzervativnější a těžko říci, čím to je. Že by to byla stopa toho tolikrát odpíraného katolicismu? Já pro to mám pochopení. Také jsem celý život prožil v jedné profesi a v podstatě u dvou zaměstnavatelů. Jestli na to lze být hrdý? Nevím. Je to skutečnost. Svoji práci mám rád a jiné nabídky mě nikdy nezaujaly natolik, abych měnil. Každý se musí rozhodnout sám.

Erik Hrachovec
27 let, vedoucí oddělení datové analýzy . Cítí se zklamaný

Když se někdo čas od času ptá, proč u nás nejsou výdělky jako na Západě, tak toto je jedna z mnoha možných odpovědí. Nejsme pružní. On se ten požadavek na flexibilitu neobjevuje v pracovních inzerátech jen tak pro nic za nic. Ano, globální kapitalismus je vysoce úspěšný a efektivní systém zejména kvůli tomu, že je schopen pružně reagovat na poptávku zákazníků. K tomu nutně potřebuje lidi, kteří budou stejně pružní dnes už de facto na všech patrech produkčního řetězce. Kdo to pochopí, bude úspěšný a bohatý, kdo se rozhodne zabarikádovat se ve svém pohodlí, ocitne se jednoho dne v lepším případě stranou, v tom horším na dně.

Karin Léblová
40 let, na volné noze . Cítí se smutný

Bylo mi pokaždé nesmírně líto lidí v mém okolí, kteří nedokázali vyslyšet jakési vnitřní volání své duše po změně. Časem v sobě tento hlas vlastní autenticity už zcela zahlušili a ve výsledku prožívali život namísto v harmonii a dobrodružném objevování nových světů a radostí jako jakési mnohaleté vězení při čekání na propuštění, tj. na důchod. Ano, znala jsem a znám takové, kteří důchod vyhlížejí pomalu už od pětatřiceti. Je to smutný pohled. Cítím za tím nevíru v sebe, v život, ve vyšší síly v nás i nad námi. Přeji každému odvahu změnit to, co nás tíží. Naše tělo je k tomu často klíčem. Všechny ty nevysvětlitelné zdravotní neduhy a stavy bývají voláním duše prostřednictvím těla o pomoc. Naslouchejme si pozorně, nikoho bližšího nemáme.

Česká republika Pracovní síly Trh práce