EKONOMIKA

České hospody a restaurace se bouří. Lockdown je stál desítky miliard

Češi loni totiž kvůli covidu utratili v restauracích a hospodách o 76 miliard korun méně, než by utratili nebýt pandemie, plyne z nových dat Eurostatu.

Lukáš Kovanda

V souvislosti s nynějším opětovným zpřísňováním protipandemických opatření se mnozí provozovatelé restaurací a hospod bouří a varují, že nebudou dbát povinnosti prověřovat bezinfekčnost svých hostů. Provozovatelé restaurací či hospod se totiž obávají, že jim dodržování opatření odláká zákazníky. Po loňském roku jsou finančně značně oslabení, jak ostatně dokládají i nová data Eurostatu. Podle nich totiž Češi loni kvůli covidu utratili v restauracích a hospodách o 76 miliard korun méně, než by utratili nebýt pandemie.

Útraty obyvatel ČR za jídla a nápoje v restauracích, kavárnách či hospodách a dalších stravovacích zařízeních a za ubytování v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních klesly loni meziročně o bezmála 100 miliard korun. V roce 2019 tyto výdaje totiž činily 246,7 miliardy korun, loni však jen 147,3 miliardy, vyplývá z nově zveřejněných údajů Eurostatu (viz zde).

Z uvedené sumy 147,3 miliardy korun činily loni útraty v restauracích a dalších stravovacích zařízeních 116,6 miliardy korun. V hotelích a dalších ubytovacích zařízeních obyvatelé ČR utratili zbývající část, tj. 30,8 miliardy.  

Útraty obyvatel ČR v pohostinských provozovnách tak loni byly čistě nominálně nejslabší od roku 2008. Pokud vezmeme v potaz inflační znehodnocení české měny, k němuž průběžně dochází, byly naposledy útraty nižší v roce 1997. Tehdy činily 64,1 miliardy korun. Přitom po očištění o inflaci, která nastala mezi lety 1997 a 2020 odpovídá loňská suma výdajů 116,6 miliardy korun celkem 64,4 miliardy korun roku 1997.  

Výdaje obyvatel ČR za ubytovací zařízení (hotely, hostely či kempy,…), odpovídající tedy uvedené částce 30,8 miliardy korun, byly loni nominálně nejnižší od roku 2005. Reálně, po očištění o inflaci, však šlo o nejnižší výdaje od roku 1995, od kdy jsou data k dispozici.  

Lze předpokládat, že nebýt pandemie, utratili by obyvatelé ČR loni díky pokračujícímu ekonomickému růstu a neutuchající prosperitě a růstu výdělků v pohostinských a ubytovacích zařízeních v ČR zhruba 260 miliard korun. Pandemie je tedy připravila o přibližně 113 miliard korun.  O větší část z této sumy, zhruba 76 miliard, přišla pohostinská zařízení, o menší, odpovídající 37 miliardám, pak zařízení ubytovací.  
 

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

 

Jindřich Kadavý

Však oni se vrátí. To bylo na začátku kolem mě silných prohlášení, že se nikdo očkovat nepůjde a než jsem se dvakrát otočil, byli u nás v práci snad s jedinou výjimkou očkovaní všichni. Tady to bude stejné. Lidé chvíli budou remcat, pak to někdo zkusí, dostane pořádnou pokutu, pak to ty zbylé doma v garáži přestane bavit a do Vánoc můžeme mát proočkovanost jako slušná, civilizovaná země na západ od našich hranic. Jen se nebát! Demokracie není vláda uřvaných pivařů a šidících hospodských!

Josef Kalina

Jak trefně poznamenal jeden z restauratérů: „Toto je pod moji úroveň, mám ke svým zákazníkům úctu. A navíc na to nemám ze zákona ve skutečnosti právo.“ Je to přesně tak. Nejen kat, pohodný ale i drábové požívali v minulosti mezi lidem obecným poněkud zvláštní postavení. Tato povolání spojená s udržováním veřejného pořádku měla svá privilegia a samozřejmě také mnohé nevýhody. Lapidárně řečeno, lidé se dotyčných obvykle stranili, nesedali s nimi k jednomu stolu, nerozmlouvali. To je tak nějak pravý opak toho, co ke své obživě potřebuje běžný hostinský. Ten totiž má být až na nečetné literární výjimky srdečný, družný a přátelský. A s tím se Pomocná stráž PČR tak nějak neslučuje. Lidé chodí do hospody převážně z důvodů společenských. Pití o samotě doma je úplně jiná disciplína. Hostinští už po tom všem mnoho prostoru nemají. Každý zkušený hospodský rváč dobře ví, že bojovník zatlačený do kouta je nejnebezpečnější. Má krytá záda a žádné ústupové cesty. To pak bývá někdy na život a na smrt…

Milan Šáda

Včerejší test dopadl na výbornou, bylo to úplně v pohodě. Je fakt, že se tady mezi sebou všichni známe. Myslím, že kdyby přišel někdo v doprovodu policajta, dopadne to jak v ostravský tramvaji, co jsem jednou viděl. Tam, když taková revizorská parta s ozbrojenou ochranou stojí na zastávce – půlka lidí vystupuje a oni jen čumí.

Michal Babinec

Uvidíme. Hamáčkův šílený nápad se zákazem vstupu zaměstnanců bez testů či očkování ve vzácné shodě teď smetly společně svazy zaměstnavatelské i zaměstnanecké jako jednoduše nebezpečný nesmysl. Jako ekonom mám stále tendenci předpokládat, že přes všechny dočasné výkyvy způsobené emocemi, lidé tíhnou přirozeně k tomu chovat se racionálně. Ekonomická realita je k tomu nutí. Byznys točící se okolo gastro a ubytovacích služeb není vůbec malý a státu z něj plynou nemalé daňové příjmy. Už vyhrocená situace okolo EET před lety ukázala, jak se věci mají. Současně praxe předkládaných opatření začíná navíc čím dál více projevovat prvky segregační a diskriminační. A nejde zdaleka jen o neočkované. Jakpak k tomu přijdou profese a podnikatelé postižení opatřeními, která ještě ke všemu zjevně nefungují a ani nevykazují známky původně slibované dočasnosti? V našem civilizačním okruhu bývalo kdysi zvykem, že pravda je to, co je ve shodě s poznáním. A zde jsme patrně právě u podstaty současného pnutí. Málokdo poznává aktuální stav “epidemie“ jako něco skutečně ohrožujícího. Věřím, že v opačném případě by stát neuplácel příjemce očkování, ale naopak tito dotyčné poskytovatele. Problém s hostinskými by pak nevznikl vůbec. Každý by ve strachu o život seděl doma a rád. Jenže to tak není.

Karin Léblová

Všechny nás v obchodech, obchůdcích i velkých hotelech a restauracích spojuje jedno. Jsme tak zvané služby. Lidé k nám s důvěrou přicházejí, že jim pomůžeme vyplnit nějaké jejich přání, potřebu, někdy dokonce i touhu. To se naprosto zásadně rozchází s představou státu, že budeme lidi kontrolovat, lustrovat, dohlížet a případně dokonce vyhazovat. Odpusťte, nijak jsem dosud nenasedala na taková ta prohlášení o estébacích ve vládě apod., ale toto mi přesně přijde ta mentalita. Snaha udělat z půlky národa donašeče, kontrolory, udržovat lidi ve strachu. Je mi z toho smutno a zle.