EKONOMIKA

Co bude se sankcemi dál? Maďaři zablokovali uvalení embarga EU na dovoz ruské ropy

Maďarsko i po včerejšku blokuje uvalení embarga EU na dovoz ruské ropy. Maďaři tak činí přesto, že si už dříve vyjednali výjimku spočívající v tom, že mají čas se od ruské ropy odříznout až do konce roku 2024.

Lukáš Kovanda

Stejnou výjimku má v EU už jen Slovensko. Česko by se muselo odříznout do června 2024. Ostatní země EU by to musely zvládnout už letos. Chorvatsko ovšem zvažuje, že o výjimku zažádá taktéž.

Zástupci zemí EU se tak na svém dnešním jednání na uvalení embarga nedohodli, uvádí agentura Bloomberg. V jednáních mají pokračovat v příštích dnech. Maďarský postoj může být ovšem v této fázi již jen výsledkem snahy Budapešti ještě chvíli zbytek EU vydírat a před odstoupením od svého veta embarga ještě dojednat další výhody pro sebe sama.

Na jednu stranu je i tak zjevné, že se jednota EU v postupu vůči Rusku poněkud tříští, alespoň v porovnání se situací v únoru nebo březnu, kdy byly tehdejší sankční balíčky zaváděny plynuleji. Na druhou stranu je logické, že v tuto chvíli už je těžké koncipovat dodatečné sankce, které by poškodily Rusko, ale nikoli „efektem bumerangu“ státy EU. I proto je stále obtížnější hledat v rámci EU jednotu.

Přitom se zdá, že Rusko se opravdu obává, že by se státy EU, zejména pak země jako Německo nebo Itálie, mohly brzy kompletně odříznout nejen od ruské ropy, ale také od plynu. Ruský plynárenský gigant Gazprom, jejž ovládá Kreml, podle včerejšího zjištění agentury Bloomberg v těchto dnech obesílá své evropské odběratele s ujištěním, že mají za plyn platit, jak jsou zvyklí, tedy převážně v eurech, případně v dolarech. Směnu do rublu prý učiní ruské Národní zúčtovací středisko, a to bez účasti sankcionované ruské centrální banky.

Rusko si tedy sice nejprve vymínilo platbu za plyn v rublech, postupně ale podmínky takové platby modifikuje tak, aby nebyly v kolizi se sankcemi EU. Kreml má evidentně zájem na tom, aby EU jeho energie dále odebírala přesto, že se v dubnu rozhodl od svých dodávek odstřihnout Polsko a Bulharsko. To jsou však země, které z jeho hlediska nepředstavují klíčové a perspektivní odběratele. Polsko tak jako tak plánovalo dovoz ruského plynu ukončit, Bulharsko jej zase odbíralo poměrně málo.  

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se v pohodě

Nic si nenalhávejme, žádná evropská jednota nikdy neexistovala, je to pouze (bez)zbožné přání eurofantastů. Velké země, především Německo a Francie, vždycky v první řadě sledovaly vlastní zájem. To jenom naši naivkové byli ochotni obětovat zájmy vlastní země na úkor údajného společného dobra. Ani si nemyslím, že to dělali z nějakého přesvědčení, spíš bych řekl, že za to očekávali poklepání po ramenou a nějakou tu odměnu od bruselského páníčka. Jelikož se Maďarsko snaží udržovat dobré vztahy i s Německem, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby jeho postoj byl předem tajně dohodnut s tím, že to vezme jednoduše na sebe a bude za toho zlého. Ale ve skutečnosti si většina zemí EU oddechne.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik . Cítí se naštvaný

Postoj fašizujícího Maďarska nepřekvapuje. Řešení je podle mě jenom jedno, a to vyloučit takovou nedemokratickou zemi, která pošlapává evropské hodnoty, ze společenství vyspělých národů, jímž chce Evropská unie být. V tomto historickém okamžiku, kdy čelíme kremelské invazi a v Mariupoli se bojuje i za nás, je jednota nezbytná, jinak putlerovský režim nezlomíme. Embargo na ruskou ropu by bylo velmi účinnou zbraní v této válce. To, že Rusko začíná couvat ze svých dřívějších velkohubých požadavků na placení v rublech, svědčí jenom o tom, že se toho bojí a že by ho to citelně zabolelo. A proto je třeba tuto slabinu využít a neuchylovat se k polovičatostem.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy . Cítí se znechucený

No to je strašný, že Maďarsko chce dojednat další výhody pro sebe sama! A pro koho by asi mělo dojednávat výhody? Pro Bulhary? Tohle kosmopolitní myšlení mě neskutečně sere. A ještě víc mě sere, že si v něm hrajeme na šplhouny. Obětujeme všechno, ruskou ropu nechceme, klidně budeme jezdit na velbloudech, ať žije demokracie, hip hip hurá! To, že takový nesmysly plácaj panáčci ve zlatejch palácích, který si myslej, že život je o tom, jestli si maj vzít modrou nebo zelenou kravatu, mě nepřekvapuje. Ale že jim to žerou lidi, který maj holej zadek, je smutný. Asi se pak cejtěj nějak morálně nadřazený, nebo co. Já se klidně budu cejtit morálně podřazenej, ale nechci platit kilo za litr benzínu.