EKONOMIKA

Co by měl co nejdříve udělat nový ministr financí a co nová vláda

Nejbolestivější opatření se mají dělat hned po volbách. Desítky miliard lze určitě škrtat třeba v oblasti provozních dotací. Lze také alespoň částečně privatizovat některé podniky. Vláda by také měla předložit věrohodnou strategii postupného ozdravování veřejných financí na příštích až deset let.

Lukáš Kovanda

Nový ministr financí to vážné nemá lehké. Na druhou stranu, nejbolestivější opatření se mají dělat hned po volbách a pandemie, resp. nutnost dostat veřejné finance z „pandemického módu“, může představovat záminku k nim. Desítky miliard lze určitě škrtat třeba v oblasti provozních dotací. Lze také alespoň částečně privatizovat podniky jako Česká pošta nebo České dráhy. A nyní, když se jako záminka nabízí nutnost popandemického ozdravování veřejných financí, lze škrtání dotací či privatizaci zdůvodnit právě tím. Tedy využít nevýhodu a udělat z ní výhodu.

V dalších letech by pak ministr financí měl s ozdravováním veřejných financí pochopitelně pokračovat, už bude moci jednat koncepčněji a dlouhodoběji. Lze totiž předpokládat, že sestaví věrohodný dlouhodobý plán konsolidace veřejných financí.

Těžko zato sázet na to, že by ministr financí mohl jakkoli zásadněji krotit inflaci. Už vůbec nemůže ovlivnit tu až desetiprocentní, která udeří v lednu. Tu nemůže nyní ostatně ovlivnit ani Česká národní banka, která má vliv – a to ještě poměrně omezený – na inflaci v horizontu roku až půldruhého roku.

Ale obecně si nedělejme velké iluze. Stát je značně setrvačný mechanismus, moloch, je to vlastně hydra, jehož nejposlednějším zájmem je vlastní zeštíhlení a zefektivnění, ačkoli už nyní je nezdravě přerostlý. Stát udělá vše proto, aby zhoubně bujel dále. To je jediná jistota příštích let. Ministr financí, jakkoli schopný, zpravidla zůstane tvář v tvář „hydře jménem stát“ moc malým panáčkem. Tudíž realisticky úspěchem budou alespoň realizované dílčí kroky, které uleví a povzbudí činorodé, nápadité a produktivní lidi této země.   

Nová vláda musí zaprvé sestavit nový rozpočet na příští rok, i za cenu i třeba několikatýdenního provizoria v příštím roce. Ruku v ruce s tím by měla předložit zmíněnou věrohodnou strategii postupného ozdravování veřejných financí na příštích až deset let, zvláště však na další čtyři roky, tedy na dobu jejího předpokládaného vládnutí.

Současně musí přijít s koncepčním a dlouhodobým plánem, jak zacíleně uleví sociálně zranitelným domácnostem zasaženým dramatickým zvýšením cen energií, neboť růst cen energií bude pokračovat i v příštích letech. V té souvislosti by na úrovni EU měla společně se spojenci typu Francie docílit toho, aby bylo jádro definitivně uznáno jako bezemisní, čistý zdroj energie. A hned poté začít připravovat výstavbu dukovanských bloků a také rozšíření temelínských kapacit, neboť nové dukovanské bloky víceméně jen nahradí ty stávající, jež tam postupně zastarávají až na hranu své životnosti.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec
46 let, byznysmen

Ano, tudy přesně vede dělící linie mezi úspěšnými a těmi druhými. Pro jedny je krize šance, pro druhé důvod rezignace. Pokud bude nový ministr z první kategorie, má reálnou šanci na úspěch. Nevím, jestli politický, ale ekonomický snad ano. Finance naléhavě potřebují alespoň začít ozdravovat! Lidé, kteří zkousli, byli nuceni zkousnout bezprecedentní, dosud naprosto nevídané omezování svých ještě nedávno běžných svobod, snesou nyní už leccos zvláště s vyhlídkou na zlepšení. Podstatné ovšem při pohybu po těsné hraně mezi brbláním na poměry a otevřenou vzpourou bude právě únosnost z hlediska životního standardu obyvatelstva. Zásahy nesmí být plošné a necitlivé. V tomto ohledu je aktuálně platná energeticko-klimatická politika EU vyslovenou tragédií a nožem do zad každému ministru financí v Evropské unii a koneckonců nejen jemu. Jádro je jedna věc, ano rozumná, ale bude třeba začít vyvíjet jasný protitlak k unijním orgánům i v dalších věcech. Poslední nápady začínají připomínat čím dál častěji festival už ale naprostých bizarností.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Já to nechci vidět. Jasně, šetřit teď asi bude nutný, když jsme hledali ten slavnej vir hlava nehlava, ať to stojí, co to stojí a dobře si stojej akorát tak ty, co jim ty správný lidi z vlády hodili včas echo, že maj začít obchodovat náhubky a testy. Jenže! Jestli to bude vypadat jako všechny šetření doteď, tak sem už předem proti a rovnou říkám, strčte si celý úspory do... Však víte kam. U nás na dráze se úspory dělaj pomalu, co jsem nastoupil. Vyhoděj lidi z provozu a ty v kanclech se akorát pokaždý chytře přeskupěj. Strašně se pak každej diví, že roste nehodovost. Tak bodejť by ne, žejo, když práci tří lidí dělá jeden člověk a ještě mu u toho ty kancelářský krysy v jednom kuse vyhrožujou kontrolama, postihama a vyhazovem. To se pak zvyšuje ta efektivita úplně sama!

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Pana autora platí atomová lobby? Článek rádoby o státních financích s kryptoanarchistickým podtextem o státu jako hydře (přece jen nám ta klausovsko-hayekovská utopie občas ještě někde v bezvýznamném ústraní dožívá), je ve skutečnosti skrytým útokem na klima cíle EU a reklamou na jádro! Ona totiž ta geniální, čistá jaderná energie není zas tak bez poskvrnky, jak se rádo předstírá. Jedna věc je ekonomická výhodnost při započtení ale skutečně všech nákladů a to včetně těch na skladování vyhořelého paliva a druhá, snad ještě podstatnější, je samozřejmě otázka bezpečnosti. Příznačné je, že každý by chtěl energii pokud možno zadarmo, ale když se kdekoli otevře otázka nových lokalit pro potenciální výstavbu dalších jaderných elektráren, co se děje? Místní bojují ze všech sil, aby právě je toto nesmírné blaho a výdobytek techniky nejraději o několik stovek kilometrů minul.