EKONOMIKA

Dopady cen stavebních materiálů: Prodražování staveb dostává rodiny do svízelných situací

„Kvůli vysokému růstu cen stavebních prací a materiálů se množí případy, kdy lidé nemají dostatek peněz na dokončení rozestavěných rodinných domů. V mnohých případech jim banky odmítají navýšit hypoteční úvěry, což vytváří extrémně nepříjemné situace. V lepším případě se lidé stěhují do rozestavěných a nezkolaudovaných domů. V horším případě jsou rozestavěné domy neobyvatelné a rodiny jsou nuceny je prodat, protože si nemohou dovolit splácet hypotéky a k tomu ještě platit nájemné,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Štěpán Křeček

Stavební produkce v říjnu letošního roku zaznamenala meziroční růst o 3,7 procenta. Rostla však pouze produkce v rámci pozemního stavitelství, která se zvýšila o 7,1 procenta. Produkce v rámci inženýrského stavitelství meziročně klesla o 3,3 procenta. Počet zahájených bytů v říjnu meziročně vzrostl o 38,8 procenta. Rostl i počet dokončených bytů, který se zvýšil o 17,2 procenta.

Stavebnictví trápí nedostatek pracovních sil, proto by bylo vhodné přilákat zahraniční dělníky z kulturně příbuzných zemí. Například Ukrajinci si u nás mohou vydělat třikrát až pětkrát více než ve vlastní zemi. Mohli by přitom obsazovat pouze pracovní pozice, o které Češi dlouhodobě nestojí.

Ve stavebnictví dále přetrvává problém s vysokými cenami stavebních materiálů. Ty prodražují stavby, což vede k výraznému přeceňování zakázek. Do problémů se kvůli tomu dostávají rodiny, kterým banky již nechtějí navýšit hypoteční úvěry, takže nemají dostatek prostředků na dokončení svých domů.

Stavební úřady v říjnu vydaly 7 675 stavebních povolení. To bylo o 9,6 procenta více než před rokem. Orientační hodnota nově povolených staveb dosáhla úrovně 34,3 miliardy korunu. Situace kolem vydávání stavebních povolení se mírně zlepšuje. Nicméně úzké hrdlo se přesunulo na stranu stavařů, kteří nestíhají realizovat zakázky.

Ing. Štěpán Křeček, MBA hlavní ekonom BHS

Josef Kalina

Dnes u mě doma byl řemeslník a přišla řeč i na situaci na trhu. Je to zajímavé, pravil, některé věci si fakturuji už i za dvojnásobek co loni a lidé pořád mají peníze. Kdy myslíte, že to skončí? Zeptal se mě bezelstně. Jako, kdy jim dojdou peníze? Odtušil jsem trochu nejistě. Asi hned tak ne, co?Odpověděl si ten dobrý muž v montérkách sám. Pořád se tisknou nový. Jenže to taky skončí, nebudou mít žádnou cenu, shrnul svoji vcelku brilantní ekonomickou analýzu. Pak ještě dodal: Lidem se totiž nechce dělat. Neměl jsem co dodat, měl pravdu ten chlap s rukama od malty.

Milan Šáda

Tak nám to leze ven. On ten problémek nebude ani tak v covidem zpřetrhanejch dodavatelskejch řetězcích, cenách energií a kdoví čem všem. Největší problém je, že nejsou lidi. A proč nejsou lidi? Myslí si snad někdo, že krom zedníků, betonářů, obkladačů, instalatérů, topenářů, pokrývačů, posunovačů, pečovatelek, ošetřovatelek atd. chybí úplně stejně tragicky lidi i v úřadech, na hygienách, ministerstvech a vůbec všude, kde máte zadek v teple a horký kafe kdykoli na stole? Asi ne, co?! Takže jak? Dovezem ty úkáčka, ne? Přece nezačnem slušně platit vlastní lidi, to jim radši dáme nějaký ty přídavky a budem dál mlet chytrý kecy o tom, že pomalu každej by moh mít vysokou školu. Paráda, to bude ono! Tím se ta práce totiž vymyslí, když už ji nemá kdo odmakat!

Karin Léblová

Začíná to být na pováženou. Odřekla jsem nakonec výměnu kotle, na který jsem dokonce dostala dotaci. Rozpočet se za rok navýšil o tolik, že by už nestačila nejen dotace, ale ani moje malé úspory. Chtěla jsem toho udělat víc najednou a teď to musím odložit. Doufám, že se časem situace trochu zklidní. Ovšem chudáci ti lidé, kteří obětovali tolik svým vysněným novým domovům a teď budou nakonec ještě se ztrátou prodávat jako nedobudované. To je vždy špatně. Vím to, švagrovi se to stalo, i když z rodinných důvodů. Další problém vidím i v nereálných představách rodičů, co se týče budoucího uplatnění svých dětí. Často se s vyhlídkou, že potomek se bude mít lépe, snaží dítě za každou cenu dostat na střední školu, i když je jasné, že dotyčné dítko by bylo daleko spokojenější na učilišti. Jenže rozmlouvejte jim to. Školy je berou, jde jim samotným o existenci a my jako škola, když potřebujeme třeba i jen vymalovat, abychom sháněli pomalu rok dopředu firmu. Přitom nemalá část našich žáků navzdory honosně znějícím názvům studijních oborů stejně nakonec skončí v manuálních profesích. Jen namísto toho, aby z nich byli šikovní a dnes už i výborně placení řemeslníci, dělají někde skladníky a nebo přidavače.