EKONOMIKA

Fiala svým novoročním projevem připomněl Havla, důležitým vzkazem je, že Česko hodlá rozvíjet jadernou energetiku

Novoroční projev premiéra Petra Fialy byl jeho první šancí oslovit ve své nové funkci masově obyvatele ČR. A utvrdit je v klíčovém slibu voleb. V tom, že on a jeho vláda zajistí změnu. Šanci nepromarnil.

Lukáš Kovanda

V ekonomicky laděných tématech na nutně omezeném prostoru vypíchl to podstatné. Zároveň zřetelně deklaroval nutnost dalšího rozvoje jaderné energetiky v ČR. Z mezinárodního hlediska jde o nepříjemný vzkaz pro sousední německé Zelené, jednu z koaličních stran tamní nové vlády. Ti jadernou energii odmítají. Staví se odmítavě i k dnešním signálům z tisku, že Evropská unie by měla uznat jádro jako zelený, udržitelný zdroj, bude-li tedy uspokojivě řešena otázka jaderného odpadu.

Fialův projev nelze nesrovnat s prvním novoročním projevem Václava Havla, jejž coby prezident pronesl v roce 1990. Havel tehdy předstoupil před občany Československa s tím, že přebírá zemi, jež rozhodně nevzkvétá. Také Fiala dnes nemaloval věci narůžovo. Čeká nás prý jeden z nejtěžších roků historie samostatné ČR. Nepřeháněl. Byť přelom počátku 90. let byl historicky nepochybně zásadnější než převzetí otěží jednou demokraticky zvolenou vládou od jiné demokraticky zvolené vlády, z ekonomického hlediska mohou letos lidé v ČR čelit nejvýraznějšímu poklesu reálných výdělků od 90. let. Právě kvůli inflaci či drahotě, které Fiala v projevu několikrát zmínil. Letos totiž kvůli ní vážně hrozí, že růst cen v ekonomice překoná růst mezd v největším rozsahu právě od 90. let. Ovšem bez tehdejší euforie ze znovu získané svobody, politické plurality a budování otevřené tržní ekonomiky.

Rovněž je pravdou, že Fiala po předchozí vládě nepřebírá zemi zdaleka v tak dezolátním stavu, v jakém byla, když Havel poprvé coby prezident kdysi promlouval k národu. Lidé v ČR však jsou dnes mnohem náročnější a zřejmě i mnohem kritičtější, než byli počátkem 90. let. Jsou uvyklí stabilnímu růstu životní úrovně poslední řady let, částečně kupovanému na dluh. I s ním, jak vyzdvihl, chce nový premiér bojovat. To ale těžko půjde bez nepříznivého dopadu alespoň na některé skupiny obyvatelstva.

Pro to vše měl Fiala dnes více zdůraznit, že v letošním roce nemůže jeho vláda s dluhem či inflací cokoli zásadnějšího dělat. Setrvačnost sil vyvolávajících rapidní zadlužování i inflaci je značná, jak na domácí půdě, tak mezinárodně. Přitom premiérův vzkaz mohli leckteří diváci číst tak, že je v jeho moci už letos obé alespoň znatelně utlumit. Není. Inflace naopak bude v prvních měsících letošního roku ještě zrychlovat, což opozice patrně využije – právě i s odkazem na dnešní premiérův projev – ke kritice vlády, jíž se dočká sluchu.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina

Jak jsem vůči novému panu premiérovi a zejména onomu seskupení jež reprezentuje dosti zdrženlivě opatrný, musím říci, že ten projev byl opravdu dobrý. Dobře byla vyvážena civilnost a přirozenost s jistou naléhavostí a jistě potřebným apelem. Kultivovanost projevu je naprosto nesouměřitelná s výkony předchozího předsedy vlády. Je znát, že pan premiér mluví ze sebe a mluvit umí. Zde je jeho akademické pozadí zřetelnou výhodou. Zároveň se nedopouštěl klasických akademicky sebestředných figur – řeči přespříliš složité, nad míru strukturované. Mluvil mužně, zpříma a přitom ne s nějakou sebestylizující se manýrou alá velký vůdce, jak se v těchto situacích tak snadno nabízí. Pan premiér bývá prezentován jako muž kompromisu. Tady bude zajímavé sledovat, jak si ustojí úzkou hranici mezi notorickým kompromisnictvím, jež křiví tvář i charakter a náročným politickým uměním dohodnout to podstatné za cenu obětování podstatného méně. Budu nesmírně napjatý. Pokud by dokázal to druhé, máme jako národ nejméně jedno eso v rukávu. Náznaky už právě v samotném projevu byly. Realistické a zároveň trochu povinné umístění se na Západ asi každý očekával, nicméně byť velmi kulantně zaobalený šťouchanec do významných národů Evropy ve věci energetické politiky by mohl být známkou, že v čele státu bude stát člověk schopný odlišit zájmy vlastní země od zájmů oněch velkých a významných maskovaných za chiméry eurofederalismu či dokonce globalismu. To by byla pak přese všechny předvídatelné těžkosti už téměř hotová výhra. Takový premiér by měl podle mě dokonce šanci semknout zase jednou jinak zatím beznadějně rozhádaný národ. Drž se Fialo. Nic jiného sobě ani tobě nemůžeme nyní přát.

Milan Šáda

Je to suchar, no. Představoval bych si někoho s většíma koulema, ale zas musím říct, že sem z něj jako neměl vysloveně pocit, že ten chlap kecá, co mu někdo napsal. Na co sem teda hodně zvědavej, tak jak bude dělat ten ekonomickej zázrak, aby se to lidí nedotklo a osekával se akorát stát, když jsme teda v tý ekonomický řiti. Moje zkušenost je jasná. Právě těch dole se to vždycky dotkne nejvíc. Jestli bude umět poprvý v dějinách zařídit opak, tak to je teda bůh. Proč sou všude nalezlý statisíce úředníků, co? Protože si to ty lidi uměj zařídit, protože tohle se celý ty roky učej na těch školách, protože se kryjou vzájemně mezi sebou a my dole jsme pro něj akorát tak zdroj na daně. A to se nezmění. V padesátejch letech to chvíli zkusili, pár jich poslali do dolů a továren a co se stalo? Pár jich tam zařvalo a zbytek radši poslali domů sami, páč stejně dělat neuměli. I ty komunisti na to přišli. A teď to bude stejný.

Jindřich Kadavý

Tak zejména je naprosto přelomová změna už samotný styl vystupování pana premiéra Fialy. Tady po dlouhé době nemluvil velkouzenář s obrazně umaštěnou hubou a manýrami i jazykem řeznického psa, ale důstojný představitel státu a národa, jednoduše elita, ten lepší z nás, nikoli spodina jakkoli vyfutrovaná penězi, notabene nakradenými na obecním. Zbývá ještě sestřelit velkouzenářova opileckého komplice na hradě a můžeme se v poklidu vrátit mezi civilizované národy Západu. Jediné, co je třeba panu premiérovi vytknout je ono lavírování ve věci energetické politiky. Jakkoli to některým méně bystrým spoluobčanům nemusí nutně docházet, skutečné dilema, skutečná alternativa k obnovitelným zdrojům v podobě jádra neexistuje. Chápu to ale tak, že premiér se v nastávající situaci pokusil za účelem dalšího nerozdělování společnosti otupit hrot vášní těch, kteří ještě neprozřeli a moudře ponechal část věcí na později, kdy je celkem zřejmé, kde je vedle silného německého motoru Evropské unie naše místo.