EKONOMIKA

Gastronomové mají zájem o Ukrajince, problém je s administrativou

Gastronomové mají podle Asociace restauratérů APRON zájem o pracovníky z Ukrajiny. Potíž je ve zdlouhavém a náročném administrativním procesu, který bude odrazovat především malé a střední firmy, aby Ukrajince zaměstnaly legálně.

Ministerstvo práce by proto mělo zajistit, aby lidé z Ukrajiny se speciálním vízem měli v případě zaměstnání stejné možnosti jako cizinci ze států Evropské unie. Ukrajinci by také měli být na rok osvobozeni od zákazu pracovat na dohodu o provedení práce. ČTK to za APRON sdělila Kateřina Věra Holna s využitím informací on-line tržiště práce Grason.

Ukrajinci mají podle start-upu Grason zájem především o flexibilní pracovní nabídky, kdy mohou být v zaměstnání čtyři až šest hodin denně. To jim umožní uživit sebe i rodinu a zároveň se postarat o děti. Takové úvazky by gastronomové byli schopni nabídnout, podle Holny jsou k dispozici mimo jiné sezonní místa. Je ale podle ní třeba zjednodušit administrativu. Služby se dlouhodobě potýkají s nedostatkem pomocného personálu, uvedla.

Grason vidí řešení v tom, že by k nástupu do zaměstnání měla Ukrajincům stačit ohlašovací povinnost na úřadu práce před nástupem a podpis smlouvy na pracovišti. V současné době musí zaměstnavatel volnou pozici inzerovat na úřadu práce, je třeba podepsat pracovní smlouvu o smlouvě budoucí a tu přiložit k žádosti o vydání povolení nebo prodloužení k zaměstnání.

Návrh zákona kvůli ruské invazi na Ukrajinu počítám s tím, že by uprchlíci z Ukrajiny, kteří dostanou takzvané vízum ke strpění mohli pracovat bez pracovního povolení. Zapojit by se mohli i do rekvalifikací. Návrh by měla projednat vláda.

Ruská vojska vpadla 24. února na Ukrajinu, boje dále pokračují. Do České republiky podle ministerstva vnitra zatím přišlo asi 150.000 Ukrajinců. Cizinecké policii se jich k úterý nahlásilo zhruba 61.600. Resort dříve uvedl, že z registrovaných tvoří přibližně polovinu děti, z dospělých je 80 procent žen.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se v pohodě

Pár věcí mě zaujalo, větší část dokonce mile. Jednak je tu ta téměř všeobecná ochota pomoci. To nemusí pravda vydržet věčně, ale zatím to rozhodně vypovídá o něčem jiném, než nás obsedantně přesvědčoval ve vztahu k vlastnímu národu a uprchlíkům poslední léta hlavní mediální proud. Zajímavé také je, že zatímco u spousty a kupodivu zejména státních firem jsou flexibilní úvazky u nás stále velký problém, pro Ukrajinky je tato možnost zmiňována jako první volba. To je samozřejmě také dobře. Může se dokonce stát, že s neštěstím Ukrajinců se sveze něco dobrého nejen pro naše zaměstnavatele, ale i zaměstnance, konkrétně ty snížené úvazky. Jako do budoucna kritickou vidím jinou věc. Protnutí masivního přistěhovalectví, byť jako se říká z kulturně blízké země s propadající se ekonomikou, může být už brzy silně třaskavá směs. Uvidíme, nicméně takoví odsunutí sudetští Němci by o většinou nelaskavém přijetí v poválečném Německu mohli vyprávět. A to byl jeden národ, jeden jazyk.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy . Cítí se naštvaný

To je rozdílek proti inženýrům z Afriky, co?! Většina sou ženský s dětma a ještě ochotný makat, chlapi bojujou. Najednou nejsme ty ošklivý nesolidární Češi, co nesdílej evropský hodnoty. Najednou jsme možná daleko solidárnější než celý Němčouři, který akorát koukaj, aby měli zadek v teple, dost plynu a mohli dát blouznit s těma svejma větrníkama. Teď jde o to, aby nám dobrodějové nepodstrčili s těmahle taky nějaký tamty, že jo, rozumíme si?! Ale opatrnej bych byl i na ty Ukrajince. Jeden nikdy neví, co sem přitáhnou za nemoce. Teď tady dva roky všichni šíleli s rouškama a vakcínama kvůli těžší chřipce a mně osobně řekla moje obvoďačka, že většina novejch případů tubery sem přišla právě z tý Ukrajiny. Tak sem zvědavej na všechny ty naše slavný hygieniky a kovidový felčary, co s tím jako budou dělat. Najednou to není problém, co? Zmetci sou to všichni stejný, prodejný.

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se šťastný

Jestli něco může zachránit skomírající pohostinství a ubytovací služby, tak to budou právě tyhle ženy z Ukrajiny. Co vím, situace v oboru je po Covidu zejména personálně skutečně žalostná. Otázkou zůstává, jestli za pokračující a zhoršující se ekonomické krize, bude o tyto služby vůbec zájem. O čem mám své pochybnosti, budou ty úvazky. V hotelu to možná částečně půjde, ale většina restaurací je nastavena na provoz časově přesně opačný, než jaký má matka malých dětí. Tam to, navíc bez opory manželů, moc optimisticky nevidím. Fakt ovšem je, že ti lidé jsou v zoufalé situaci už léta a jejich vůle doslova přežít dělá zázraky. Neměli bychom toho ovšem zneužívat.