EKONOMIKA

Horních deset procent bez překvapení: Za krize dále rekordně bohatnou

Deset procent nejbohatších Američanů nyní vlastní 89 procent všech amerických akcií, což je rekordní údaj, který upozorňuje na roli akciového trhu při zvyšování nerovnosti v bohatství.

Jedno procento nejbohatších získalo za dobu pandemie nemoci covid-19 více než 6,5 bilionu USD (142,7 bilionu Kč) v akciích podniků a podílových fondů. Dolních 90 procent získalo jen 1,2 bilionu USD, ukázaly údaje Fedu.

Podíl akcií firem a podílových fondů vlastněných deseti procenty nejbohatších dosáhl ve druhém čtvrtletí rekordní výše. Naopak dolních 90 procent Američanů vlastnilo 11 procent všech akcií, což bylo o jeden procentní bod méně než před pandemií.

Od poklesu v březnu 2020 se hodnota akciového trhu téměř zdvojnásobila. Od ledna 2020 je pak vyšší o téměř 40 procent. Akciový trh se stal hlavním zdrojem tvorby bohatství v USA v době pandemie, ale také hlavním motorem nerovnosti. Jedno procento nejbohatších se nyní na celkovém bohatství podílí 32 procenty, což je podle Fedu rekordní hodnota. Téměř 70 procent růstu jejich bohatství za poslední rok a půl pochází z akcií.

Rostoucí koncentrace bohatství přichází navzdory tomu, že na akciový trh v době pandemie vstoupily miliony nových investorů. Společnost Robinhood získala za poslední dva roky více než deset milionů nových účtů a nyní jich má více než 22 milionů. Mnoho z nich vlastní mladší, začínající investoři. Analytici však upozorňují, že armáda nových investorů je sice početná, ale investované částky jsou malé. Průměrná hodnota účtu u Robinhood činí 4500 USD. Když trhy rostou, mají tak mnohem menší dolarové zisky než bohatší investoři s podíly v hodnotě stovek tisíc nebo milionů, upozornil server CNBC.

Deseti procentům největších investorů vzrostla v období od ledna 2020 do června 2021 hodnota jejich akcií o 43 procent. Spodním 90 procentům stoupla hodnota jejich akcií jen o 33 procent.

ČTK | byznysvcesku.cz


 

Milan Šáda

Tohle je prostě genetická vada kapitalismu, to mně nikdo nevymluví. Mít víc a víc jde logicky líp těm, co už víc maj. A protože lidská nenažranost je nekonečná, nepřestanou, dokud nebudou vlastnit celej svět. K tomu ten Covid, to ať mně někdo říká, že je to náhoda, že zase zbohatli na tomhle neštěstí “ty správný“. To je ale záhada!

Josef Kalina

Kapitál má přirozenou vlastnost se agregovat. Už naši předkové říkávali, že „peníze dělají peníze“, případně ještě lidověji a zemitěji „čert sere vždycky na větší hromadu“. Problém to začne být ve chvíli, kdy je dosaženo úrovně, že se trh přestane stávat volným, soutěž už vlastně funguje jen omezeně a šance prosadit se v ní je natolik obtížná nebo dokonce nefér, že převáží dědičná (historicky získaná) výhoda. To se pak společnost jakoby vrací zpět do feudálního uspořádání, byť s vnějším nátěrem rovnosti příležitostí. Zdá se, že právě to se nyní opět v narůstající míře děje. Státy se to vždy snažily nějak regulovat, jenže globální měřítko podnikání otevřelo novou úroveň problému. Leckterá korporace už má větší moc než mnohé státy...

Jindřich Kadavý

Právě k tomuto problému směřuje například nedávno i zde zmíněná globální minimální daň a další opatření světového společenství. Je jasně vidět, že je třeba se přestat strašit údajným “Novým světovým řádem“ a podobnými konspiračními nesmysly na úrovni světovlády nebo “Protokolů sionských mudrců“ a racionálně uznat, že propojený svět potřebuje jednotná řešení. Hezky je to vidět na probíhající pandemii, která také zasáhla všechny a kterou drtivá většina států světa řeší podle doporučení WHO plus mínus podobně.

Karla Bernášková

Toto je princip, který znám od dětí, ze školy. Jakmile ti slabší ztratí alespoň teoretickou šanci se vyrovnat těm nejlepším, alespoň v něčem a občas, přestanou pracovat úplně a začnou zlobit. V celospolečenském a nebo dokonce celosvětovém měřítku se začíná ukazovat, že rozumné sebeomezení těch největších ve finančním světě může nakonec dávat smysl i jim samotným. Jenže je to asi těžké pro někoho, kdo se má dobře a čím dál lépe. Takový pak začne vymýšlet i lecjakou darebnost. I to od dětí znám. Škola je vlastně takový svět v malém.

Alexandr Gonda

No, on žádný strom neroste do nebe, se říká. Uřídit obří firmu je disciplína sama o sobě a takový kolos má úplně specifické problémy, které ho nakonec mohou stát a často také stojí existenci. Já v těch všech regulacích a počítání něčího majetku vidím pořád to samé. Nedůvěru v to, že přirozená lidská touha jít stále dál je vlastně dobrá a proto je třeba ji omezovat. To je možná sen socialistů všech barev, můj rozhodně ne!