EKONOMIKA

Inflace Čechům požírá mzdu, příští rok tak bude nejhůře za skoro deset let

Vývoj průměrné mzdy v ČR v letošním třetím čtvrtletí potvrzuje, že Češi si musejí „nechat zajít chuť“ na rapidní nárůst reálných výdělků v pásmu tří až více než šesti procent, na nějž byli čtvrtletí co čtvrtletí zvyklí před pandemií.

Lukáš Kovanda

Důvodem je jak určité zmírnění růstu průměrné nominální mzdy, tak zejména citelný vzestup inflace, který zejména způsobuje razantní ponížení průměrné reálné mzdy. Ta tak v letošním třetím čtvrtletí stoupla meziročně pouze o 1,5 procenta.  

Výdělky ve třetím čtvrtletí rostly citelně nadále pracovníkům ve zdravotnictví a sociálních službách, kde se výrazně projevilo přidávání na platech státním zaměstnancům. Mzdově si velmi dobře polepšili ovšem také například pracovníci v oblasti nemovitostí, například realitní makléři. Ti těžili z citelného růstu cen nemovitostí, do nichž Češi hojně investují právě i v obavě z popandemické inflace. V oblasti kultury, zábavy a rekreace – což jsou segmenty, na něž protipandemická opatření doléhají obzvláště neblaze – se mzdy ve třetím čtvrtletí reálně propadly nejvýrazněji. Nominálně tam totiž výdělky stouply pouze o 0,6 procenta, což při příslušné meziroční inflaci na úrovni 4,1 procenta odpovídá poklesu reálné mzdy o 3,5 procenta.  

Zejména ve velkých podnicích se silnými odbory se do probíhajících mzdových vyjednávání kolektivních smluv pro příští rok aktuálně znatelně promítají právě rostoucí inflační očekávání. Ve firmách a podnicích se slabším nebo žádným odborovým zastoupením probíhají jednání o mzdovém navýšení na individuální úrovni, přičemž rozhodujícím zdůvodněním ze strany zaměstnanců je právě objektivní, těžko zpochybnitelný fakt citelné inflace, nevýraznější od roku 2008. Zaměstnavatelé jsou nuceni tlaku zaměstnavatelů velmi často ustoupit, neboť na trhu práce není v době nízké nezaměstnanosti a extrémně vysokého, rekordního počtu neobsazených pracovních pozic „kde brát“.

Zaměstnanců se nedostává zejména v oblasti výroby, logistiky či stavebnictví, kde přetrvává enormní sháňka po manuálních pracovnících. Mzdy nadále citelně rostou ale i na „opačném pólu“ pracovníků s vysokou kvalifikací, zejména pak v IT segmentu. Mzdový vývoj tak hrozí roztočit inflační spirálu. Té se ovšem snaží předejít Česká národní banka razantním navyšováním své základní úrokové sazby.    

V letošním roce celkově mzdy nominálně porostou o 5,9 procenta. Poprvé v historii bude ve čtvrtém čtvrtletí průměrná mzda atakovat úroveň 40 tisíc korun. V příštím roce se ale Češi musí připravit na pokles reálné mzdy. Nominálně totiž mzda poroste zhruba o 5,5 procenta, zatímco inflace bude v průměru činit zhruba šest procent. Reálné výdělky tak Čechům klesnou poprvé od roku 2013.   

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Nikola Spurná
30 let, prodavačka

Průměrný plat čtyřicet tisíc? Tak to jsem asi hooodně podprůměrná. Nevím, o jakém, růstu výdělků je řeč. Zkuste se zeptat mého šéfa, tomu možná něco roste. Břicho určitě. Já jenom platím za všechno čím dál tím víc. Víte, kolik teďka stojí chleba? Tyhle vánoce budou dost na knap. Musela jsem si dokonce půjčit, abych dětem mohla koupit pitomý lego.

Alexandr Gonda
49 let, finanční makléř

I když jsem si osobně výrazně polepšil, tak z makroekonomického pohledu nevidím ve stávajícím vývoji nic pozitivního. Většina lidí si neuvědomuje, že růst jejich platů roztáčí inflační spirálu, která se může kdykoliv vymknout a stát nezvladatelnou. Bohužel nepozoruji, že by s tím někdo chtěl něco dělat. Jde o to, že kromě ekonomického rozměru má celá věc i rozměr politický. Těžko někdo z politiků prohlásí, že je třeba zvyšování mezd přibrzdit. Dostáváme se do paradoxní situace, kdy rostou platy a sociální výdaje státu, což posiluje zároveň inflaci, která tyto peníze znehodnocuje. Řadu inflačních faktorů, jako je například nízká nezaměstnanost a s ní související nedostatek pracovních sil v některých odvětvích průmyslu a služeb, není samozřejmě možné ovlivnit ihned jako mávnutím kouzelného proutku, ale stát by alespoň neměl svojí politikou zmíněné faktory ještě posilovat.

Karla Bernášková
38 let, učitelka

My, učitelé, jsme naštěstí dostali přidáno. Díky své dlouholeté praxi jsem nyní nad celorepublikovým průměrem, pokud jde o plat. Je dobře, že se vzdělání konečně dočkalo jistého ocenění. Pokud jsem to dobře spočítala, tak se tím nejen kompenzoval růst cen, ale zbývá mi i něco navíc. Současný vývoj mě ale celkově poněkud znepokojuje, protože může v některých sociálně slabších skupinách způsobit ještě větší pokles životní úrovně. Jelikož se kromě jiného zajímám také o historii, vím, k čemu to může vést. Stačí si připomenout Německo před nástupem Hitlera nebo rostoucí popularitu komunistů v době krize. Budoucnost bude jakýmsi testem stavu celé naší společnosti.