Je milé, že se po letech uctivého poklonkování čelem a tichého přesouvání dotací do vlastních kapes za zády (pozor, nemluvím zdaleka jen o poslední vládě!) začíná v rodné kotlince formovat něco jako jasná profilace národních zájmů vůči silným státům unie i EU samotné. Díky za to! Nicméně, na druhou stranu má věc hned několik ale. Smlouvat totiž o vlastních základních potřebách, mezi které energetická soběstačnost, nebo chceme-li bezpečnost, jednoznačně patří, je poněkud na hraně představitelného. To bychom totiž také jednoho dne mohli smlouvat jako pověstní Židé Václava Klause mladšího o tom, kterým transportem pojedeme. Dotyčného politika toto nekorektní prohlášení stálo svého času sice kariéru, dnes by téměř jistě byl poslancem vládnoucí strany, nicméně jádro sdělení má svoji váhu. O některých věcech se totiž nesmlouvá, za ty se bojuje. Ona nejen schopnost kompromisu, ale také nemalá dávka pragmatismu k politice prostě patří. Může si, kdo chce, co chce myslet o našich polských a maďarských sousedech, ale je zcela typické, že zrovna tyto dva státy si ohledně své energetické bezpečnosti vše zařídily zcela nekompromisním způsobem a to ať už jde o polské výjimky stran uhlí nebo maďarské jaderné reaktory z Ruska. Oba státy a jejich občané jsou dnes tím pádem úplně v jiné situaci než ČR!