EKONOMIKA

Kafe nad zlato. Itálie znovu žádá o zapsání kultury pití espressa na seznam UNESCO

Vláda doufá, že tentokrát bude snaha úspěšná, protože se podařilo zahladit spor mezi žadateli, kvůli němuž první pokus o zápis zkrachoval.

Itálie bude znovu žádat o to, aby se kultura pití espressa dostala na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Typicky italský zvyk, kdy si lidé často v rychlosti u baru vypijí malý šálek tradičně připravené kávy, je podle ministerstva zemědělství "autentickým rituálem" a "nedílnou součástí národní identity".

"Šálek espressa je pro všechny Italy společenským a kulturním rituálem, který se odráží i v literatuře a fascinuje celou zemi od Neapole přes Řím a Milán až po Benátky a Terst," řekl náměstek ministerstva zemědělství Gian Marco Centinaio, když kandidaturu oznamoval. "Je to nedílná součást národní identity a vyjádření našich společenských vztahů, díky němuž nás zná celý svět," dodal.

Kulturní zvyky spojené s gastronomií, výrobou potravin a konzumací jídla a nápojů jsou častým typem zápisu na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Například Turecko uspělo se zápisem tamní kávové kultury, Itálie má na seznamu například výrobu tradiční neapolské pizzy nebo sběr lanýžů.

Itálie se rozhodla o uznání kultury espressa žádat již dříve, u komise UNESCO ale loni neuspěla kvůli administrativním nesrovnalostem. Žádost totiž nezávisle na sobě podaly dvě organizace - region Kampánie a Svaz na ochranu tradičního italského espressa, které se nedokázaly shodnout na společném postupu. Spor se už ale podařilo odstranit.

"Tato kandidatura je ještě mnohem důležitější v tuto konkrétní historickou chvíli, kdy pandemie poznamenala společenské kontakty, přičemž v Itálii je často jejich kulisou bar, kde si lidé objednají kvalitní espresso," řekl Centinaio.

Svaz na ochranu tradičního italského espressa dbá na přísné předpisy ohledně toho, jak se má kvalitní káva připravovat, jak má vypadat a chutnat. Regule jdou do velkých podrobností a stanovují například, jakou barvu má mít pěna na espressu a že musí vydržet nejméně 120 vteřin.

Káva je ale i důležitým hospodářským artiklem, na trhu s espressem se ročně protočí asi čtyři biliony eur (98 bilionů korun). Italská kávová kultura je nicméně spojená i s velmi nízkou cenou kávy - šálek typicky stojí jedno euro (25 korun) a každé zdražení vyvolá v zemi velký rozruch. Někteří si ale myslí, že tlak na nízkou cenu způsobuje, že italské espresso má v průměru stále nižší kvalitu.

"Italské espresso, jak ho všichni známe, není moc dobré, i když ho máme rádi," napsala Nunzia Clementeová na gastronomické blogu Dissapore už v roce 2019, kdy Itálie rozhodovala o první žádosti o zápis na seznam UNESCO.

ČTK | byznysvcesku.cz

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Italové z toho sice udělaj vědu, ale pití kafe není žádná extra kultura, to dovede každej. Co ale taky Italům zbývá, když nic jinýho neuměj. No, ještě fotbal a pizzu, abych byl spravedlivej. Já vám řeknu, co je umění, vypít deset piv a nedotknout se jich rukama, jak to dělal starej Friš. Prostě vzal půlitr zubama a naklopil ho do sebe. Ukažte mi jedinýho Itala, kterej to svede! Na seznam UNESCO by měli zapsat Friše a ne nějaký expreso pro holčičky. A když kafe, proč ne turka? Co je na turkovi špatnýho? Hošánkům moc nevoní, co?

Karla Bernášková
38 let, učitelka

Když jsem byla v Bibione, tak jsem si nevšimla, že by Italové nějak zvlášť obřadně konzumovali kávu. Zdálo se mi, že ji pijí stejně jako ostatní. Ale očividně jsem se mýlila. Pokud přikládají pití espressa takovou váhu a považují jej za kulturní projev, jistě nic nebrání tomu, aby bylo zapsáno na seznam nehmotného dědictví UNESCO. My sami máme takových památek sedm. Schválně, kdo je dokáže všechny vyjmenovat… Dobře, jsou to: slovácký tanec verbuňk, masopustní průvody s maskami na Hlinecku, sokolnictví, jízda králů, loutkářství, modrotisk a ruční výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perel.

Erik Hrachovec
27 let, vedoucí oddělení datové analýzy

Jak se mohou křupani, kteří místo espresso říkají expreso, vůbec vyjadřovat k pití kávy? Já si svůj život bez kávy nedovedu vůbec představit, a to ať v podobě rychlého espressa, když potřebuji tak říkajíc nakopnout, nebo pohodovějšího cappuccina, které mám nejraději Flat white. Tak zvaného turka bych mezi civilizované podoby kávy vůbec nepočítal. Za prvé, není to žádná pravá turecká káva, ta se totiž vaří s cukrem v džezvě, a za druhé se při delším louhování uvolňují nejen třísloviny, které škodí žaludku, ale také látky kazící samu chuť kávy. Ale jinak souhlasím, že se Italové tak trochu, jak je jejich zvykem, vytahují, protože jejich pití kávy není žádný japonský čajový obřad.