EKONOMIKA

Kolik stojí jídlo, které Češi vyhodí? Až 46 korun na osobu a den

Češi ročně vyhodí 57,1 kilogramu jídla v přepočtu na obyvatele. Takový je závěr loňské studie vědců z Univerzity Karlovy.

Lukáš Kovanda

V době letošní očekávané rapidní inflace v oblasti potravin, až desetiprocentní, rekordní v tomto miléniu, může být zvláště zajímavé alespoň orientačně odhadnout cenu takto vyhozeného jídla. A odvodit tedy tak následně, kolik by Češi mohli ušetřit, pokud by s jídlem nakládali hospodárněji.

Jako vodítko může posloužit situace v USA. Tam podle dat OSN loni lidé vyhodili v přepočtu na obyvatele ročně 59 kilogramů jídla. Což je údaj, který se velmi blíží zmíněnému údaji za Česko. 

Podle zatím zřejmě nejpropracovanější studie na téma ceny vyhozeného jídla, jež staví právě na datech z USA a zahrnuje i stravování mimo domov, například v restauracích, činila v letech 2001 až 2016 ve Spojených státech cena vyhozeného jídla 3,62 dolaru v přepočtu na obyvatele a na den. Studie vyšla předloni ve vědeckém časopisu Nutrition Journal.

Z dat OECD přitom plyne, že běžný nákup, který v USA stojí 10 dolarů, lze v ČR pořídit za přibližně 131 korun. Parita kupní síly mezi ČR a USA tak odpovídá 13,1. Jídlo, jež se denně v USA v přepočtu na hlavu vyhodí, tedy jídlo uvedené ceny 3,62 dolaru, by tedy v ČR při zohlednění odlišné úrovně cenových hladin a směnného kursu stálo 3,62*13,1=47,40 Kč.

Po úpravě zohledňující o něco nižší hmotnost jídlo vyhozeného v ČR v porovnání s USA je výsledkem částka 45,90 Kč. Taková cifra ovšem představuje spíše horní hranici ceny, jež vyčísluje, kolik Češi v přepočtu na obyvatele vyhodí denně jídla. Důvodem je například to, že se méně než v USA stravují v restauracích a obecně mimo domov.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Zkuste vyprávět o vyhazování jídla svojí babičce, ti starší z nás ještě dokonce i mamince. Nevěřila by vám a nebo by vás hnala koštětem. Soudím, že řeči o utahování opasků, krizi, vysoké inflaci apod. jsou dotud jen řečmi, dokud se vyhazuje jídlo. Dokud se nákupní nikoli koše, ani vozíky, ale ty malé drátěné náklaďáčky v hypermarketech prohýbají pod nákladem, který z nich občas ještě stále přepadává. Jsou řečmi prázdnými a novinářsky nadsazenými, dokud se vaše děti ofrňují nad tím či oním jídlem, my dospělí jim sami jdeme vzorem a brbláme nad svými lacinými obědy ať už v kantýnách či restauracích. Až uvidím první vysečené břehy nikoli od party Ukrajinců s křovinořezy při údržbě veřejné zeleně, ale jako zdroj píce pro domácí zvířectvo, uvěřím. Že je krize, že je hůř a možná dokonce nedostatek. Do té doby je to vypravování vrátného z vojenského muzea s modrou knížkou o bojích na frontě.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Že bych se vydal s igelitkou na tah po místních knajpách? Obešel známý a komu nešla skousnout nějaká ta flaksa, tak si ji dojel? No, ty bláho, co nám to zas chtěl pan autor naznačit?! Zdroje tu sou, co, hlavně ty lidský, tam je ještě vaty k vysávání… No, a my si zatím pánové dáme chlebíčky s kaviárem. Je libo něco ostřejšího, koňáček? On už to plebs nějak zkousne, ty naše opatření. Příště bych dal článeček, jak si doma vyrobit mejdlo a čím nahradit šprcgumu, ať se lidi naučej konečně pořádně šetřit! Jo a všechny bych je ještě pořádně přetestoval, ať vědí, kde je jejich místo!

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

No prosím, to jsou poměrně vysoké částky a leckde na světě děti zatím umírají hlady… Přitom produkce a doprava potravin je jedním z největších zdrojů CO2! Pozoruhodné je, že už i u nás, coby relativně bohaté zemi, sílí hnutí freeganů, nebo-li dumpster diving. Vybírači popelnic přitom nejsou často žádní lidé ze dna společnosti, ale většinou právě mladí vysokoškoláci, kteří pochopili, že toto je jedna z cest, jak udělat život lepší a zachránit planetu Zemi, náš společný domov, který patří všem, ať už jsme vzdělaní budoucí manažeři a nebo chudí lidé bez prostředků někde z igelitové chatky u kolejí.