EKONOMIKA

Křeček: Stavebnictví potřebuje zahraniční pracovníky. Jinak budou trable oboru pokračovat

„Drahé stavební materiály, vysoká cena práce a růst cen pozemků prodražují budování staveb. Vzniká tak tlak na růst cen nových nemovitostí. To v kombinaci se zdražováním hypotečních úvěrů může vést ke snížení zájmu lidí o koupě nových nemovitostí,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Štěpán Křeček

Stavební produkce v listopadu loňského roku zaznamenala meziroční růst o 2,0 procenta. Rostla však pouze produkce v rámci pozemního stavitelství, která se zvýšila o 5,1 procenta. Produkce v rámci inženýrského stavitelství meziročně klesla o 4,0 procenta. Počet zahájených bytů v listopadu 2021 meziročně vzrostl o 14,7 procenta. Počet dokončených bytů však klesl o 10,7 procenta.

Stavebnictví dál trápí nedostatek pracovních sil, proto je nutné zaměstnávat zahraniční dělníky. Do budoucna je vhodné podpořit vydávání pracovních víz pro lidi z kulturně příbuzných zemí, která by se prodlužovala pouze v případě spokojenosti zaměstnavatelů.

Stavební úřady v listopadu 2021 vydaly 7 442 stavebních povolení. To bylo o 2,5 procenta více než o rok dříve. Orientační hodnota nově povolených staveb dosáhla úrovně 52,1 miliardy korunu, což představuje meziroční nárůst o 41,1 procenta.

Ing. Štěpán Křeček, MBA hlavní ekonom BHS

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Je to zvláštní. Někdy se mně stane, že čtu dva články hned po sobě a ony vytvářejí společně zajímavý kontrast nebo souvislost. Kdysi na tom měli dokonce, tuším že v Respektu, postavenou celou rubriku. Stalo se mně například právě dnes. Přečíst si v rychlém sledu text o nedostatečné porodnosti Evropanů a zápaďanů vůbec, pak analýzu dopadů nedostatku pracovních sil zde na Byznyse a nakonec se zase vrátit k původnímu webu, který zkraje psal o vymírání a nyní v ženské sekci zmiňuje zločinné tlačení žen do mateřských rolí, to vytváří dojem až jisté schizofrenie. Copak ty vcelku jednoduché souvislosti našim zodpovědným nedochází? A nebo se jen bojí jako dnes téměř celý Západ oněch progresivních woke aktivistů? Těžko říci. Jedno je jisté. Ať už budeme dovážet lidi z kulturně bližších nebo vzdálenějších částí světa, rozšiřujeme jejich teritorium a umenšujeme to své. To je celé. Ne, nemám vůbec nic proti téměř žádnému národu na světě. Jen si tak úplně neumím a nechci představit, že ten můj vlastní národ odepíšeme časem jako překonaný konstrukt. Za to, do háje, ty naši dědci neumírali!

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Lidi nejsou? Ale jsou! Jen se jim nechce dělat. Takže jsou nalezlý v každým teplým kanclu, co jich po republice je, asi jako tady, když nad nádražím řádí sněhová bouřka a posunovači čekaj až to přejde. Jenže tyhle už čekaj třicet roků a dokud je někdo nevyrazí do sloty ven, sedět tam v tom teple budou a my ostatní se jim budem skládat na platy a až přijdem večer zmlácený po šichtě, tak si ještě budem stavět barák, protože zedníci nejsou. Kdo by dělal v horku, zimě, dešti, když má ten teplej kancl, že jo. Proč sem jezděj makat Ukrajinci? No, proč? Protože doma nedostanou pomalu ani za tu těžkou dřinu zaplaceno. Asi bude třeba pár let bídy, aby to lidem tady taky konečně došlo, že výsledky se dělaj prací a ne kecama a že všichni papíry vyplňovat nemůžeme.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Ve spolkové republice Německo si spočítali, že každý rok potřebují nejméně čtyři sta tisíc imigrantů, aby pokryli potřeby pracovního trhu. Dávají tak, protože na rozdíl od nás postkomunistických Čecháčků nejsou rasisté (mají s tím své tragické zkušenosti), šanci lidem z celého světa a neschovávají se za “kulturní blízkost“. Když jedete do Německa, můžete tam běžně vidět tváře lidí celé planety, kteří se tam cítí jako doma, jako Němci a okolí je tak také povětšinou bere, snad s výjimkou nových spolkových zemí, ale to je stejná historie jako tady u nás, na zaostalém východě. Doufám, že se dožiji doby, kdy o tom, kdo je dobrým Čechem už nebude ani tady u nás rozhodovat barva kůže a nebo náboženské vyznání, ale loajalita ke státu a jeho zákonům. Je jedině dobře, že jsme nedílnou součástí Evropské unie. Věřím, že její humanistické principy nás ochrání od definitivního sklouznutí do marasmu bývalého východního bloku. Občas mám ovšem dojem, že by stálo za to, nasadit při vymáhání demokratických principů silnější nástroje. Covidová krize jasně ukazuje, že jsou lidé, se kterými se po dobrém nedomluvíme a tam bude třeba ukázat sílu, rozhodnost a neústupnost.