EKONOMIKA

Kovanda: Kreml už na rublech za plyn netrvá. I tak drží EU pod krkem

Jednota Evropské unie ve vztahu k Rusku dostává těžce na frak. Tak to samozřejmě mají v Kremlu nejradši. Jistě se jim tváře rozjasnily, když Maďarsko v pátek obvinilo některé další země EU z pokrytectví a záludností. Podle Budapešti se státy typu Německa, Rakouska nebo Itálie, resp. jejich klíčové energetické podniky, tváří, že na Kremlem požadovaný nový způsob platby za plyn nepřistupují. Přitom opak je pravdou.  

Lukáš Kovanda

Ostatně nebylo by to nic úplně nového. Třeba Rakousko odebírá ruský plyn od roku 1968. Začalo s tím jako první ze západních zemí, těch z druhé strany železné opony. Už tehdy to koulelo na dvě strany. Tím hůře, že šlo o rok, kdy „bratrská vojska“ v režii Moskvy napadla jeho severního souseda. Československo. Ani to Vídní neotřáslo tolik, aby hledala dodavatele plynu jinde.

Vskutku, i dnes se rakouský kancléř, jenže dokonce cestoval za prezidentem Putinem do Moskvy, ač se pořádně vlastně neví, co řešili, prezentuje jako ona pohádková královna. Ta, jež uměla přijít oblečená neoblečená. Stejně tak se prezentuje také třeba kancléř německý nebo stěžejní evropské energetické podniky jako německý Uniper, italský Eni nebo rakouský OMV. Na jednu stranu vykládají, že sankce EU proti Rusku neobejdou, zároveň však dodávají, že budou dále za ruský plyn platit eury a že jsou i tak přesvědčeny, že jim Putin plyn nevypne.

Něco takového ale není možné. Pokud tedy nejsme v pohádce. Nebo pokud zainteresovaní neříkají jen půlku pravdy.

Není to možné, zdá se, i přesto, že Kreml v pátek upřesnil podobu nového mechanismu platebního styku s odběrateli ruského plynu z takzvaných nepřátelských zemí, mezi něž patří právě i členské státy EU. Složí-li „nepřátelští“ obchodní partneři ruského plynárenského gigantu Gazprom svá eura, příp. dolary na devizový účet Gazprombanky, ruské státní banky, plyn poteče do EU i tehdy, pokud Gazprombanka nepřevede získané devizy v rubly. Znemožnění převodu ovšem v takovém případě nesmí být důsledkem případných dalších sankcí na Rusko uvalených.

Rusko tedy vlastně říká, že platba za plyn v rublech není bezpodmínečně nutná. Gazprom plyn odběratelům v EU dodá totiž i tehdy, pokud by z nějakého důvodu jiného než případné dodatečné sankce ruská strana nepřevedla devizy v rubly.

Páteční krok Kremlu tak lze číst jako částečnou snahu o kompromis, kterou však stále „neztrácí tvář“. I tak je otázkou, zda na takovéto řešení bude moci přistoupit Evropská komise. Podle ní by obchodní partneři Gazpromu z EU měli postupovat tak, že devizy složí na příslušný účet u Gazprombanky a nechají si od ruské strany vystavit stvrzenku, že tím vzniká nárok na plyn. Jako alternativu pak doporučuje odběratelům ruského plynu v EU, aby veřejně deklarovali, že složením deviz na příslušný účet Gazprombanky považují transakci za úplnou a že jim tedy už takovým krokem vzniká nárok na protiplnění, tedy na dodávku plynu.

Kreml však původně požadoval, aby nárok na protiplnění vznikal teprve převodem deviz v rubly. Za účelem tohoto převodu si měli partneři Gazpromu z EU zřídit u Gazprombanky druhý účet, rublový.

Právě s tímto převodem má problém Evropská komise. Jestliže by měly mít země a podniky EU na ruský plyn nárok teprve po převodu do rublů, jde o podle ní o obcházení sankcí uvalených EU na Rusko. Protože vzniká jakési „vakuum“, kdy unijní partneři Gazpromu sice převedou svá eura (případně dolary) na účet u ruské státní banky, Gazprombanky, ale přitom nebudou mít na plyn ještě nárok. Ten vznikne až převodem do rublů.

Do převodu v rubly může být tak či onak zaangažována ruská centrální banka, jež například vyhlašuje oficiální směnný kurs. Už nyní jej vydatně maniupule k obraze svému. A hlavně, ruská centrální banka je – na rozdíl od Gazprombanky – sankcionována. To je právě ta podstata problému. Subjekty EU nemohou dělat obchody, v nichž jsou zaanagažovány sankcionované strany. Navíc v době, kdy by byly peníze unijních partnerů v onom „vakuu“, vlastně by poskytovali ruské straně jakousi ne zcela dobrovolnou půjčku. Neboť se vzdají svých peněz, ale přitom ještě nebudou mít nárok na protiplnění, tedy na plyn. 

Zmíněné upřesnění podoby nového platebního mechanismu, s nímž Kreml v pátek přišel, ujišťuje, že na plyn vzniká nárok, i pokud nedojde k převodu deviz v rubly, nebudou-li však důvodem neprovedení převodu případné nové sankce. Stále však platí, že odběratelé plynu z EU musí mít otevřený rublový účet u Gazprombanky. Už toto samotné otevření rublového účtu je ale podle Evropské komise obcházením sankcí. Je tedy poměrně pravděpodobné, že Bruselu nebude páteční zpřesnění a ujištění Moskvy stačit.

A to ani přesto, že ruská centrální banka přišla před víkendem ještě s dalším upřesněním. Nový platební mechanismus podle ní limituje dobu na převod deviz do rublů v podání Gazprombanky na maximálně dva pracovní dny. Tím se tedy upřesňuje maximální závazná délka trvání výše zmíněného „vakuua“. Stále to však nemusí stačit, aby Evropská komise dala novému platební mechanismu „zelenou“. 

Ale čert aby se tom vyznal. Samy některé členské státy EU si stěžují na nejednoznačnost vodítek, která jim Evropská komise v této věci poskytuje. Dokonce se objevují úvahy, že chaos zasévá záměrně, aby pak odběratelé EU mohli hrát hru na „oblečenou neoblečenou“. Kde chybí jednoznačnost, kde kraluje vágnost, tem lze využít vlastního výkladu a skulinek. A třeba se tvářit, že odebírání ruského plynu v souladu s Putinovým novým požadavkem opravdu není obcházením sankcí.

Brusel zase jednou fatálně nezvládá řešit nenadálé, nepředpokládané situace, které jsou ovšem zároveň ty nejzávažnější. Neuměl si poradit s uprchlickou krizí v roce 2015, selhával při propuknutí pandemie před dvěma lety a do chaosu padá i teď. Vodítka Evropské komise jsou vágní a navíc není známé, zda je Kreml akceptuje. Je to zatím stále jen výklad právníků pracujících pro Evropskou komisi.

Kremlu se zkrátka daří „rozdělovat a panovat“. Drží Unii pod krkem, neboť převážná část členských zemí a rozhodující energetické podniky se strachují, co si bez ruského plynu počnou. Takhle se ale válčit nedá. Ve strachu ne. Pokud EU chce s Ruskem účinně ekonomicky válčit, musí být připravena inkasovat také rány. A z každé se hned „nepokakat“. A držet jednotu. A mít odhodlání. A volit přímočarost namísto zasévání chaosu, jenž spíše než nekompetenci odráží záludnou snahu něco jiného tvrdit navenek veřejnosti, a něco jiného dělat a říkat za zavřenými dveřmi.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.