Pirátství, pominu-li to naše, politické, je vůbec zajímavý jev. Od v podstatě státem licencovaného korzárství až po úplné vyděděnce společnosti končící bez milosti s oprátkou na krku, šlo napříč staletími o profesi sice zločineckou, ovšem zároveň vždy s aureolou jistého dobrodružství nebo alespoň svobodomyslnosti. Ona totiž loď, ta skořápka uprostřed nesmírnosti vod vždy byla a je svět tak trochu sám pro sebe. Často i s vlastními pravidly, zvyky a rituály. A koneckonců i živý svět byl kdysi skrze loď, doslova tedy archu při biblické potopě zachráněn. Ne, nechtěl bych vraždit cestující obchodních lodí pro peníze, ale představa, že mám svůj svět, kde platí jen ty zákony mé a pak ty věčné, mě občas nesmírně láká. Zvlášť, když narážím čím dál častěji na zákony nebo předpisy, kterým nerozumím a nebo s nimi nesouhlasím. Asi, když člověk nabyl, nabude dojmu, že pro něj má svět už jen zákony zcela nespravedlivé, stane se pirátem. I za cenu té oprátky nad hlavou…