Patrik Kudláček

Indie je poslední zemí, která naskočila na vlnu zavádění digitální měny centrální banky (CBDC). Podle průzkumu Banky pro mezinárodní platby z roku 2020 však provádí 60 % centrálních bank experimenty a ověřování konceptu CBDC. 

Zájem mnoha vlád o vývoj vlastní digitální měny roste – úvahy jsou motivované úpadkem hotovosti a možností vytvořit měnu, která je transparentní, ale také potřebou vytvořit alternativu ke kryptoměnám a stablecoinům.

Středoamerický Salvador, zavedl kryptoměnu Bitcoin, jako oficiální prostředek směny se zatím nepříliš úspěšnými výsledky a výtkami ze strany MMF. Naproti tomu čínský digitální jüan měl během několika týdnů po svém rozšíření v beta verzi před zimními olympijskými hrami více než 260 milionů individuálních uživatelů.

Jaká je tedy budoucnost digitálních měn, ať už na bázi kryptoměn, nebo jiných?

Záleží samozřejmě na tom, koho se ptáte, ale vypadá to, že hotovost rozhodně do budoucna králem nezůstane. Pandemie covid-19 nejenže urychlila přechod k digitálním a bezkontaktním platbám, ale také vedla k většímu přijetí alternativ fyzické hotovosti, jako jsou kryptoměny, které tu pravděpodobně v nějaké formě zůstanou i do budoucna. Pro mnoho spotřebitelů a podniků, které přešly na digitální platby, už pravděpodobně není cesty zpět.

Je možné, že se éra hotovosti chýlí ke konci a začíná éra digitálních měn centrálních bank? Ačkoli existuje nekonečné množství způsobů, jak se budoucnost peněz může vyvíjet, kombinace kryptoměn, stablecoinů, digitálních měn centrálních bank (CBDC) a dalších digitálních platebních systémů povede pravděpodobně k zániku fyzické hotovosti.

Jedna technologie sama o sobě však pravděpodobně fyzické peníze ze světa nesprovodí. Kryptoměny samy o sobě to nedokážou. Stablecoiny mají větší šanci, ale mohou mít omezený dosah. CBDC by musel být široce a snadno dostupný – což lze asi poměrně snadno zavést v totalitní Číně, ale ve svobodných zemích? Tam mohou digitální peníze centrálních bank narazit na odpor běžných lidí. 

Každopádně bychom si měli projít, co byste o každé z forem digitálních peněz měli vědět? 

Digitální měny centrálních bank (CBDC)

CBDC je digitální forma peněz vydaných centrální bankou. Jsou kryty centrální bankou a představují peníze, které jsou jejím přímým závazkem. Jak už bylo naznačeno úvodem, několik centrálních bank s CBDC experimentuje, i když většina z nich je ve velmi rané fázi.

Čína spustila svou CBDC v únoru, Japonsko, Švédsko a Nigérie zahájily testy CBDC a Bank of England a Evropská centrální banka připravují vlastní testy. Americký Federální rezervní systém stále váhá, zda zahájit potenciální vývoj CBDC, ale předseda Jerome Powell uvedl, že americká centrální banka tuto možnost důkladně zkoumá. Technologie jednotlivých CBDC závisí na preferencích dané země a její centrální banky. V některých případech jsou CBDC provozovány na technologii distribuované účetní knihy, což je typ databáze, která může uchovávat více kopií finančních záznamů, například transakční historii, napříč více subjekty. Tyto subjekty však bude spravovat centrální banka.

Tím se liší od blockchainu, který stojí za populárními decentralizovanými kryptoměnami, jako je Bitcoin, protože CBDC by řídil jeden subjekt, centrální banka. To je také důvod, proč CBDC nelze považovat za kryptoměnu. 

Zavedení CBDC by nicméně mohlo mít i několik potenciálních kladů. Umožnilo by menším nebankovním subjektům snadný přístup k digitálnímu platebnímu systému a portálu pro základní bankovní služby. Zároveň by to mohlo bránit nelegálním aktivitám, které se spoléhají na anonymní hotovostní transakce, jako jsou obchody s drogami a praní špinavých peněz.

Existují však i potenciální zápory. Velkou obavou ze zavedení CBDC je ztráta soukromí uživatelů. I s ochranou, která by zajistila důvěrnost, by se žádná centrální banka nevzdala sledovatelnosti transakcí, které jsou nezbytné k omezení používání její digitální měny na legitimní účely.

Stablecoiny

Stablecoiny jsou kryptoměny, které mají být navázány na rezervní aktivum, jako je zlato nebo americký dolar, ale nejsou emitovány centrální bankou. Využití stablecoinů spočívá v tom, že umožňují nízkonákladové a snadno dostupné digitální platby v rámci jednotlivých států i přes jejich hranice. Bidenova administrativa dokonce nedávno sdělila Kongresu, že pokud budou stablecoiny regulovány, mohly by podpořit rychlejší, efektivnější a inkluzivnější platební možnosti.

Stablecoiny však upoutaly pozornost amerických zákonodárců jako potenciální hrozba pro finanční stabilitu a mnohé z nich se staly předmětem kontroverzí. V jednom z příkladů kritici zpochybnili, zda má stablecoin Tether dostatečné dolarové rezervy na krytí své měny, protože má být navázán na dolar. 

To je jeden z důvodů, proč Bidenovi ekonomičtí poradci doporučili, aby Kongres přijal legislativu, která omezuje vydávání stablecoinů pouze na pojištěné banky. Pokud by se tak stalo, poskytlo by to americkým regulačním orgánům větší pravomoc nad tímto odvětvím, což by podle nich v konečném důsledku zvýšilo životaschopnost stablecoinů.

Širší využití stablecoinů jako prostředku směny by mohlo být přínosem pro méně majetné osoby, či osoby bez přístupu k bankovnímu účtu nebo pro malé podniky.

Kryptoměny

Kryptoměny by pak mohly zefektivnit platební systémy. Typické kryptoměny, jako je Bitcoin, jsou decentralizované. Na rozdíl od stablecoinů nejsou tyto ostatní kryptoměny kryté žádným rezervním aktivem. Jejich hodnota se většinou odvíjí od vztahu nabídky a poptávky.

Například Bitcoin byl spuštěn v roce 2009 se záměrem fungovat jako peer-to-peer finanční systém. Jeho blockchain byl pečlivě vytvořen a má promyšlený ekosystém. Bitcoin má také omezenou nabídku, tím pádem ho lze považovat za cenné aktivum. Z tohoto důvodu je svými držiteli vnímán jako uchovatel hodnoty. Jedním z důvodů, proč by kryptoměny mohly zefektivnit platby, je to, že mohou umožnit rychlé a transparentní přeshraniční finanční transakce. To by mohlo být užitečné v řadě situací, zejména pro osoby, které potřebují poslat peníze rodině do zahraničí.

Většina kryptoměn je však velmi volatilní, což by mohlo bránit jejich dlouhodobému úspěchu jako prostředku směny. Kvůli této nestabilitě se kryptoměny pravděpodobně nebudou používat pro každodenní transakce.

Nevýhody bezhotovostního styku

Je téměř jisté, že budoucnost peněz bude bezhotovostní, ale závislost na digitálních platbách nemusí nutně vést k dokonalému systému. Příklady Číny a Salvadoru z úvodu jsou dva extrémy, mezi kterými bude třeba hledat zdravou rovnováhu. 

Digitální platby jako způsob, jak demokratizovat finance, mohou také přispět k příjmové a majetkové nerovnosti. Bohatí by mohli být schopnější než ostatní využívat nové investiční příležitosti a sklízet více výhod ze zavádění digitálních měn a vzhledem k tomu, že ekonomicky znevýhodněné skupiny mají omezený přístup k digitálním technologiím a chybí jim finanční gramotnost, mohly by některé změny těmto skupinám obyvatelstva stejně tak uškodit, jako pomoci.

CBDC v rukou totalitní moci pak může dopomoci vládám těchto zemí plně ovládnout životy běžných lidí. Kromě toho by se menší ekonomiky mohly dočkat toho, že jejich centrální banky a měny budou smeteny nebo se stanou méně relevantními. To by mohlo ještě více soustředit ekonomickou a finanční moc do rukou velkých ekonomik. 

Fyzická hotovost má stále řadu výhod, včetně důvěrnosti finančních transakcí a soukromí. Konec hotovosti je však na obzoru a nastal čas pro rozsáhlou veřejnou debatu o tom, co ji nahradí.  Koneckonců ovlivní to nejen peníze, ale také ekonomiku, finance a společnost. Přiblížíme se více příkladu Salvadoru nebo Číny? 

Ing. Patrik Kudláček je aktivním investorem a novinářem dlouhodobě se věnující investičním a ekonomickým tématům.