EKONOMIKA

Lidé mají poslední dva týdny na vstup do režimu paušální daně. Letos zájem o ni zaostal za očekáváním

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), tedy třeba živnostníci, mají poslední dva týdny na to, aby se přihlásily do režimu paušální daně. Paušální daň znamená, že OSVČ se zkrátí čas, který musejí věnovat „papírování“. Jedna paušální daň – a jedna pravidelná měsíční platba – totiž nahradí jak samotnou daň, tak i pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Odpadá navíc nutnost podávat daňové přiznání.

Lukáš Kovanda

Důležité je, že ty OSVČ, které mohou a chtějí vstoupit do režimu paušální daně, musí tuto skutečnost oznámit příslušnému finančnímu úřadu nejpozději 10. ledna 2022. Při promeškání této lhůty už se situace nedá zvrátit a daná OSVČ musí na vstup do režimu paušální daně počkat až do roku 2023.

Pro příští rok činí paušální daň 5994 korun měsíčně, za celý rok tedy 71 928 korun. Paušální daň bude složena z minimálního odvodu na zdravotní pojištění (2627 korun), o 15 procent navýšeného minimálního odvodu na sociální pojištění (3267 korun) a daně z příjmu fyzických osob ve stejné výši jako letos – 100 korun.

Poplatník, který se rozhodne vstoupit do režimu paušální daně, ovšem ztrácí možnost například uplatnit slevu na poplatníka, slevu na manžela či manželku či slevu na invaliditu. Nemůže také uplatnit úroky z hypoték nebo příspěvky na životní či penzijní pojištění a další. Každá OSVČ si tedy musí důkladně propočítat, zda se jí režim paušální daně vyplatí.

Živnostníkům paušální daň ušetří čas a papírování, neboť nebudou muset komunikovat se třemi různými úřady, ale jen s jedním. Zbaví se složité administrativy, a navíc budou mít klid od případných kontrol z finančního úřadu.

Z OSVČ s příjmy do milionu korun ročně se však přechod na paušální daň vyplatí jen některým. Celkově se podle předloňských odhadů měla vyplatit zhruba 140 tisícům poplatníků, nakonec se do režimu přihlásilo jen něco přes 70 tisíc OSVČ.

Paušální daň se totiž zdaleka nevyplatí všem. Hlavním důvodem je to, že se týká jen neplátců DPH, tedy jen OSVČ, které mají nižší roční obrat než milion korun. I kvůli současné rapidní inflaci, nejrychlejší od roku 2008, představuje takto stanovená hranice, jež je již tak poměrně nízká, stále zásadnější překážku pro vstup do režimu. Pokud by ČR ovšem získala od EU výjimku na zvýšení ročního limitu obratu, třeba na dva miliony korun, okruh OSVČ, jež využívají režim paušální daně, by se mohl zvýšit až k úrovni počtu 200 tisíc.  

Paušální daň se například nevyplatí řemeslníkům či zemědělcům, kteří využívají osmdesátiprocentní výdajový paušál. Z těch živnostníků, kteří uplatňují šedesátiprocentní výdajový paušál, se paušální daň vyplatí hlavně těm s vyššími příjmy (nepřesahujícími ovšem milionový limit, pochopitelně), kteří zároveň nemají děti, ani manželku. Doslova „ternem“ ale může být paušální daň pro mnohé OSVČ, resp. živnostníky, kteří uplatňují čtyřicetiprocentní výdajový paušál (např. autoři textů apod.).

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec

Toto je vlastně zajímavý obchod a informace zároveň. Stát víceméně říká, přiznejte alespoň něco, my vás za to necháme na pokoji a současně také, systém je tak složitý, že si raději zaplaťte (nás a nebo poradce), nebo se už určitě u vás něco najde. Jinými slovy předpokládá se nadále okřídlené „všetci kradnú“ a současně, že byrokrat je neomezený pán a vládce, zatímco občánek jen kmán, který může tak maximálně sepisovat ponížené supliky o prominutí toho či onoho. Na mnohých úřednících už ta zbytnělá suverenita je dobře patrná, čest těm, kteří svoji práci berou jako službu veřejnosti. Ani jedněch není úplně málo. Terén se tak udržuje ve slušné nepřehlednosti. Zarytý protikorupčník z levé části spektra by řekl: Přidáme další kontrolní mechanismy a úředníky, jež je budou vykonávat, jeho sparing partner z opačné, pravé části by kontroval: Osekejme stát. Jsem pro to druhé.

Milan Šáda

Heleďte, lidi sou furt stejný. Daně nikdo dobrovolně platit nebude, pokud bude mít jakoukoliv možnost se z toho vyvlýct. To je snad každýmu jasný. Takže ty chudý, malý živnostníčci, co nemaj na drahý poradenský firmy, budou muset smrknout alespoň něco. Což je v naprostým pořádku, mně taky daně berou z každý vejplaty a nikdo se mě neptá jestli a kolik. Druhá věc je ta, že ty opravdu velký a šikovný si to zoptimalizujou tak, že náš stát z nich neuvidí ani korunu a ještě jim pošle milióny na dotacích. A to mě pěkně štve!

Josef Kalina

Vyprávěl mně nedávno pán, co u nás doma dělal či spíše řídil řemeslné práce, že už vlastně sám nic nedělá. Většinu času byl s telefonem u ucha. Pak jsem ho chvíli viděl, když pomáhal svým zaměstnancům nebo najatým dělníkům při práci. Byl z nich o třídu nejlepší. Ptal jsem se ho, jestli už ho práce rukama omrzela a dělá teď jen manažera se skrytým podtextem, jak se nakonec přece jen z toho řemeslníka vyšvihl nahoru. Hořce se na mě usmál a povzdechl si: Ani nevíte, jak rád bych dělal to řemeslo. Jenže už nemůžu. Víte, kolik je teď se vším papírování? Tak na něj si vždy vzpomenu, když někdo z politiků mluví o snižování byrokratické zátěže a usnadnění života malým podnikatelům.