Na té zprávě jsou zajímavé dvě věci. Jednou je sama skutečnost, kdy a jak se vláda přece jen odhodlala situaci řešit. Dlouho to vypadalo, že nám vláda Petra Fialy bude se zaťatým výrazem frontového bojovníka tvrdit i nadále „musíte vydržet“. Ovšem pomalu prosakující informace o opatřeních vlád okolních a pak také ty o ziscích státního ČEZu dávaly tušit, že tuto pozici půjde hájit jen za cenu neúměrné politické oběti. A na ty, zdá se, není doba. Druhým pozoruhodným rozměrem jsou pak čísla. Ta o rostoucích ziscích státní energetické společnosti už jsem zmínil. Přesně je to údajně meziročně na 218% roku minulého. Malý ekonomický zázrak v době krize, chtělo by se říct. Jenže to není celé, v textu se píše, že kilowata mezitím stojí na burze téměř trojnásobek. Jak to ten ČEZ dělá? Nárůst ceny o třicet procent na domácím trhu ještě stále není trojnásobek ceny burzovní. Aha, my vyvážíme. Vzhledem k tomu, že máme ke kupní síle nejdražší energie na světě, stát nás podle všeho už dlouhé roky dře na ceně elektřiny, co to jen jde. Odtud pramení záhada setrvávání na lipské burze. Rezervy a ziskovost musí být obrovské. Teprve teď z nich erár byl přinucen nepatrně slevit. Už to bylo okaté příliš.