Naše země, ač se to nezdá a málokdo to ví, jednu velkou uprchlickou vlnu relativně nedávno, po válce už pojala. Rozdíl byl ten, že jednak nikdo z tehdejších mocných nemusel věc demokraticky obhajovat a potom také v tom, že celé naše široké, dlouhé pohraničí bylo po Němcích uprázdněné a plné domů k nastěhování. Je fakt, že naši dnešní mocní pro jistotu, kdyby náhodou byl odpor větší než malý (nebyl), oprášili rychle nějaký ten náhubkový paragraf o schvalování ruské agrese atp. ale v jádru to mají těžší. Opět jde o lidi z aktuálně spřáteleného zřízení, státu (tehdy to byli komunističtí a levicoví Řekové), i tehdy stejně jako dnes jsme byli součástí bloku, který si vzal pomoc dotyčným za své. Jenže přeci jen to nyní kazí pár okolností. Lidé mohou chodit ke svobodným volbám, od silových složek státu utíká, kdo může (všimli jste si prakticky už stálého náboru k Policii?) a dnešní Brusel při všech výhradách ani zdaleka není Moskva čtyřicátých, padesátých let. Jednu paralelu nakonec si ale stejně ještě neodpustím. Když přicházeli sudetští Němci po válce do zničeného Německa, nebyli ani zdaleka přijímáni s otevřenou náručí. Důvod byl prostý. Lidé měli každý dost co dělat, aby obhájili živobytí své vlastní, natož se dělili s cizinci, byť stejné národnosti. A tady já vidím pro dnešek podobu nejzávažnější.
.png)