EKONOMIKA

Naše ekonomika je závislá na dluhových steroidech, říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček

„Je zřejmé, že sen o obnově ekonomiky ve tvaru V se rozplynul jako pára nad hrncem. Naše hospodářství se bude na úroveň před příchodem pandemie vracet delší dobu, než jsme si původně přáli. Navíc v průběhu koronavirové krize došlo ke skokovému růstu zadlužení České republiky a ekonomiku začala poškozovat vysoká míra inflace,“

Štěpán Křeček

Statistici včera zveřejnili předběžný odhad vývoje ekonomiky za rok 2021. Ten dokládá, že se české hospodářství po historicky nejhlubším propadu v roce 2020 o 5,8 procenta zotavuje pomalejším tempem, než jsme si původně přáli. Přesto výsledky za poslední čtvrtletí loňského roku lze vnímat jako blýskání na lepší časy.

Hrubý domácí produkt v roce 2021 vzrostl o 3,3 procenta. Tohoto růstu bylo dosaženo pomocí steroidů v podobě prudkého růstu zadlužení naší země. Přestože v letošním roce bychom se měli vrátit k odpovědnějšímu hospodaření, naše rozpočtová politika bude dál vytvářet vysoký schodek.

Dobrou zprávou je, že po celou dobu koronavirové krize si udržujeme nízkou míru nezaměstnanosti. To pomáhá tlumit sociální problémy a podporuje růst výdajů na spotřebu. Naše ekonomika má však vážné problémy v rámci zahraničního obchodu. Zahraniční poptávka se sice v posledním čtvrtletí loňského roku začala zotavovat, nicméně výrazné posilování koruny bude v letošním roce házet klacky pod nohy českému exportu.

Ing. Štěpán Křeček, MBA hlavní ekonom BHS

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Výhledy neradostné, budoucnost nejistá… Přiznám se, že příliš nevidím světlo na konci tunelu. To podle mě nespočívá v nějakém zázračném ekonomickém postupu, který prostě jednoho dne jedna, druhá či desátá vláda zvolí a bude zase dobře. Jde o mentalitu. A ta je zatím neskutečně socialisticko-kolektivistická. Co odhalila celá korona? Ukázala náramně prostou věc. Už zase a nebo ještě stále jsme (a s námi celý tzv. demokratický Západ) zvyklí stavět jakési domnělé obecné dobro nad svobodu jednotlivce. Ten strašlivý dluh je pouze jedna část, jeden důsledek tohoto způsobu myšlení. Zničili jsme celé obory, lidské osudy, vytvořili obří zadluženost a to zdaleka nejen finanční, ale i vzdělanostní, mentální, nakonec i zdravotní a to vše pro chiméru bezpečí, které se stejně nedostavilo. Ano, ze strachu o život jsme zničili život sám. Existuje pěkný starý film, krásná klasika ze sedmdesátých let o řidičích vezoucích smrtící náklad za příslib pohádkové odměny. Film se jmenuje Mzda strachu. My tu svoji právě teď dostáváme.

Michal Babinec
46 let, byznysmen

Když čtu ty nejrůznější starší ale i stále ještě úplně nové texty o “proinvestování se“ z krize, z dluhů, uvědomím si pokaždé, že ten životní pocit, že dluhy se vlastně nemusí až tak úplně platit, že se jakýmsi zázračným způsobem vstřebají samy, v nás pěstovali ekonomové, politici i novináři už celá desetiletí. Fakt je jeden. V tom veřejném aranžmá k vám domů nepřijde exekutor se samolepkami, aby vás připravil o váš majetek. Udělá to vláda sérií skvěle podaných opatření s těmi nejlákavějšími názvy, v jejichž důsledku ovšem z vašich kont, majetků atd. zbude zhruba totéž, jako když se vaším bytem prožene ten ohavný chlap s tlustým zátylkem a svými pohůnky ve jménu zákona a věřitele. Lidé to tak mají raději. A není ostuda před sousedy. Jedeme v tom totiž všichni.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Máte, co jste si zvolili. Ne jen teďka, ale už i minule, předminule. Jasně, za minulýho režimu nebyl na každým rohu nablejskanej mega obchoďák plnej krámů, všude auta, ale taky nebyl národ zadluženej tak jako teď. Jednotlivý lidi i celej stát jsou v háji. Co v háji? V prd.li sou. Kdo má vůbec svoje bydlení, bude ho do smrti splácet jako nějakej otrok. Tu státní sekyru budou splácet ještě naše vnoučata a budou nás za to nenávidět. A proč, k čemu, co jsme si pomohli? Máme lepší život než byl před tím? Naši s náma byli celý dny u vody, na zahrádce, chodilo se do lesa, všichni byli v klidu, v práci se dělala sranda, po práci se toho ještě spousta stihlo, nikdo nechodil domů servanej jako teď, lidi si pomáhali, kolikrát se ještě něco společně postavilo, opravilo. Teď? Sousedi se sejdou tak akorát u soudu. Doufám, že to praskne a už brzo.