EKONOMIKA

Německo je o krok blíže odchodu od jádra, likvidace ale potrvá i desítky let

Německo s koncem roku ukončí provoz ve třech jaderných elektrárnách, zbývající tři pak vypne do konce roku 2022, čímž se po šesti desetiletích rozloučí s nukleární energetikou. Odstavení jaderných elektráren, likvidace radioaktivního odpadu, demontáž zařízení a následné demolice staveb jsou ale během na dlouhou trať. Než bude na místě reaktorů opět zelená louka a než bude jaderný odpad zabezpečen, mohou uplynout i desítky let.

Zatímco Česko vidí v jaderných elektrárnách cestu k přechodu na bezemisní energetiku, Německo zastává opačný názor. Vláda někdejší kancléřky Angely Merkelové se v roce 2011 po nehodě v japonské jaderné elektrárně Fukušima rozhodla produkci energie z jádra pozastavit. Merkelová, která je vystudovaná fyzička, sama přiznala, že její postoj k jaderné energetice Fukušima změnila.

Předposlední krok k odchodu od jádra učiní Německo na přelomu roku, kdy od sítě definitivně odpojí jaderné elektrárny Brokdorf ve Šlesvicku-Holštýnsku, Grohnde v Dolním Sasku a Gundremmingen C v Bavorsku. Ihned poté začnou práce na likvidaci nukleárního zařízení, které budou řadu let zvenčí neviditelné. Jaderná elektrárna se totiž boří zevnitř, jak vysvětluje společnost PreussenElektra, která provozuje zařízení Brokdorf a Grohnde.

"Na provozní fázi, která končí, navazuje poprovozní fáze, kdy se už nevyrábí žádná elektřina, ale palivové tyče jsou stále ve skladovacích bazénech," uvádí PreussenElektra. Tato fáze může trvat několik let, na její konci pak úřady jaderného dohledu vydají povolení k rozebrání reaktoru a demolici stavby.

V případě Brokdorfu počítá šlesvicko-holštýnské ministerstvo pro energetickou změnu, zemědělství a životní prostředí, že tamních 193 palivových tyčí zůstane v chladicích bazénech čtyři roky. Technici poté, jakmile to bude možné, palivo z chladicích bazénů přemístí do kontejnerů CASTOR, které slouží k transportu a uskladnění vysoce radioaktivních materiálů. Kontejnery následně zůstanou v meziskladech, což je často v areálu elektráren, poté budou trvale uskladněny v konečném úložišti, které ale Německo ještě nemá. Postupně bude pokračovat i likvidace středně a slabě radioaktivního materiálu. I ten skončí na vyhrazených úložištích.

Zmíněné ministerstvo předpokládá, že podíl silně radioaktivního materiálu v Brokdorfu je méně než procento celého zařízení. Ne všechen radioaktivní materiál ale skončí v úložištích. PreussenElektra tvrdí, že v elektrárnách, které provozuje, je až 90 procent vybavení v kontrolované zóně vhodných k dekontaminaci a recyklaci. Odstraňování radioaktivních a kontaminovaných částí po získání povolení potrvá deset až 15 let.

"Materiál v konvenční části, například ve strojovně či správní budově, nikdy nepřišel s radiací do kontaktu. Z radiologického hlediska tak může být až 100 procent zrecyklováno," uvádí PreussenElektra. Konvenční demolice, což je likvidace staveb a zařízení nezatížených radiací, bude poslední fází. Ta si vyžádá asi dva roky. Poté by na místě elektrárny mohla být opět zelená louka. V Brokdorfu by se tak mohlo stát okolo roku 2040.

Na konečné uložení vysoce radioaktivního jaderného odpadu si pak Německo bude muset počkat do roku 2050. Zatím ještě není jasné, kde se takový materiál bude skladovat. Výběr vhodného místa formálně začal v roce 2017 a potrvá do konce roku 2031, dalších bezmála dvacet let potrvá výstavba a příprava skladu. Hledání je rozděleno do několika fází, kdy se výčet geologicky vhodných lokalit postupně zužuje. Propočty ministerstva životního prostředí uvádějí, že na milion let bude třeba uložit zhruba 600.000 metrů krychlových vysoce radioaktivního materiálu.

ČTK | byznysvcesku.cz

Michal Babinec

Přiznávám, že mě postoj Německa, které je jinak velmi praktickou a pragmatickou zemí, překvapuje. Pokud za tím nejsou nějaké tajné technologie budoucnosti, s nimiž se Němci v pravou chvíli vytasí, tak to nejde vysvětlit jinak než hysterií. Jaderná energetika neprodukuje žádné skleníkové plyny, proti kterým se tak brojí, a za posledních padesát let uspořila šedesát miliard tun ekvivalentu emisí CO2. Ta hodnota odpovídá téměř dvěma letům globálních emisí z celé energetiky. Ale přesto je u Němců v nemilosti. Jsem zvědavý, čím energetický výpadek způsobený odstavením jádra nahradí. Fotovoltaikou a větrnými elektrárnami asi těžko.

Alexandr Gonda

Vše je to o nákladech, výnosech a rizicích. Navzdory všeobecnému přesvědčení jaderná energie není tak levná, jak se soudí. Do nákladů je totiž nutné započítat výstavbu, udržování provozu, palivo, mzdy, opravy starších elektráren, případně jejich likvidaci, a uložení radioaktivního odpadu. Proto mě nepřekvapuje, že se Německo snaží najít nejen ekologičtější, ale především levnější alternativy. Už teď větrné elektrárny, které v Německu představují většinu z tzv. obnovitelných zdrojů, vyrábějí zhruba pětinu energie.

Karin Léblová

Jako malá jsem viděla film Den poté o jaderné válce, který se hluboko vryl do mé dětské duše. Nedávno jsme spolu s manželem sledovali také seriál Černobyl. Ani jedno mou důvěru v atomovou energii neposílilo. Na prvním místě by totiž měl být lidský život a nikoliv materiální výhody a peněžní zisky. Říkám si, že když mohlo dojít k výbuchu elektrárny ve Fukušimě, tak se to může stát kdekoliv. Japonsko je přeci vysoce vyvinutá země, a přesto tomu nezabránilo. Škody na životech, zdraví a přírodě jsou pak nevyčíslitelné.