Neoprávněný dohled aneb jak vás ČNB dokáže zdiskreditovat

Neoprávněný dohled aneb jak vás ČNB dokáže zdiskreditovat

Společnost Invest & Property Consulting a. s. (IPC) působí na našem trhu již sedmým rokem. Za dobu svého fungování zaznamenala řadu úspěchů a stala se v mnoha ohledech inovátorem na poli českého byznysu. Dala vzniknout řadě zajímavých projektů, stala se cenným partnerem mnoha úspěšných společností u nás. Jako jedna z prvních se začala zabývat poskytováním servisů správcům svěřenských fondů, které se začaly u nás zakládat v roce 2014, kdy to umožnila nová legislativa. Proklestila cestu mnohým dalším, neboť v té době ani zodpovědné instituce nevěděly, jak k této záležitosti přistupovat. IPC se dle svých slov vždy striktně držela zákona, všech platných pravidel i zásad fair play. Teprve ex post se začaly množit různé „zmoudřelé“ názory na to, jak se to tehdy mělo či nemělo dělat. Nic neobvyklého.

Skutečný problém však nastal později. V roce 2020 vzbudila pozornost zpráva o pokutě udělené společnosti IPC Českou národní bankou (ČNB). Tato záležitost vzbudila v právnických a byznysových kruzích jistou pozornost, načež musela IPC vyvinout značné úsilí, aby své jméno, svévolně poškozené ze strany pracovníků ČNB, mezi svými partnery očistila.

Celý problém spočíval v tom, že ČNB vytýkala společnosti IPC, že neoprávněně kolektivně investuje ve spojitosti se správou svěřenských fondů. Společnost IPC i její renomovaní právní zástupci a řada partnerů pracovníky ČNB opakovaně upozorňovali, že k neoprávněnému kolektivnímu investování nedochází a že IPC není v žádném svěřenském fondu jeho správcem, pouze poskytuje některé servisní služby jednotlivým správcům svěřenských fondů. Přesto ČNB nebyla schopna vzít na vědomí, jaké je skutečná role IPC u svěřenských fondů, vyvozovala nekonečnou škálu mylných závěrů a ještě obviňovala IPC z nespolupráce, což také nebyla pravda, přičemž toto osočení lze spolehlivě vyvrátit.

Příběh však pokračuje. ČNB začala suverénně překračovat svoji věcnou a funkční působnost. Začala totiž vyžadovat informace o konkrétních svěřenských fondech, přičemž vůbec nereflektovala, že IPC některé podklady nemá, neboť je neshromažďuje, jiné ani neexistují, nebo že v některých případech nemá správní orgán zákonný podklad určité dokumenty vyžadovat a že tedy zasahuje do práv účastníka řízení mimo rámec podmínek stanovených zákonem. Dostáváme se k tomu nejpikantnějšímu, totiž že oblast svěřenských fondů nespadá pod regulaci a dohled ČNB. Zástupci ČNB se něco takového ani nesnažili tvrdit, přesto IPC vytrvale vyčítali, že poskytuje servis při zakládání svěřenských fondů, správcům připravuje smluvní dokumentaci a podobně. Pokud by chtěla ČNB vykonávat takovýto dohled a vyžadovat takové podklady, pak by naopak měla tvrdit, že oblast svěřenských fondů pod ni spadá a měla by odkázat na konkrétní zákonná ustanovení.

Vyvrcholením celého případu byla nemalá pokuta za údajnou nespolupráci (nedodání podkladů) udělená IPC a poškození jejího dobrého jména.

Závěr? Společnost IPC se i přes tento krajně problematický závěr rozhodla zcela opustit téma svěřenských fondů a věnovat se jen a pouze investiční činnosti. V současné době již nemá se svěřenskými fondy pranic společného, bude to však muset svým partnerům i širší veřejnosti dlouho vysvětlovat.

Abychom se dověděli další podrobnosti, rozhodli jsme se připravit rozhovor se statutárním ředitelem IPC ing. arch. Oliverem Kálnássym.