Nespokojenost roste. Na co si pan Hamáček pořizuje nová vodní děla? Přirozeně na nás…

Nespokojenost roste. Na co si pan Hamáček pořizuje nová vodní děla? Přirozeně na nás…

Sociální demokracie vládne s hnutím Andreje Babiše již od ledna 2014 a na výsledky jejího vládnutí není věru hezký pohled. I kdybychom nakrásně odhlédli od probíhající koronakrize, kterou evidentně vláda jako jeden muž nezvládá, výsledky vládnutí této socialistické koalice budí rozpaky i v dlouhodobém horizontu. Erár (ne)utěšeně bobtná a hypertrofuje, zatímco soukromý sektor je čím dále větším otloukánkem.

Mediánová mzda ve státní správě se vzdaluje od téže hodnoty v soukromém sektoru: Mzda ve státním sektoru je tak už o více než 7.000 Kč vyšší, na konci roku 2020 činila 36.593 korun, zatímco v soukromém sektoru to není ani 30.000. Jistě, ve státním sektoru pracují spíše kvalifikovanější pracovníci, nicméně trend rozevírání nůžek mezi erárem a soukromým sektorem nevěstí nic dobrého a zhoršuje se, což k pocitu sounáležitosti mezi soukromým sektorem, který hodnoty tvoří a státem, který je jakýmsi servisem, nepřidává. 

Málokdo si v době mimořádného vypětí zdravotníků dovolí kritizovat odměny v oboru. 

Sestřičky, lékaři, ale i nemedicínský personál si jistě solidní ocenění zaslouží, problém ale leží jinde. Zvětšuje se rozdíl mezi protežovanou částí společnosti, a tou neprivilegovanou, bez erárních jistot. Ať už jde o zaměstnance soukromých firem, nebo hlavně o živnostníky a podnikatele. Zatímco typický úředník má dnes svůj nadstandardní příjem jistý, podnikatelé například již pátým měsícem marně čekají na kompenzace nájmů za poslední kvartál roku minulého roku. 

Registrace do systému na přelomu ledna a února, pro žádosti v rámci programu COVID III se „tak nějak nepovedla”, ministerstvu údajně vyhořel server…

V době bezprecedentního ekonomického propadu, kdy desítky, možná stovky tisíc Čechů živoří již jedenáctým měsícem z naprostého minima, je jim omezováno podnikání, čelí zcela nelogickým zákazům, považují po právu drtivou většinu vládních prohlášení za zlý vtip. Loňské  prohlášení Andreje Babiše o biliónu korun napumpovaném do kompenzací už nemůže brát vážně snad ani premiérův marketingový tým – v reálu šlo na přímou pomoc soukromému sektoru zhruba jen 5% slíbené částky.

V tuto dobu, kdy je velké části národa už skutečně ekonomicky zle a přibývají organizované projevy občanské nespokojenosti s neschopností vlády, se dočteme, že Hamáčkovo ministerstvo vnitra plánuje pořídit nová vodní děla za 103.000.000 korun. Vodní děla jsou naprosto jasným atributem, symbolem státní represe. Lze je považovat za symbol přiznání vlády, že si je vědoma svého fatálního selhání, neboť evidentně očekává že bude muset začít masivně potlačovat občanský odpor vůči své politice.

Naskýtá se tak otázka: Nebylo by výrazně lepší, kdyby zmíněnou částku utratila vláda ve prospěch nějak jinak, než jen, coby další hůl do ruky represivním orgánům? Pro začátek by stačilo například  lehce zainvestovat do IT struktury Ministerstva pro místní rozvoj, aby se podnikatelé mohli registrovat včas k žádostem o profinancování nájmů zavřených provozoven za měsíc říjen až prosinec loňského roku…