EKONOMIKA

Něco je špatně. Nezaměstnaných je méně něž volných pracovních pozic

„Na trhu práce je nedostatek pracovních sil, což vytváří tlak na růst mezd. Přetrvávání této situace může likvidovat firmy s nízkou přidanou hodnotou, které si nebudou moci dovolit slušně odměňovat své zaměstnance,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Štěpán Křeček

Na Úřadu práce ČR bylo ke konci listopadu registrováno 245 549 uchazečů o zaměstnání. V průběhu uplynulého měsíce ubylo z registrace 6 140 osob. Za poslední rok se počet uchazečů o zaměstnání snížil o 28 977 osob. Díky tomu klesl podíl nezaměstnaných osob na úroveň 3,3 procenta.

Ke konci listopadu bylo na trhu práce k dispozici 344 840 volných pracovních míst, což výrazně převýšilo počet nezaměstnaných osob. Mnohá z volných míst jsou těžko obsažitelná českými pracovníky, protože jsou špatně finančně ohodnocená a vyžadují tvrdou manuální práci. Z tohoto důvodu by bylo vhodné tyto pozice obsadit zahraničními pracovníky z kulturně příbuzných zemí. Díky tomu bychom lépe využívali růstový potenciál naší ekonomiky.

Podporu v nezaměstnanosti pobíralo ke konci listopadu 73 463 uchazečů o zaměstnání. Jde o méně než třetinu ze všech uchazečů vedených v evidenci. Za jedenáct měsíců letošního roku bylo celkem vyplaceno 9,25 miliardy korun na podpory v nezaměstnanosti. To bylo o 0,41 miliardy korun méně než ve stejném období loňského roku.

Ing. Štěpán Křeček, MBA hlavní ekonom BHS

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

A není to vlastně to, po čem nám tu páni ekonomové a politici furt volaj? Zánik těch slavnejch montoven, pryč s nima, to je ono, to je přece cíl! Těžkou práci budou dělat stroje a nebo bezprávný chudáci přes agenturu kdoví odkad! Vzdělanostní ekonomika, hurá! Všichni budem alespoň bakalář ve službách. Budeme se vzájemně obsluhovat a bude to krásný. Já se tak těším, až pro mě přijde šéf ráno ve čtyři na šichtu, že si mám sundat ty montérky mastný od kolomazi a zejtra nastupuju v bílý košili do infocentra!!! Dělat by za mě pro mě za mě moh klidně Tatar.

Michal Babinec
46 let, byznysmen

Sociální stát má krom pozitiv i svoje náklady, nevýhody. Tohle je jedna z nich. Lidé na nejhorší práce se od nepaměti rekrutovali z těch, kteří neměli takříkajíc na výběr, aby se vůbec uživili. Celé kouzlo spočívá právě v tom spojení “uživili se“. Je to úplně shodný problém jako u matek samoživitelek, některých menšin atd. Dokud totiž živíme my všichni, bojoval by tvrdě o chleba jen blázen a nebo nenapravitelný kariérista a workoholik. Takže máme, co jsme chtěli. Jedině bych snad zkusil alespoň v rámci voleb zavést zásadu v duchu legendární filmové hlášky: „Neživíš, tak nepřepínej.“ Stejně je ale zajímavé, že nám ti chudí přes veškeré to sociálno tak nějak nemizí, že?

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Svět se samozřejmě neustále mění, přicházejí nové výzvy. Migrace za prací, za lepším je jednou z nejpřirozenějších od počátku lidstva. I my Češi jsme takto mnohokrát putovali. Fascinuje mě ten fašismus v nás, kdy jsme ochotni mezi sebe, do této bohaté a prací oplývající země pozvat jen lidi “z kulturně příbuzných zemí“. Krasný krycí kód pro to, že jsme hloupí, sprostí rasisté přesvědčení ve své ubohé malosti ještě stále o tom, že jsme něco jakože lepšího. Pokud by nás tu nějakým nedopatřením ti lidé odjinud jednoho dne přece jen nahradili, jak nás straší xenofobové všech barev a vyznání, byl bych snad rád, zasloužili bychom si to.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Ano, něco je špatně, ale co? Už jsem to tu psal několikrát, o čem vypovídá skutečnost, že nám zůstávají neobsazené pozice na dně pracovního trhu, i když nejen tam. Za prvé a to je pozitivní, jsme relativně bohatý stát, vyspělá ekonomika. To by šlo. Dělat těžkou práci za málo peněz se nechce nikomu na světě a když je na výběr… Za druhé a to už je pozitivní méně, se u nás rodí málo dětí. Nikdy nezapomenu na svoji cestu do Norimberka vlakem před lety. Páteční odpoledne, vlak byl plně obsazený, všichni na kolenou, stolcích notebooky, tablety a na obrazovkách pracovní tabulky a grafy. Nejdřív mně ta německá pracovitost zaujala, pak jsme si všiml jiné věci. Vezl jsem s sebou vnoučata na výlet a děti to byly v celém vlaku zřejmě jediné. Všichni se po nich poněkud vyjeveně otáčeli. Stejně tak to bylo následující den na dětských hřištích. Děti tam byly, ale ne německé. Bylo to děti asijské, ruské, arabské, polské a tři naše, české, ty, co jsem přivezl já. Němci mají výkonnou ekonomiku a tvrdě pracují na svých kariérách a proto nemají děti, byl závěr mého, uznávám, poněkud zkratkovitého sociologického pozorování. Nakonec, napodobujeme je v kde čem. Zdá se, že i zde jsme našli svůj vzor. Němci dováželi na těžkou nepříjemnou práci Turky, později už skoro kohokoli. My budeme pravděpodobně chtít dovážet dál Ukrajince, aby to nebyli ti muslimové. Má to celé jedinou chybu. Ano, ještě jedna, možná dvě generace se budou mít celkem blahobytně, on tu práci někdo chudý z druhého konce světa vezme. Jen se pak může ale stát, že ta země už nebude tak úplně naše. Němci tvrdí, že jim to nevadí, že je to vlastně dobře. Mně osobně by to přišlo jako katastrofa, ale možná jsem stará škola.