EKONOMIKA

Nůžky mezi cenou piva v hospodě a piva doma se stále rozevírají

Češi stále častěji pijí alkohol doma. Tento trend podpořila už pandemie a související „garážové party“ v době zavření gastronomických podniků a nyní jej podporuje rapidní inflace. Podporuje jej ale také a konkrétně stále narůstající rozdíl mezi cenou piva v hospodách a restauracích, a cenou piva v obchodech, tedy piva k domácí konzumaci, třeba právě při „garážových party“.

Lukáš Kovanda 

Za posledních deset let vzrostla průměrná cena lahvového piva dle ČSÚ poměrně nepatrně, a sice z 10 korun na 11,30 Kč. Jenže zatímco před deseti lety bylo možné pořídit pivo v hospodě či restauraci za dvojnásobek jeho ceny v obchodě, tj. za cenu kolem dvaceti korun, dnes už se pivo v hospodách v ČR prodává za ceny nejčastěji v pásmu od 30 do 60 korun. To znamená, že místo jen dvojnásobné ceny vykazuje dnes pivo v hospodě či restauraci cenu minimálně zhruba trojnásobnou v porovnání s cenou piva v obchodě.

Rozevírání nůžek mezi pivem v hospodě, a pivem v obchodě probíhá v podstatě od roku 1990. V době pádu komunismu totiž pivo v hospodě stálo zhruba stejně jako pivo v obchodě. Lidé tak mnohem jednoznačněji než dnes dávali přednost čepovanému pivu právě v hospodě, které většině Čechů chutná více.

Mnohem častější než dnes byl před rokem 1990 fenomén chození do hospody pro pivo se džbánkem. V posledních více než třiceti letech však klesá cenová atraktivita čepovaného piva, navíc se díky lepším technologickým postupům zlepšují chuťové vlastnosti piva baleného, prodávaného v obchodech.

Letošní rapidní inflace v ČR, nejvýraznější od 90. let, pospaný trend posílí. Pivo v hospodě nebo restauraci bude muset podražit více než pivo v obchodě, včetně také piva z e-shopu. To proto, že do ceny piva v hospodě se více než do piva z obchodu promítne obecná inflace, tedy růst cen energií, nájmů, mezd atp.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se v pohodě

Možná je to nemilé, jenže logické a vlastně i normální, alespoň ve světě běžných tržních podmínek. Zvláštností a jakýmsi reliktem tzv. gulášového (u nás spíše pivního) socialismu byl ten opak. Spousta spoluobčanů má dodnes pocit okrádání ze strany hostinských, když si “spočítají“, že řízek u řezníka stojí nějakou částku a v restauraci pak násobek. Na to existuje jediná odpověď. Jestli to budete umět bez vlastních nákladů, otevřete si tu hospodu také a lidé vám urvou ruce. Náklady přitom stoupají. Mimo jiné i toto je rozdíl mezi státy s levnou pracovní silou a těmi s vysokými platy. Německé platy bych chtěl každý, ceny v hospodě pak pro změnu nejlépe nějaké ukrajinské nebo albánské. A to dohromady nejde. Takže dobrá zpráva je, že podle všeho bohatneme.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se bezradný

Cena piva je dlouhodobě zajímavý ukazatel stavu ekonomiky i společnosti jako takové. Krom toho je také velký rozdíl provozovat podnik primárně jako výčep a nebo klasickou restauraci, kde se vaří. Zvenčí a částí provozu to může vypadat k nerozeznání. Ovšem skladba tržeb je úplně odlišná a způsob výdělku podniku taktéž. Vydělat totiž srovnatelné peníze jako na obědech na alkoholu a tom v pivu zvláště, není vůbec snadné. Zatímco na jednom obědě se marže pohybuje dlouhodobě běžně v desítkách korun a to i těch vyšších, u piva to dosud byly právě koruny jednotlivé a to před nástupem pivních speciálů ještě často ty nižší. Každému je jasné, že i zdatný piják piva se zdaleka při své celovečerní anabázi nevyplatí ani zdaleka tolik jako host, který si dá svůj oběd, aby zhruba do půl hodiny uvolnil své místo v podniku dalšímu zákazníkovi.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy . Cítí se naštvaný

Dělaj si z nás čím dál víc dobrej den, ale všeho do času. Jestli si některý myslej, že tenhle národ se nechá dlouhodobě vyhnat z hospod, tak se šeredně plete. Národ vyžene je a to vidlema a už to nebude dlouho trvat! Jdu na dvě!