EKONOMIKA

Podíl Čechů ohrožených chudobou během pandemie poklesl, v EU se naopak zvýšil

Češi jsou v rámci všech zemí EU nejméně ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením. Vyplývá to z údajů, které v pátek zveřejnil Eurostat.

Lukáš Kovanda

V roce 2020 bylo chudobou nebo sociálním vyloučením ohroženo 11,5 procenta obyvatel České republiky, což je nejnižší podíl ze všech zemí EU a také nejnižší podíl v historii ČR. Česko tak v tomto ukazateli překonává i skandinávské země typu Finska (15,9 procenta) nebo Dánska (16,8 procenta), které představují učebnicový příklad poměrně rovnostářských a zároveň hospodářsky výkonných, sociálně-tržních ekonomik.

V Evropské unii jako celku přitom ukazatel narostl, a to z hodnoty 21,1 procenta na 21,9 procenta. Nejvíce jsou chudobou a sociálním vyloučením ohrožení v Rumunsku a Bulharsku, kde se jedná o více než třetinu populace, přesněji 35,8, resp. i 33,6 procenta.  

Česko si velmi dobře stojí také v ukazateli materiální deprivace, který je mezinárodně lépe srovnatelný než ukazatel ohrožení chudobou, neboť udává podíl lidí, kteří si při dané příjmové a cenové hladině v konkrétní zemi nemohou dovolit základní materiální zajištění. V ČR byla v roce 2019 těžce materiálně deprivována pouze 5,3 procenta obyvatel, zatímco údaj za celou EU činil 12,1 procenta. Méně materiálně deprivovaných lidí bylo předloni v EU už jen v Lucembursku, ve Švédsku, ve Finsku a v Nizozemsku. Nejvíce materiálně deprivovaných lidí je opět v Bulharsku a v Rumunsku.

Zmíněná data svědčí o tom, že Česko je rovnostářskou zemí, a to i na poměry EU, přičemž jeho sociální systém účinně krotí možné excesivní sociální vyloučení. Ukazatel těžké materiálně deprivace je dobře mezinárodně srovnatelný, protože vyjadřuje, co reálně si lidé mohou za svůj příjem pořídit, přičemž se jedná v podstatě o stejné zboží napříč EU – a i v tomto ukazateli ČR obstává.

Podíl lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením zachycuje tu část obyvatel dané země EU, kteří jsou buď ohrožení chudobou, nebo těžce materiálně deprivováni, nebo žijí v domácnosti s nízkou úrovní pracovní intenzity.

Podíl lidí ohrožených chudobou pak zachycuje tu část obyvatel dané země EU, jejichž čistý příjem (tedy hrubý příjem po odečtení daní a případném přičtení sociálních dávek) je nižší než 60 procent mediánového čistého příjmu v dané zemi. Těžká materiální deprivace značí stav, kdy si daná osoba nemůže dovolit zaplatit alespoň čtyři z následujících devíti položek: nájem (nebo splátka hypotéky či účet za energie), dostatečně vytápěný byt, nečekaný výdaj, pravidelná konzumace masa nebo bílkovin, dovolená, televizor, pračka, automobil, telefon.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina

Když český historik a životopisec francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, Jaroslav Jírů popisoval jeho zážitky z cest po Československu třicátých let, kde se ocitl jako účastník francouzské vojenské mise, uváděl na prvním místě údiv tehdejšího podplukovníka nad mírou levicovosti a rovnostářství naší první republiky. V tom se, zdá se, mnohé nezměnilo. Jestli je to dobře a nebo špatně, nechť si každý posoudí sám. Je to realita, čísla hovoří jasně. Jen mě napadá, jestli budeme oddaně následovat své západní vzory také v prakticky dvojnásobné míře chudoby, jakou mnohé tamní státy vykazují?

Nikola Spurná

Myslím, že opravdu chudých lidí je u nás opravdu málo. Máme všichni co jíst a většina i tu střechu nad hlavou. Zato je tu ale zatraceně hodně nás, co na to nic, co máme a mít budem, musíme dělat jak barevný od rána do večera.

Jindřich Kadavý

Zde je krásně vidět v jak úžasné a bohaté zemi žijeme, jak se nám ve svobodném zřízení uprostřed ostatních demokratických národů Západu daří navzdory všem obtížím dobře. Jenže populisté všeho druhu budou lidu vždy tvrdit, že je zle, ba co hůř, že je nejhůře, jak jen může být, aby jej strhli na svoji cestu a mohli se dostat k moci, kterou vzápětí zneužijí k nastolení nesvobody a likvidace demokracie za pomoci svých chlebodárců z Ruska.

Michal Babinec

Termín chudoba je zejména sociologický a také do jisté míry psychologický a až poté ekonomický pojem. Největší chybou je tradičně poměřování. Tam, kde se domorodý válečník cítí jako monarcha ve svém paláci z bambusových stvolů uprostřed svých druhů, kteří stavěli z obyčejného rákosí, stává se v mžiku relativním (statistickým) chuďasem komparací s posledním z posledních obyvatel vyspělého světa a naopak. Kdo funguje v roli zaměstnavatele, zná to z personální práce. Často není pro zaměstnance důležitá absolutní hodnota příjmu, ale právě porovnání se s okolím. Takže, já bych byl opatrný s hodnocením, kdo je a kdo není chudý.

Milan Šáda

Jasně, jsme příliš dobře na tom a to je potřeba změnit, to je to poslední, co se ještě nepovedlo, ty slumy na předměstích. Tak po likvidaci průmyslu, důchodů a za chvíli už i beplatný zdravotní péče musíme dohnat ještě počty chudejch, aby pan autor náhodou neměl při průjezdu městem z okna svýho bouráku pocit, že není dost na Západě, když nevidí hned žádnýho žebráka!