Potraviny jsou nejdražší za deset let. Všichni hromadí zásoby ve strachu z další pandemie

Potraviny jsou nejdražší za deset let. Všichni hromadí zásoby ve strachu z další pandemie

Světové ceny potravin v květnu vystoupaly na nejvyšší úroveň za posledních takřka deset let, vyplývá z pravidelného měsíčního sledování Organizace spojených národů. Ceny potravin rostly dvanáctý měsíc v řadě, což je nejdelší taková souvislá řada za posledních deset let.

Vysoké ceny potravin rozhodně nelze podceňovat. Výrazně míchají politickými, ba dokonce geopolitickými kartami. Vysoké ceny cibule například v Indii pomáhaly dláždit cestu do premiérského křesla Nárendrovi Módímu, jenž do něj usedl v roce 2014.

Současné zdražování potravin ale nelze ani přeceňovat. Není totiž výsledkem toho, že by lidstvo najednou dostalo větší „hlad“. Ani toho, že by globálně byla nějak katastrofálně špatná úroda a sklizeň. Ačkoli loňský klimatický cyklus El Nina způsobuje závažný nedostatek srážek a vláhy v jinak vysoce úrodných oblastech Brazílie či Argentiny, což se projevuje například citelným růstem cen kávy. Brazílie je jejím největším světovým vývozcem.

Výkyvy počasí jsou ale poměrně časté. To, co je nyní jiné, je fakt, že pandemie přiměla potravinářské kolosy typu Nestlé nebo Danone tvořit větší zásoby. Tyto nadnárodní korporace seznaly, že pro případ další pandemie nebo zhoršení té stávající potřebují větší zásoby základních ingrediencí svých produktů, neboť opětovné šíření nákazy může zase zhoršit podmínky mezinárodního obchodu a přepravy a způsobit závažné výpadky. Takové, jaké nyní představuje takzvaný „čipový hladomor“, jenž ochromuje například i český autoprůmysl.

Pro výrobce cereálních tyčinek jsou obiloviny tím, čím jsou pro Škodu Auto čipy z Asie. Bez nich se neobejde. Takže výrobce cereálních tyčinek, k nimž se řadí třeba i Nestlé, nechtějí dopustit, aby o své „čipy“ přišly – takže hromadí zásoby obilovin.

Zásoby – hmotné rezervy – z podobných důvodů hromadí i celé státy. Například Rusko omezuje vývoz svých základních zemědělských komodit, jakou jsou obiloviny, aby jej možné zhoršení pandemie nezaskočilo.

Zvyšuje se tedy ani ne tolik poptávka po finálních potravinářských produktech, jako poptávka po zásobách surovin, z nichž jsou finální produkty vyráběny. To zvyšuje odbyt základní zemědělské produkce a tlačí to cenu agrokomodit nahoru. Ovšem jen přechodně. Sýpky nejsou bezedné. Až se zásoby uspokojivě zvýší, tlak na další růst agrokomodit poleví.

Růst poptávky po zásobách má vlastně zmírnit inflační tlaky v oblasti finální potravinářské produkce, které by pramenily právě z výpadků způsobených ochromením mezinárodního obchodu. Tvorba zásob má tyto případné výpadky „vykrýt“ a tlumit možné inflační tlaky v oblasti finální potravinářské produkce.

Nelze proto předpokládat trvalejší výrazný růst cen potravin, jakkoli přechodné výkyvy budou pokračovat jako v minulosti – viz případ cibule v Indii. Současná tvorba zásob má ale právě tyto výkyvy tlumit, takže z dlouhodobého hlediska vlastně představuje spíše protiinflační činitel.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.