EKONOMIKA

Pozdě ale přece? Vláda by mohla od prosince zavést některé kompenzace pro firmy

Vláda by mohla od prosince spolu s chystaným zrušením uznávání antigenních testů zavést některé kompenzační programy pro firmy. Programy jsou připravené, ale musí se na nich shodnout profesní svazy a budoucí vláda.

Kompenzace by se mohly pohybovat řádově kolem jedné miliardy korun měsíčně. V diskusním pořadu Otázky Václava Moravce to uvedl ministr průmyslu a obchodu a dopravy v demisi Karel Havlíček (ANO).

Havlíček doplnil, že vláda o kompenzacích nebude rozhodovat v pondělí, protože se musí domluvit s profesními svazy na parametrech vstupu do programů. Konec uznávání antigenních testů může ovlivnit například návštěvnost restaurací nebo kulturních akcí. Místopředseda ODS Martin Kupka reagoval s tím, že je na místě s podnikateli jednat.

Podle ministra jsou ve hře některé kompenzační bonusy pro živnostníky nebo úhrada nepokrytých nákladů. Havlíček připomněl, že stát dosud vynaložil na podporu firem a podnikatelů v souvislosti s opatřeními proti covid-19 okolo 340 miliard korun.

Vláda má v pondělí schválit ukončení uznávání antigenních testů a samotestů a od prosince by se měly uznávat jen spolehlivější PCR testy. Na opatření se o víkendu shodl s AntiCovid týmem budoucí vládní koalice. Podle Havlíčka jde o zásadní krok, který má motivovat neočkované k očkování. Havlíček i Kupka zároveň pro současnou situaci odmítli plošné testování ve firmách nebo lockdown pro neočkované, který zavedlo Rakousko.

ČTK | byznysvcesku.cz

Michal Babinec

Jak nás vláda všechny chrání! To je úžasné! Část lidí chrání tím, že jim znemožňuje dát jiným lidem vydělat, pardon motivuje je k očkování, a ty druhé zase chrání před úbytkem těch, kteří jim své peníze chtěli dát vydělat tím, že jim dá jiné peníze, které předtím všem zúčastněným včetně jich samotných sebrala. Na málo čem je tak pěkně vidět, kam až se zbytnělý stát může ve své domnělé samospasitelnosti propracovat. Pardon, zapomněl jsem! Mimořádné odměny hygienikům, kteří to celé za vydatné asistence policie dozorují, jsou samozřejmě čistým ziskem (hygieniků). Škoda jen, že se u toho tito zachránci veřejného zdraví fyzicky i psychicky hroutí, jak nás alespoň informují média. Tato do nebe volající hloupost samozřejmě dřív nebo později padne vlastní tíhou hlouposti samé. Smutné jen bude sledovat, kdo a co všechno padne s ní. Momentálně to vypadá, že máme zaděláno na hospodářskou krizi, jaká tu sto let nebyla.

Erik Hrachovec

Rozumná míra kompenzací je prostě rozumná. Co k tomu říci víc? Žádná vláda na světě si (snad možná krom té čínské?) virus nevymyslela a nepřála a každá s ním zápasí, jak nejlépe umí. Jednou z cest je očkování, do kterého se alespoň ve svobodném světě některým příliš nechce. Proč to tak je, ponechávám nyní stranou. Přesvědčovací způsoby jsou přesně jako druhy motivací lidského chování v zásadě dva - negativní a pozitivní. Kde nepomáhá cukr, je na řadě bič. Že za to mají platit v zásadě nevinní podnikatelé v pohostinství by bylo samozřejmě nefér, nebýt právě kompenzací. Ty jsou naštěstí zpátky ve hře, žádná výhra v loterii to asi pro většinu není, ale právně i morálně je vše v pořádku, demokracie a spravedlnost jsou přiměřeně zachovány, jedeme dál, snad už to opravdu brzy pomine.

Karin Léblová

Pokud bude stát podobně “ochotný a pružný“ ve vyplácení kompenzací jako v minulé vlně, vyhlásí mnozí asi raději dobrovolně bankrot sami, než za velkohubých příslibů státu nasekají snahou udržet své podniky jen o řád vyšší dluhy na průběžně naskakujících nákladech.

Josef Kalina

No vida, tak kompenzace jsou zpět. Upřímně řečeno, zdá se mi, že zde se nejspíš, alespoň doufejme, dobrý úmysl potkal s realitou dřív, než to kdosi stačil celé domyslet až do důsledku. Erár tu na jednu stranu dosti bezostyšně používá jeden segment ekonomiky (ano nejčastěji té soukromé, někým vlastněné a často za cenu osobních obětí vydobyté) pro své cíle. To celé se přitom dnes už po předchozích ne příliš úspěšných pokusech děje pod hrozbou likvidačních pokut a za nepokrytého mocenského zastrašování pomocí ozbrojených složek státu. Mnohým to proto nikoli zcela neoprávněně navozuje různé neblahé historické reminiscence na doby, kdy jedinec a jeho majetek byly také jen “nástroji blaha vyššího celku. A že takových bylo. To vše samo o sobě je, má být aranžmá, jehož smyslem či cílem je ochrana obyvatelstva před nemocí. Před nemocí? A nebo před sebou samými? A nebo ještě jinak a hůře, je to ochrana úplně jiných zájmů před občanstvem, které zatvrzele prostě odmítá mít strach a podrobit se? Ne, zdržme se spekulací. Ke zděšení není třeba spřádat divoké teorie, úplně stačí rozhlédnout se okolo sebe a pak si pustit zprávy. To jsou totiž už dnes dva naprosto odlišné světy. A to nikdy nevěstí nic dobrého.