Když je něco špatně jednou, je to nakonec špatné i podruhé, pokaždé, napořád. Tady jde od počátku, dobrá skoro od počátku, o jednu dosti prostou věc. Na onu novou nemoc umírá jistá věková skupina s jistými zdravotními komplikacemi. Není nutno rozebírat, každý ví, sám se do ní, zatím chválabohu bez těch komplikací, kvapem blížím. Jenže vlády a to nejen ta naše, která spíše tak přihlíží a kopíruje, co kdo ve světě vymyslí či vyvede, přičemž hlavní kritérium je patrně, aby to byl Západ a nikoli východ či sever, to dělají stále stejně dokola. Zavírají a omezují lidi, pro něž je riziko minimální a kteří zároveň ze svých daní celý ten cirkus platí. Či spíše někteří platili, protože brzy nebudou mít z čeho. Pro jistotu, abychom to budoucna pojistili, zničíme krom stávající produktivní generace zcela bezdůvodně i tu nastávající, děti a mladé lidi. To už bude tutovka. To nám nezbude na chleba ale koneckonců ani na to zdravotnictví v budoucnu už úplně určitě. Stávající model šel možná obhájit v samém začátku s vyhlídkou na brzké odeznění. Nyní, ve chvíli, kdy je jasné, že jak vakcíny tak lockdowny nepřinesly buďto nic a nebo jen velmi málo z toho, co slibovaly, jde už jen o čirou hloupost, ba možná až sebevraždu, minimálně tu ekonomickou. Je mi jaksi neveselo, truchlivo při té představě, co bude dál.
.png)