EKONOMIKA

Přichází velké podzimní zdražování potravin. Postihne vše, od kávy, přes sušenky po plechovkové pivo

Potraviny se dosud držely spíše stranou velké vlny zdražování, která zalila Českou republiku. Celková inflace ale může ještě do konce letošního roku atakovat úroveň až sedmi procent.

Lukáš Kovanda

Inflace může být skoro nejvyšší za čtvrtstoletí, a potraviny tentokrát už tak stranou nezůstanou. Naráz totiž zapůsobí hned několik příčin, které se spojí v hořký koktejl potravinové drahoty. Světové ceny potravin vylétly v květnu meziročně o více než 40 procent a od té doby se každý měsíc cenový růst drží nad 30 procenty. Nyní tento světový růst cen potravin přijde i do Česka. Aktuálně celosvětově nejvíce rostou ceny olejů, o bezmála 70 procent, cukru (o skoro 50 procent) a obilovin a cereálií (o zhruba 30 procent). Tyto potraviny tvoří klíčové složky průmyslově vyráběných potravinářských produktů, takže proto velké potravinářské společnosti jako Nestlé právě ohlašují výrazné podzimní zdražení.  

Společnost Nestlé Česko, jež vyrábí třeba cukrovinky či nápoje, koncem minulého týdne uvedla, že své výrobky bude zdražovat od čtyř do třinácti procent. Vysvětluje to narušením dodavatelsko-odběratelských řetězců ve světě či růstem cen energií. Vskutku, vedle zdražování základních potravin typu olejů, cukru či obilovin dramaticky stoupají náklady přepravy a zpracování. Jak ke přepravě, tak ke zpracování potravin je třeba energií typu elektřiny či plynu, jež však v posledních týdnech zejména v Evropě a v částech Asie zdražují na rekordní úrovně. Třeba růst velkoobchodní ceny plynu vrcholil v EU minulý týden, kdy zdražení činilo meziročně až 400 procent.  

Přepravu potravin komplikuje světová přepravní krize. Ta se typicky projevuje mocným vzestupem ceny za přepravu zboží kontejnerovým plavidlem. Cena kontejnerové přepravy narostla letos meziročně až o 350 procent. Navíc dochází k růstu cen ropy, a tedy benzínu či nafty a dalších paliv. Ropa Brent se prodává za cenu kolem 84 dolarů za barel, což je takřka nejvíce od roku 2014.  

Aby toho nebylo málo, přidávají se rozmary klimatu. Ty se projevují například zdražováním kávy, jejíž letošní úrodu poznamenala nebývalá sucha a mrazy v Brazílii. Brazílie je největším světovým vývozcem kávy. Kvůli zdražování kávy coby plodiny si konzumenti v českých kavárnách připlatí za hrnek kávy coby nápoje až dvacet procent.  

Mezinárodní výrobní krize navíc ještě zdražuje chemikálie a materiály na výrobu obalů potravin. Například hliník, jenž se používá k výrobě nápojových plechovek, včera na světovém trhu zdražil na třináctileté maximum.  

V českých podmínkách se ve zdražování potravin promítne také výrazný růst mezd zemědělců, potravinářů nebo přepravců, k němuž v posledních letech došlo.  
 

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Milan Šáda

Přemejšlím o jedný věci. Několik let jsem si na netu furt dokola čet takový ty články a analýzy, jak už musí přijít krize, jak je potřeba, jak by to pomohlo, že hospodářství nutně potřebuje novej impulz  a ono pořád nic. Takže se povedlo, ne?! Jenom tak uvažuju, na koho to zase asi dopadne? Že by už začaly krachovat ty banky a nebo státy, kde maj sice tisíckrát větší dluh než my, ale důchody furt pětinásobný? To se asi nestane, co?!

Erik Hrachovec

K moci se dle všeho dere alespoň přibližně pravicová vláda. Ta se apriori nálepky “odíračů“ nižších vrstev stejně nezbaví. Tak by snad mohla alespoň v očích nemnohých na sebe vzít nevděčný ale potřebný a heroický úděl dluhové očisty státu.

Josef Kalina

Lidé se uskromní, naučí se vyžít s menšími náklady. To by samo o sobě nebylo nic až tak nezdravého, naopak. Za jedné podmínky a to sice, že ty úspory a utahování opasků půjde alespoň zhruba napříč celou  společností. V opačném případě totiž přijde všeobecná velká nespokojenost a nakonec vše to, co z ní obvykle vyplývá. V nemenší míře než nějakých sociálních skupin se to týká státu a jeho aparátu samotného. Jestliže tu po dobu drastických uzavírek celých ekonomických odvětví spokojeně prosperovala vrstva státních zaměstnanců a úředníků, tak toto je důsledek, to je krom jiného účet za přesně tento druh privilegií. A to již ohrožuje stát samotný. A ještě jedno – trvat za těchto okolností na Zeleném údělu může také znamenat totální kolaps našeho světa tak, jak jej známe.

Alexandr Gonda

A víte, že nečekám, že bude tak zle. Respektive ne teď. Oni si zase půjčí. To je jedno, kdo tam bude. Nikdo nebude chtít být ten zlý. Tohle naposledy a možná ne úplně šikovně zkusil před lety Mirek Kalousek a dodnes je u poloviny národa za škrta, nepřejícího lakomce a málem vraha invalidů i matek samoživitelek. Takže vlak pojede dál, dokud nenarazí. Pak to bude stát za to. Do té doby hudbo hraj!

Jindřich Kadavý

Teď se ukáže výhoda našeho členství v Evropské unii! Kompenzační mechanismy takto velkého celku budou přece jen nesrovnatelně účinější než u jednotlivých, notabene malých států. Jen bude třeba ještě více sjednotit vše co jde – měnu, legislativu a pokud možno také odebrat jednotlivým členským státům další pravomoci. Pak se někde dostane shodou okolností k moci šílenec typu Orbána či Babiše a je vymalováno na několik let.

Nikola Spurná

Nerozumím tomu, ale podle mě je špatně, jestli se u nás v obci předělává za posledních pár let už třetí dětský hřiště, ve škole mají děcka všechny tabule nový, digitální a kdejakej kopec okolo má rozhlednu. Já si přitom musím jako pracující máma od dvou dětí chodit na úřad pro přídavky. To se mně nelíbí a v takovým případě mně šetření na potravinách a topení přijde jako pěkná sprosťárna.