EKONOMIKA

Příjmy rozpočtu nafoukla inflace, na skutečném osekání výdajů bude muset Fialova vláda zapracovat

Po pátku máme nový rozpočet. Alespoň tedy jeho základní rámec. Vláda tak učinila první krok ven z provizoria, kompletně by se z něj měla dostat zhruba za měsíc. Oproti rozpočtu Babišovy vlády omezila výdaje o 77 miliard korun. Mnohdy ale jde spíše jen o optické omezení nebo o omezení, které bude obtížně udržitelné pro příští léta.

Lukáš Kovanda

Nečekaně výrazná inflace, kterou mocně pohání růst výdělků, nafukuje rozpočtové příjmy. Fialův kabinet totiž nyní oproti tomu Babišovu počítá s o více než 62 miliardami korun navíc. Vyšší inflace z definice znamená vyšší ceny v ekonomice, takže i vyšší inkaso daně z přidané hodnoty či daní z příjmu. Takto se příjem vlády nafukuje o 37 miliard korun. Další tučné miliardy vláda oproti předpokladu Babišova kabinetu získá vyšším výběrem sociálního pojistného.

Omezení výdajů o 77 miliard doprovázené nafouknutím příjmů o nějakých 62 miliard by čistě matematicky mělo přinést celkovou redukci „manka“ Babišova rozpočtu o přibližně 140 miliard korun. Jenže tak tomu není, neboť Fialovův kabinet uskuteční některé výdaje, s nimiž Babišova vláda nepočítala. Bude lidem kompenzovat vyšší ceny energií, důchodcům v létě mimořádně přidávat na penzích a musí se popasovat také třeba s růstem úroků na vlastním dluhu – rostou náklady obsluhy vládního dluhu. Takže 140 miliard se smrskává na 97 miliard a výsledkem je schodek 280 miliard, nikoli 237 miliard.  

Navíc, jak je zmíněno, některá výdajová omezení jsou jen optická nebo obtížně udržitelná. Třeba zmrazení plateb pojistného. Jak upozorňuje i Národní rozpočtová rada, pro zmrazení plateb, které představuje vůbec největší výdajové omezení, za 14 miliard korun, chybí legislativní opora. Ale zejména: pokud současně se zmrazením plateb nedojde k úpravě výdajů zdravotních pojišťoven, přenesou se náklady snížení schodku na ně. Ty tak budou muset sahat do svých rezerv, příp. dokonce bude muset dojít v příštích letech k omezení poskytování některých druhů veřejné zdravotní péče.

Opticky se tudíž sice snižuje schodek státního rozpočtu, ale jenom proto, že se dopady tohoto snížení zatíží zdravotní pojišťovny. Jenže ve výsledku státní rozpočet i rozpočty zdravotních pojišťoven představují jeden systém. Systém veřejných rozpočtů. Škrtem za 14 miliard se místo státního rozpočtu jen zatíží jiná část systému veřejných rozpočtů. Takže pro daňového poplatníka, který ve finále vše platí, zůstane zátěž beze změny. Jinými slovy, nejde o „tupý škrt“, jak včera pronesl prezident Miloš Zeman, protože to zatím ani žádný skutečný škrt není.
Do příštích let už Fialova vláda nemůže počítat ani s inflačním nafouknutím příjmů. To je prostě výsledkem mimořádné situace, která nastala po pandemii. Už letos ve druhé polovině roku inflace citelně zmírní a v příštím roce se dostane na své běžné úrovně.

Pokud tedy vláda v rozpočtu na rok 2023 nenajde skutečné a trvalé úspory, velmi pravděpodobně se bude muset uchýlit k navýšení daní. Anebo nesplnit slib, že stlačí rozpočtový schodek na úroveň tří procent hrubého domácího produktu.

Hrozba navýšení daní se tak stále vznáší ve vzduchu. Vláda dost možná jen čeká, až se přežene inflační smršť. Nechce lidi a firmy, zatížené letos nejvýraznější inflací od 90. let, zatížit ještě navíc růstem daní. Což je politicky prozíravé. Andreji Babišovi by to mohlo pomoci na Hrad, takže Fialův kabinet by tím významně nahrál svému arcirivalovi.

První salvu ke zvýšení daní nicméně už vystřelil prezident Miloš Zeman. Ten včera ve svém už zmíněném projevu před poslanci volal po obnovení vyššího zdanění příjmu fyzických osob. Prezident v tom nachází společnou řeč s institucemi typu Mezinárodního měnového fondu. Ty žádají to samé, neboť takzvané zrušení superhrubé mzdy, k němuž došlo loni, považují za příliš nákladný krok, jenž veřejnou kasu stojí daleko více, než jaký má přínos. Takzvané zrušení superhrubé mzdy totiž pomáhá zejména domácnostem bohatším, přičemž ovšem citelně prohlubuje zadlužení veřejných rozpočtů.

Zkrátka a dobře, Fialovu kabinetu se pro letošek podařilo snížit obří deficit navržený Babišovou vládou, avšak zatím převážně jen díky různým jednorázovým nebo dokonce jen optickým efektům. Skutečné, koncepční a udržitelné překopání veřejných financí představuje úkol, který má Fialova vláda stále před sebou. Možná už teď chápe zřetelněji, než když nastupovala, že se to neobejde bez zvýšení daní. Jen zatím není ten správný čas to voličům začít říkat. Zatím je na to připravuje hlavně prezident.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se v pohodě

Zeman. Tenhle starý vlk vám může být tisíckrát nebo dokonce milionkrát nesympatický, ale udržuje v politice podobně jako její další náš nestor V. Klaus, cosi jako realistický rozměr. Může se to leckomu nelíbit, připadat mu málo vznešené, prosté vyšších ideálů, ale nakonec se velmi často, ne nutně vždy, ukáže, že co svět světem stojí, podle určitých pravidel stále běží. A staří vlci jeho fungování rozumí. Zřejmě má Zeman opět pravdu. Žádný zázračný způsob jak zalepit díry ve státní kase se opět konat nebude. Vláda ty peníze bude muset lidem jednoduše tu nenápadněji, tu přímočařeji sebrat. Jak šikovná, rozuměj rafinovaná při tom braní bude, rozhodne o tom, jestli se udrží. Řeči o tom, že to bude bolet hlavně stát a ne jednotlivé lidi, jsou z úst pana profesora Fialy tak úsměvné, až by si jeden vzpomněl na nepěkné slovíčko populista. Apropó, až budou někteří z nás zase schvalovat uzávěry ekonomiky a nebo třeba jen hospod a kin, testování atp., vzpomeňte si na slovo inflace. To je jedna z těch plateb za to vše “zdarma“. Čas splácet přichází právě teď.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik . Cítí se šťastný

Důležité je, že se po letech bezuzdného rozhazování vůbec s úsporami začalo. Samozřejmě, situace je výjimečně složitá, ale vůle tu je a první kroky byly učiněny. Považuji za politicky prozíravé, že se nová vláda neuchýlila k nějakým drastickým škrtům hned a postupuje spíše rozvážně a pokud možno sociálně citlivě. To ukazuje na státnickou moudrost. Řeči pana inženýra Zemana o tom, co by dělal a doporučoval on, jsou naštěstí už jen řečmi, reálný vliv tato tragikomická figurka téměř žádný již nemá. Nám pak nezbývá než doufat, že posledním nákladem za jeho érou bude nemalý prezidentský důchod. Snad bych mu dal i přednost před státním pohřbem s poctami. Sledovat by jej muselo být zničující stejně jako celé působení stávající hlavy státu.

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se překvapený

Tohle bude bolet nakonec víceméně všechny. I kdyby jen politická cena za stávající propad bude enormní a nepřímo může způsobit další velké škody zpětně i v ekonomice. Jednoduché pravidlo, že za chyby se platí, funguje ve velkém (státním) doslova ve velkém (rozsahu škod). Stalo se a je třeba se poučit. Horší je, že současná vládní koalice je ideově natolik oním slepencem, že může být velmi těžké, až v zásadě nemožné stanovit jednoznačný kurz, kudy z průšvihu ven. Z některých náznaků skutečně vyplývá, jak autor článku správně rozpoznává, že může jít v zásadě pouze o kosmeticky odlišené pokračování Babišova stylu. To znamená sypnout pokaždé tam, kde se nejvíc křičí a ono to nějak dopadne, hlavně žádné systémové (rozuměj, ideově zaměřené) kroky. Zdá se, jakoby by současná liberální politika tento druh vládnutí přímo generovala, bez ohledu na politické barvy. Uvidíme. Rád se nechám mile překvapit.