EKONOMIKA

Příležitost, nebo riziko? Green deal české firmy neberou jednoznačně

V otázce takzvaného Green Dealu, tedy plánu Evropské komise, jak do roku 2050 udělat z Evropy klimaticky neutrální kontinent, jsou názory firem roztříštěné.

Na 12 procent firem vidí dohodu jako jednoznačnou příležitost a 13 procent jako jednoznačné riziko. Vyplývá to z průzkumu mezi 182 českými a zahraničními investory, který dnes na výroční konferenci představilo Sdružení pro zahraniční investice AFI.

"Výrazná většina firem je v problematice Green Dealu a celého dekarbonizačního trendu zmatená, dezorientovaná, a tím pádem není schopna v něm hledat příležitosti a využít to jako odrazový můstek pro budoucí rozvoj. To je zásadní problém a je třeba to změnit," uvedl předseda sdružení Kamil Blažek.

Na 28 procent firem vidí dohodu jako možnou příležitost a 27 procent jako možné riziko, pětina respondentů zatím neví. Navíc jen 29 procent firem odpovědělo, že má zpracovanou strategii na snížení uhlíkové stopy, naopak 43 procent ji zatím připravovat nehodlá.

Naprostá většina společností (78 procent) se shodla na tom, že jejich zaměstnanci budou potřebovat nové dovednosti, a to především vzdělání v IT, digitalizaci, automatizaci a robotizaci. Téměř 45 procent uvádí, že pokud by mohlo sdružení AFI vyřešit jeden problém v oblasti lidských zdrojů, tak je to právě dostatek kvalitní a kvalifikované pracovní síly, vzdělaní zaměstnanci a podpora atraktivity odborných učilišť, spolupráce s firmami a aktualizace učebních oborů.

"Kritický nedostatek pracovních sil spolu s mezerami v jejich kvalifikaci omezuje rozvoj a potřebné změny v české ekonomice," upozornil místopředseda řídícího výboru sdružení Blake Wittman. Je proto podle něj třeba aktivně a promyšleně vpouštět do Česka zahraniční pracovní sílu , především ze zemí, které poskytují větší pravděpodobnost její bezproblémové integrace. Rovněž je nutné pracovat na rekvalifikaci a změně vzdělanostní struktury české pracovní síly a studentů, dodal.

Téměř 71 procent podniků uvedlo, že se místní samospráva nezajímá o aktivity a možnou podporu jejich firmy. “Většina firem vnímá hlavně nezájem místních samospráv o jejich problémy. Přitom by vzájemná spolupráce pomohla oběma stranám. Problémem je nedostatek vzájemné motivace pro spolupráci a řešením je například změna rozpočtového určení daní”, podotkl Blažek.
 

Alexandr Gonda

Příležitost to jistě může být a pro mnohé také bude. Teď půjde o to, jestli politici, protože tato agenda je výsostně politická, správně odhadli trendy a rizika tak, jak to běžně jsou zvyklí dělat obchodníci. V opačném případě sice dojde dočasně ke slušným ziskům některých vyvolených, ale následná vlna a to i strukturálně se šířících krachů může dalece převýšit benefity a to zdaleka nejen pro podnikatele samotné. Mám obavu, že se zde politické reprezentace pokouší přenést riziko za vlastní rozhodnutí na podnikatelský sektor, což nejde do nekonečna.

Josef Kalina

Nemohu si pomoci, ale toto mi silně připomíná časy plánovaného hospodářství. Tehdy také podniky „obdržely úkoly a ty následně plnily“. Svobodný trh a ekonomický liberalismus vypadá přece úplně jinak! Je fakt, že zde je tlak státu spíše proskriptivní ve vztahu k vybraným komoditám, ale ve výsledku jednoduše stát a nikoli trh určuje, co se bude vyrábět a z čeho. Je neskutečným paradoxem, že taková Čína svá zelená opatření dokáže zřejmě nastavovat vůči svým výrobcům daleko vstřícněji a realističtěji.

Erik Hrachovec

Je to marné, stát (Unie) určuje rámec, na nás v byznyse je, abychom se do něj vešli a ještě u toho dokázali realizovat své zisky. To, tuším, není novinka poslední doby. Když si erár přál stavět kdysi železnice, také svým podnikatelům neuděloval koncese na další dostavníkové linky, ale právě na ty železniční. Kdo příležitost za pačesy chytí, má budoucnost, kdo se nechá unášet nostalgií a bude řešit namísto obchodu politiku, skončí jako ti majitelé povoznictví, když nastupovala pára.

Michal Babinec

Firmy, zdá se, úplně nevědí. Teď je otázka, jestli vědí naši vůdčí politici v EU? Já se obávám, že dominantní je zde také přání a nikoli vědění. Ano, jistě, tento velký experiment může přinést úžasnou budoucnost, jenže pokud ne, kdo za neúspěch ponese odpovědnost?  Politici střídající se jako postavy na orloji? Aby to náhodou nebyl celý náš způsob existence, kultury, civilizace… co se nakonec odporoučí do minulosti, zatímco přes nás půjdou ti méně progresivní zato ale ekonomicky výkonnější.