EKONOMIKA

Program podpory bydlení pro mladé hodlá ministerstvo rozšířit. Pomůže to, ale i spásu nejde

Program půjček na bydlení mladým, který Státní fond rozvoje bydlení, spustil v srpnu 2018, skončil loni fiaskem. Proto letos stát svůj program výhodnějších půjček na bydlení upravuje a rozšiřuje.

V rozšířeném programu, nazvaném Vlastní bydlení, se letos začátkem roku zvýšil maximální věk pro poskytnutí půjčky na bydlení pro mladé lidi, a to z 36 na 40 let. Navýšila se také zejména maximální částka poskytnutých úvěrů, a sice z 1,2 na dva miliony korun. Nyní ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová chce částku dále navýšit, na tři miliony korun. Na dům by bylo možné si půjčit dokonce 3,4 milionu.

Ministerstvo plán rozšiřování programu zdůvodňuje růstem zájmu o půjčky. Loňské fiasko, umocněné pandemickou situací, se tak podle úřadu daří překonávat. O půjčku letos již zažádal více než dvojnásobný počet lidí než za celý loňský rok.  Žádosti o účast v programu Vlastní bydlení lze podobně jako u zmíněného předchozího programu, Programu pro mladé, podávat na pracovištích Státního fondu rozvoje bydlení v Praze a Olomouci.  

Původní program půjček na bydlení svůj účel nesplnil. Například v roce 2019 stát na podporu bydlení mladých vyčlenil takřka miliardu korun, avšak fond vyhověl žádostem jen zhruba v polovičním objemu, konkrétně za 494 milionů korun.  

Důvodů nezdaru je hned několik. Prvním jsou poměrně svazující podmínky pro čerpání přidělených prostředků. Následně také ta skutečnost, že úrokové sazby hypoték v rozporu s předpokladem z počátku roku 2019 předloni postupně klesaly, přičemž na svůj pokles navázaly také v roce 2020 – tentokrát z důvodu koronavirové pandemie a souvisejícího ekonomického útlumu. Bankám se navíc například v případě hypoték, resp. jejich podmínek dařilo účinně oslovovat obzvláště právě mladou klientelu. 

Některé banky například už předloni umožnily čerpat až takzvanou 90procentní hypotéku, a to zejména na takzvané „prvobydlení“, což jsou často startovací byty mladých, včetně mladých rodin s dětmi. Na jaře 2020 pak v souvislosti s pandemickou situací Česká národní banka rozvolnila podmínky, resp. doporučení pro poskytování hypoték, což společně s poklesem úrokových sazeb zásadně přispělo k tomu, že loňský rok byl z hlediska objemu poskytnutých hypoték podle všeho historicky rekordní. 
 
Problémem programu půjček na bydlení pro mladé bylo ovšem také omezení výše úvěru. Státní půjčka na bydlení byla v případě koupě bytu omezena již zmíněnou maximální hranicí poskytovaných prostředků ve výši 1,2 milionů korun. Přitom dnes je standardem, že lidé při koupi třeba běžného pražského bytu na hypotéku musí dát nejprve 1,6 milionu ze svého, leckdy i více. Navýšení limitu na tři miliony koruny by tedy tuto situaci mohlo řešit, i když jen částečně, neboť ceny nemovitostí nadále rostou.  

Z finančních limitů státem zvýhodněných půjček tedy zřetelně vyplývá, že tyto úvěry ve svém původním nastavení ztratily význam pro všechny zájemce o vlastní bydlení ve větších městech, kde jsou ceny nemovitostí nad původní maximální možnou půjčkou státního fondu.  

Půjčka i nyní, po svém rozšíření, může dávat smysl hlavně jen zájemcům v menších městech a na vesnicích. Určitou naději na využití půjčky od státního fondu dává zájemcům o vlastní bydlení její kombinace s hypotékou. Aby mohl dlužník s hypotékou zároveň čerpat státem zvýhodněnou půjčku musí vědět, zda banka přistoupí na to, že na katastru nemovitostí bude mít první vložené zástavní právo Státní fond rozvoje bydlení, tedy úřad, a ne banka. Na to banka v praxi většinou nepřistupuje, pokud ovšem žadatel může dát do zástavy další nemovitost – třeba byt rodičů –, na kombinované řešení už dosáhnout může. I tak jde pochopitelně o komplikaci, která přispívá k celkovému dosavadnímu fiasku se státními půjčkami mladým.  

O původní program Státního fondu rozvoje bydlení tedy zdaleka nebyl takový zájem, jak se mohlo zdát v srpnu 2018, kdy se v době jeho rozjezdu před pobočkami fondu v Praze a Olomouci tvořily doslova fronty zájemců.  

Na druhou stranu, z makroekonomického pohledu není fiasko programu nijak zlou zprávou. Nejde totiž o koncepční řešení situace na trhu s bydlením pro mladé. Tím je naopak vzít celou věc z opačného konce, prosadit legislativu usnadňující výstavbu, a tak zajistit, že nabídka bydlení bude moci pružněji reagovat na růst poptávky, což vyvolá kýžený přirozený tlak na pokles cen bydlení a učiní jej pro mladé dostupnějším. Touto kýženou novou legislativou by mohl být již schválený nový stavební zákon.  

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Nikola Spurná

Tyhle půjčky nebo něco takového podobného měli naši rodiče. Neslyšela jsem, že by si na to někdo stěžoval. Je taky fakt, že dneska už banka spoustě lidí nepůjčí. Já bych se do vlastního stěhovala hned! Mně se to líbí.

Josef Kalina

V krátké době se ke mně dostává informace o již běžících dotovaných obědech pro děti z tzv. “chudých“ rodin, pak další informace o plánu sociální dávky na tzv. “zelenou energii“ a dnes toto. Troufl bych si být tentokrát poněkud expresivnější. Stát, respektive sociální stát se už stal takovým hegemonem, že si bez něj mnozí jeho občané neobstarají základní potřeby – jídlo, topení, bydlení… Co to znamená, resp. může znamenat v reálu, když pominu všechny vzletné politické fráze? Možná je tu nový, skrytý druh nevolnictví!? Jistě ne pro všechny, ovšem existuje zde stále se rozšiřující skupina lidí, která začíná být závislá dějinně bezprecedentním způsobem na blahosklonné ruce státu a tato závislost neustále roste. Nevolnictví možná někomu přijde jako příliš silný výraz, ovšem svoboda vždy přímo souvisí s mírou soběstačnosti. A té silně ubývá. On si to ten stát totiž někde jinde zase vybere. Tak nezištný nebude. Například může jít o soubor podmínek přidělení, které by za jiných okolností byly zcela nepředstavitelné. Vše bude samozřejmě zcela dobrovolné, ale…

Jindřich Kadavý

To už tu mělo být dávno. Může mě vzít pokaždé čert, když staří bolševici připomínají novomanželské půjčky a dokladují tím rádoby skvělé výdobytky socialismu v rozporu s dnešní dobou. Státu se to může vrátit jen v dobrém. Bydlení je základní lidská potřeba a je na zvážení, jestli by nemělo být i právem lidským?!

Michal Babinec

Úmysl je nepochybně dobrý, ale to ďáblovo kopýtko tam prostě je. Jednak to jistě nebude i přes navýšení celkové možné částky opět řešení úplně pro všechny, takže vznikne dnešními slovy další nerovnost, hlavně se ale vrací na scénu státní moc, jako podstatný hráč na poměrně zásadním trhu a to nikdy nevěstí nic dobrého. Kdyby nic jiného, přináší to deformace trhu, zvyšuje pravděpodobnost korupce a vytváří druhotný politický tlak na další dotace a regulace všeho druhu. Stát to prostě jinak neumí. Vidím úplně barevně, jak se budou zase ohýbat podmínky přidělení, aby se tam vešli ještě ti a oni, jak to u těch nejvíce potřebných stejně nevyjde a prohloubí to tak jejich frustraci a jak se opět o kus posílí obecné povědomí o tom, že za kvalitu mého života vlastně odpovídá stát. 

Karin Léblová

Trochu mě pobavili čtyřicetiletí “mladí“. Proč ne třeba ještě ti, co mají čtyřicet dva… Nojo, to už vlastně někteří z nás mohou být prarodiči.