EKONOMIKA

Rusko přestalo Evropě dodávat plyn. Přijdou další krachy dodavatelů energií?

Jde-li o nátlak Kremlu, cena plynu vylétne minimálně o vyšší desítky procent a v Česku zkrachuje několik dalších dodavatelů energií.

Lukáš Kovanda

Fakt, že plynovodem Jamal včera přestal z Ruska do Evropy téct plyn, je velmi závažný. Pokud se nejedná o krátkodobou, například technickou záležitost, jež se vyřeší v řádu hodin, bude následkem situace prudké zdražení velkoobchodních plynu v EU, až se v pondělí otevřou příslušné burzy. Přerušení dodávek přichází v nejméně vhodnou dobu, kdy obchodníci s plynem vyčkávají, zda slib Vladimíra Putina, že Rusko dodá Evropě více plynu, není opět jen planý.  

V pátek před víkendem se cena velkoobchodního plynu v EU propadla nejníže od poloviny září, pod 65 eur za jednu megawatthodinu. I tak však zůstává na násobcích své běžné předpandemické ceny kolem 15 či 20 eur za megawatthodinu. Začátkem října však dosáhla úrovně až takřka 160 eur za megawatthodinu. K poklesu o skoro 100 eur na megawatthodinu od té doby došlo zejména právě pod vlivem příslibů ruského prezidenta Putina, že plynárenský monopol Gazprom, většinově ovládaný Kremlem, dodá do EU více plynu.  

Gazprom je podle Putinova aktuálního vyjádření připraven obnovit svůj krátkodobý exportní prodej evropským zemím 8. listopadu. Zatímco své dlouhodobé závazky vůči evropským odběratelům Gazprom plní, krátkodobý trh má dává možnost preferovat domácí před vývozním trhem. A tuto možnost Gazprom nyní zatím stále využívá. Jeden z jeho čelných představitelů se nedávno nechal slyšet, že podle ruské pranostiky bude letos tuhá zima, neboť se urodilo hodně jeřabin. Vyhlídka na třeskuté mrazy stupňuje tlak na Gazprom, aby ve svých dodávkách upřednostňoval domácí trh před exportem.    

Evropě se tak i proto nedaří doplňovat své plynové zásobníky. Ty jsou pro tuto část roku nejzávažněji vyprázdněné minimálně od roku 2009. Starý kontinent totiž také přes léto zradily obnovitelné zdroje energie. V zemích, jako je Německo, foukal vítr jen podprůměrně. V Norsku zase poměrně málo pršelo. Větrníky či hydroelektrárny tak nezajistily dostatečnou výrobu elektřiny, pročež ta musela být zvýšeně produkována prostřednictvím plynu. Což jen zpomalilo naplňování zásobníků, které byly poměrně citelně vyprázdněny kvůli loňské dlouhé zimě.    

Gazprom stáhl některé ze svých krátkodobých nabídek plynu evropským zemím už koncem srpna. Krátce poté, co soud v německém Düsseldorfu rozhodl, že nedávno dokončený plynovod Nord Stream 2 nemůže obejít regulaci EU, jež vyžaduje, aby producent plynu byl právně oddělený od jeho přepravce. Obejití regulace by urychlilo zprovoznění plynovodu. Plynovod Nord Stream 1, zprovozněný v roce 2011, danou regulaci EU nesplňuje, protože je právně pojatý jako spojka, nikoli jako potrubí zajišťující přímé dodávky. Ve skutečnosti jde zjevně o to, že v roce 2011 bylo Rusko v EU vnímáno jako mnohem menší bezpečnostní hrozba (pokud vůbec hrozba) než dnes.   

Ač Gazprom označil těsnou časovou souslednost zmíněného soudního verdiktu a omezení nabídky plynu Evropě za shodu okolností, na trhu se od té doby čile rojí spekulace, že přiškrcováním dodávek se plynárenský gigant snaží dostat Evropu pod tlak. Tak, aby co nejdříve mohl být zprovozněn právě plynovod Nord Stream 2, jenž plyn povede z Ruska přímo do Německa.   

Součástí tohoto nátlaku může být i nynější přerušení dodávek plynovodem Jamal. Podezřelé je, že přichází právě v tuto dobu. Ani tak však nelze činit unáhlené závěry. Není v ekonomickém zájmu Ruska, aby získalo reputaci nespolehlivého dodavatele, neboť pak by se EU agilněji než dosud obracela na dodavatele konkurenční, třeba na americké dodavatele zkapalněného plynu.  

Každopádně pokud se situace kolem Jamalu nevyřeší do pondělí, velkoobchodní ceny plynu v EU vylétnou minimálně o vyšší desítky procent. Zřejmě byt opět atakovaly úroveň alespoň 100 eur za megawatthodinu. Ruku v ruce s tím by stoupla pravděpodobnost dalších krachů dodavatelů energií v ČR. Následovníků firem typu Bohemia Energy může být v takovém případě hned několik. Pochopitelně by toto tedy znamenalo další zdražování odběratelů plynu či i elektřiny z řad českých domácností.  
 

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Alexandr Gonda

Přátelé, je zde snad někdo, kdo by pochyboval, že nevyužít v byznyse, v soutěži, a o nic jiného tu nejde, zásadní konkurenční výhody k tlaku na obchodního partnera, by bylo trestuhodně naivní? Ne, jestli něco Vladimír Putin není, tak není naivní.

Jindřich Kadavý

Zločinná, orientálně proradná mentalita ruského mužika se opět ukazuje ve vší nahotě. Existuje po nedávných nadšených výkřicích na adresu jeho vysokoblahorodí nyní snad ještě někdo, komu by nebylo dostatečně jasné, že považovat současný ruský režim a jeho hlavního představitele byť jen na okamžik za partnera, není ničím jiným než známkou čiré idiocie?!

Josef Kalina

Napadají mě na jednu stranu slova o nadšených eurosvazácích pro něž ideologie stojí výše než základní životní potřeby jejich spoluobčanů, ale pak se těm původním, originálním svazákům zase mám tendenci omluvit. Tak pitomí, s prominutím, nebyli a když to bylo nutné, s protivníkem čile obchodovali. Toto je spíše příznak či spíše přízrak pověstného německého myšlení. My víme nejlépe a my to dokážeme. Jak to obvykle končívá v reálu zase jako dlouholetí sousedi víme nejlépe my, Češi, Moravané a Slezané.

Erik Hrachovec

Toto je, nebýt obav ze šílených účtů, velmi interesantní ukázka souboje politického pragmatismu s tím, čemu my na Západě jsme zvyklí říkat právní stát. Ono by to ostatně tak napínavé nebylo, nebýt té hrozby zimou. Na jedné straně se nabízí klasické řešení, ke kterému by asi inklinoval leckdo ve chvíli krize. Jaképak rozhodování soudu, když tu jde o “hloupé razítko“ a nějaké ty principy. Jenže právě v tom je síla nás zápaďanů, byť se to chvilkově může jevit jako nevýhoda a slabina. Své ideály si zachováváme i tváří v tvář těžkostem. Neohýbáme právo kdykoli se to hodí, mimo jiné i proto, že existuje v demokracii vcelku slušná jistota, že po nás, kteří to nemáme na doživotí, přijde někdo, kdo vše uvede zpátky v řád a nás samotné, přestupce proti řádu uvede před soudní senát, jak se třeba nedávno stalo bývalému francouzskému prezidentovi Sarkozymu.

Michal Babinec

Já jen doufám v jediné. Ať je kdo obdivovatel té či oné technologie, toho či onoho politického směru, je právě teď už všem snad nade vše jasné, že závislost toho druhu, jakým trpí Evropa vůči Rusku, tj. de facto na téměř monopolním dodavateli, je jednoduše nezdravá a nebezpečná. Vydírací potenciál je zjevně obrovský. To, že tomu všemu předcházel technologický optimismus, který naprosto nebyl na místě a před kterým mnozí mediálně minimálně silně upozaďovaní odborníci léta varovali, je věc druhá. Osobně jsou mně mnohé politické postoje současného vedení EU velmi těžko pochopitelné, na druhou stranu jsem dalek výkřiků o vystupování a referendech. To by nás skutečné hospodářsky těžce poškodilo. Ovšem stejně těžko se bránit dojmu, že pod vlivem vítězného tažení progresívní levice v posledních letech začíná EU jednat jako utržená ze řetězu a bez špetky zdravého rozumu ve stylu „prostě to převálcujeme“. A to nedopadá obvykle dobře, jak ostatně právě vidíme.