EKONOMIKA

Sankce se vracejí jako bumerang, i Česku

Nejbohatší Rus, Vladimir Potanin, zatím sankcím namířeným proti oligarchům uniká. I tak – stále poměrně nezvykle – kritizuje ruskou odvetu za balík západních sankcí. Koncem minulého týdne se rozohnil na sociální síti Telegram.

Lukáš Kovanda

Rusko by podle něj mělo dále platit i zahraničním věřitelům jejich úroky standardně, jinak riskuje zdrcující poškození reputace coby bankrotující stát. Nemělo by také jako bolševici při revoluci před více než sto lety znárodňovat majetek odcházejících zahraničních firem. Drolí se to, drolí... Potanin, největší akcionář těžebního kolosu Norilsk Nickel, je pragmatik. Všímá si tak i toho, že sankce, které Západ na Rusko uvaluje, se mu vrací jako bumerang. Podle něj se tak sám Západ střílí do nohy, a Rusko mu v tom nemusí už tolik „pomáhat“. Tři aktuální případy z poslední doby dávají Potaninovi zapravdu: uran, benzín, pšenice. Projděme si je.
 

Dukovany v ohrožení

Světové trhy s uranem jsou v napětí. Cena uranu totiž v důsledku válečných sankcí koncem minulého týdne vylétla nejvýše od havárie na japonské jaderné elektrárně Fukušima v roce 2011. Trhy se totiž obávají odstřižení světa od ruského uranu. Světové zásoby využitelného uranu by se tak ztenčily, což právě žene jeho cenu vzhůru.
Řada jaderných elektráren ve světě je odkázána na ruské palivo, jehož základem je právě ruský uran. Patří mezi ně i obě české jaderné elektrárny, Temelín a Dukovany. Zatímco Temelín může využívat i palivo z jiných zemí, než je Rusko, pro Dukovany je palivo z Ruska alespoň v nejbližší době nenahraditelné. Počítá se s tím, že jej elektrárna bude využívat až do konce své životnosti. Odebírá palivové články od ruské firmy TVEL, kterou ovládá tamní státní podnik Rosatom. Spojené státy přitom nyní zvažují, že sankcionují právě Rosatom.

V případě, že by se k sankcím proti Rosatomu přidal celý Západ, jsou dodávky paliva pro Dukovany ohrožené. Elektrárna měla v době zahájení ruské invaze na Ukrajinu zásoby minimálně na dva roky. Nicméně i tak je v určité pohotovosti. Proto si nechala počátkem března zavézt z Ruska nové zásoby paliva. Ruský iljušin z Moskvy dovezl nové články navzdory sankcím, které zakazují letecký provoz mezi EU, resp. ČR a Ruskem. V Dukovanech se zjevně obávají, že sankce mohou dopadnout právě i na jejich palivo, které nikdo jiný než Rusové nevyrábí. Proto se předzásobují.


Benzínová panika

Ceny pohonných hmot v Česku jsou suverénně nejvyšší ceny v historii. Koncem minulého týdne už se benzín prodával průměrně celorepublikově za více než 47 korun za litr, litr nafty pak skoro za padesátikorunu, jak plyne z dat CCS.
Historicky rekordní je také samotné tempo zdražování. Cenové úrovně i tempo zdražování jsou tak enormní, že to neodpovídá aktuálnímu stavu na trzích s ropou, ani vývoji kursu koruny k dolaru. Zřejmě tedy dochází k tomu, že zpracovatelé ropy, distributoři a čerpací stanice v ČR si neobjektivně navyšují marže, „mastí si kapsu“, pod vlivem momentální paniky a napjaté situace související s válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady, zejména v podobě růstu cen energií a obecné inflace.
Ceny ropy ve světě se minulý týden přiblížily svému rekordu z roku 2008, ale nepřekonaly jej. Průměrná korunová cena barelu ropy v posledních 20 dnech přitom koncem minulého týdne činila zhruba 2300 korun, stejně jako například v první polovině července 2014. Přitom tehdy činila průměrná cena nafty zhruba 36,40 koruny za litr, zatímco dnes zmíněných skoro padesát. Loni se navíc o korunu na litr snižovala spotřební daň z nafty.

Zohledníme-li obecnou inflaci, pak 36,40 Kč roku 2014 odpovídá v roce 2022 zhruba 43 korunám. Něco ale vezme zpátky zmíněné snížení spotřební daně, takže jsme opět poblíž 42 korun. Ceny nafty u čerpacích stanic jsou tedy dnes stále o zhruba osm korun na litr vyšší než v červenci 2014, a to po zohlednění ceny ropy, kursu koruny k dolaru, daní i obecné inflace. Do cen samozřejmě mohou vstupovat i další faktory (např. cena biosložky pohonných hmot), ale ty už jsou méně podstatné než tyto čtyři zmíněné a nemohou tak vysvětlit tak propastný rozdíl v ceně tehdy a teď. Jedním z nejpravděpodobnějších vysvětlení se zdá být opravdu odlišné stanovení marží, které jsou nyní zjevně citelně vyšší než před osmi lety. Dalším je pak prostě to, že jako v případě uranu hrozba kompletního odstřižení světa od ruské ropy, ale také plynu vyvolává na trzích naprostou paniku, která se pak zrcadlí i v obrovských, historicky bezprecedentních výkyvech cen v evropském velkoobchodě s palivy.


Dopravci před krachem?

Závratná rychlost dalšího zdražování již tak rekordně drahých pohonných hmot každopádně ohrožuje tuzemské dopravce. Ti varují, že každý z nich, kteří v Česku podnikají, je nyní ohrožen krachem. Například největší sdružení silničních dopravců v ČR, Česmad Bohemia, má zhruba 2200 členských firem a subjektů. Podle prezidenta sdružení, Josefa Melzera, je každý ze členů nyní ohrožen krachem.
Krach dopravce znamená, že může váznout třeba zásobování i třeba potravinami nebo léky či zdravotními potřebami. Plošnější problémy dopravců tak mohou signalizovat otřes nejen ekonomický, ale i sociální. Dopravci jsou přitom nyní ve ztrátě čítající až čtyři koruny na každý kilometr. To je ztráta, která se za měsíc načítá do statisíců a posléze milionů, ba desítek milionů, takže dopravce nemůže takovou ztrátovost zvládat dlouho.

Vládní opatření ke zmírnění dopadů drahých pohonných hmot přitom dopravcům moc nepomohou. Vláda minulý týden rozhodla například o zrušení přimíchávání biosložek. Ty se povinně přimíchávají od roku 2007 do nafty a o dva roky kratší dobu do benzínu. Od roku 2010, kdy došlo k zatím poslednímu navýšení podílu přimíchávané biosložky, se musí povinně přimíchávat alespoň šest procent do nafty a alespoň 4,1 procenta do benzínu. Když se v roce 2007 začínala biosložka přimíchávat do nafty, stoupla kvůli tomu cena nafty až o 40 haléřů na litr. Tehdy se ovšem do nafty přimíchávala pouze dvě procenta. Přimíchávání šesti procent tak dnes i po zohlednění inflace zdražuje naftu o zhruba 1,20 až 1,80 koruny na litr. V případě benzínu tak má biosložka na svědomí zdražení o zhruba jednu korunu na litr.

Zlevnění pohonných hmot o přibližně korunu samo o sobě dopravce ani motoristy nespasí. Vždyť nafta v Česku jen za poslední měsíc zdražila o nějakých čtrnáct korun na litr.


Arabské jaro č. 2

Sankce Západu se mu jako bumerang vracejí nejen v cenách paliv, nýbrž i potravin. Třeba potravinářská pšenice na burze v Paříži, která je určující pro ceny pšenice a mouky v ČR, minulý týden zdražila na nový historický rekord, v přepočtu bezmála 11 tisíc korun za tunu. Průměrná cena za období od začátku roku 1999 až dodnes přitom odpovídá zhruba 4600 korun.
Ukrajinská válka totiž přerušuje dodávky pšenice z jedné z nedůležitějších světových obilnic. Ukrajina a Rusko dohromady zajišťují dodávky celé čtvrtiny pšenice, která se celosvětově konzumuje, a to v podobě řady druhů potravin, od chleba přes kuskus po nudle. V důsledku války totiž došlo k uzavření klíčových ukrajinských přístavů, odkud se pšenice rozváží do celého světa, a také k vážnému narušení vnitrozemské logistiky. Obchod s ruskou pšenicí je zase ochromený právě sankcemi Západu, v jejichž důsledku dramaticky rostou například náklady na pojištění její přepravy.
Nejde jen o pšenici. Blízko desetiletého maxima je také třeba cena kukuřice nebo sójového oleje. Vzhledem k tomu, že jde o celosvětový růst cen základních potravin, poznamená pochopitelně i ceny v Česku. O desítky procent tak letos v ČR zdraží pečivo nebo olejniny. Růst cen potravin letos v Česku citelně přispěje k pádivé inflaci, jež bude nejvýraznější od 90. let – činit může celoročně průměrně až 15 procent.

Ještě závažněji než na Česko ale vysoké ceny základních potravin dolehnou na chudé země. Světově největším odběratelem ukrajinské a ruské pšenice je Egypt. Rusko a Ukrajina zajišťují 86 procent pšenice, kterou Egypt dováží. Egypt, nejlidnatější arabská země, se přitom už nyní potýká s potížemi s dotováním chleba, na které je jeho obyvatelstvo uvyklé už čtyřicet let. Pokud by egyptská vláda musela po tak dlouhé době přistoupit k navýšení cen dotovaného chleba, rozhořčí 70 milionů Egypťanů, kteří z dotací těží.
Egyptská státní kasa je ovšem už vyprázdněná kvůli pandemii. Válka na Ukrajině a  související sankce tak představují další „šok“. Jestliže by se nespokojení Egypťané vydali v důsledku zdražujících potravin do ulic, hrozí po více než deseti letech propuknutí dalšího Arabského jara. Na začátku minulého desetiletí představovaly právě vysoké ceny potravin klíčový důvod propuknutí tehdejších bouří v arabském světě. Problémy s drahými potraviny navíc řeší také třeba Maroko nebo Tunisko.
Pokračující boje na Ukrajině navíc ohrožují letošní tamní výsadbu a obdělávání polí. To ohrožuje úrodu i v příštím roce, kdy budou světové zásoby základních potravin typu pšenice vyčerpanější než dnes. Dramatické zdražování potravin ve světě tak letoškem zřejmě nekončí.

Ano, přesně tak, sankce se Západu jako bumerang vrátí zejména v podobě inflace – ať už cen energií, paliv nebo právě potravin.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.
 

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy . Cítí se znechucený

A ze sluchátka se ozvalo: „Uran, benzín, pšenice, to je pěkná směsice.“ To sou fakt dobrý tresty, když trestáme sami sebe. To jako kdyby chtěl fotr nařezat zlobivýmu parchantovi a druhym koncem pásku se železnou přezkou mlátil sám do hlavy. Kde je v tom rozum? Já vám řeknu kde, nikde. Sou to všechno jenom drahý humanitní gesta, který dotujeme z našich peněz. Putinovi je to evidentně šumák. A našim papalášům to konec konců taky může bejt jedno. Takovej Fialka třít bídu s nouzí nebude. Když bude nejhůř, tak se o něj jeho kamarádíčci z velkých byznysu nebo z Evropy postaraj. Dobře to dělá Orbán, kterej si nehraje na spasitele vesmíru, ale stará se o svou zemi.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik . Cítí se šťastný

Je to sice bolestná, ale zároveň nutná daň, kterou musíme přijmout ve jménu svobody a demokracie. Člověk bez hodnot totiž ztrácí své člověčenství. Ani tíživá situace a reptání nejrůznějších trollů nás nesmí odradit z cesty, kterou Západ ve svém, odvážil bych se říci civilizačním, tažení zvolil. Jak bychom se mohli podívat do očí svým potomkům, kdybychom nyní selhali a ustoupili? Také pro mě osobně to není lehké, jelikož mi delší dobu nezvýšili plat, a tak si kupuji jogurty i s prošlým datem spotřeby, ale vždycky si vzpomenu na Jana Husa, Gándhího nebo Jana Palacha, a hned v sobě cítím sílu bojovat za dobrou věc.

Karin Léblová
40 let, na volné noze . Cítí se smutný

Já bych hned každého, kdo se zamýšlí nad rozumností takového způsobu sankcí, nenazývala trollem. Podle mě je to legitimní otázka. Někde jsem četla, že Putin řekl, že to Rusko jenom posílí a stane se ještě více soběstačnějším. Takže to, co se chvilkově jeví jako správné, se z dlouhodobého hlediska může minout účinkem, nebo dokonce vést k pravému opaku. Navrhuji, abychom se nehádali, protože pro některé lidi to začíná být opravdu těžké. Řekla bych, že nejlepším řešením by bylo, kdyby lidé, kteří upřednostňují hodnoty nad materiálnem, zřídili nějaký fond, do kterého by přispívali a ze kterého by se vyplácela pomoc našim potřebným spoluobčanům.