EKONOMIKA

Si Ťin-pching je nejmocnějším čínským vůdcem za poslední desítky let a nemá v úmyslu své místo komukoliv přepouštět

Od roku 2012, kdy se Si Ťin-pching stal nejvyšším čínským představitelem, se postaral o obrovský hospodářský a geopolitický růst země. Také ale centralizoval svou moc a otevřel si cestu k setrvání u moci i po uplynutí dvou funkčních období. Zdá se, že má v úmyslu si nashromážděnou moc udržet dlouhodobě.

businessinsider.com / Patrik Kudláček

Si Ťin-pching je pravděpodobně nejmocnějším čínským vůdcem od dob Teng Siao-pchinga, architekta ekonomických reforem, které proměnily Čínu z chudé agrární země ve významnou hospodářskou velmoc. Než se Si Ťin-pching stal vůdcem Číny, měla Komunistická strana Číny zavedený systém pokojného předávání moci. Tento systém z velké části dodržovali Ťiang Ce-min i Chu Ťin-tchao, dva vůdci, kteří byli v úřadu před současným čínským prezidentem. 

Nedůvěra v plán nástupnictví vedla v minulosti k neshodám uvnitř vládnoucí strany, k vnitropolitickému vměšování čínské armády a k tendencím k větší centralizaci moci ze strany čínských představitelů. Si Ťin-pching pak pro jistotu nemá vůbec žádný plán, kdo po něm přijde na řadu

Vzhledem k tomu, že Čína hraje významnou roli na světové scéně, je pravděpodobné, že absence plánu na nástupnictví po Siovi ovlivní i další země. Vyvolává nejistotu ohledně otázek zahrnujících potenciální narušení mezinárodního obchodu, změny zahraniční politiky v důsledku domácí nestability a možnost vojenského převratu.

Pro plné pochopení toho, co se může stát, pokud Si Ťin-pching nejmenuje svého nástupce, je klíčové vědět více o tom, jak v minulosti v Číně probíhalo pokojné předávání moci.

Jak by se moc v Číně měla předávat? 

Od založení Čínské lidové republiky v roce 1949 má Komunistická strana Číny výhradní kontrolu nad vládou a generální tajemník, nejvyšší představitel strany, vládne národu. Tato role obvykle zahrnuje i funkci předsedy národní armády a držení převážně ceremoniálního titulu „prezident“.

Na papíře je to tak, že moc přechází bez boje z jednoho nejvyššího představitele na druhého: Na celostátním sjezdu, který se koná každých pět let, delegáti volí členy ústředního výboru strany. Tento výbor pak volí generálního tajemníka a orgán zvaný Stálý výbor politbyra, který vede národ po dalších pět let.

Jak se ve skutečnosti moc předává? 

Od éry Mao Ce-tunga, otce zakladatele komunistické Číny a jejího vládce v letech 1949-1976, má však nejvyšší představitel země na tyto procesy obvykle podstatně větší vliv, než naznačují psaná pravidla.

Po mnoho let Mao nejmenoval svého nástupce. V posledních měsících svého života však jmenoval a následně zavrhoval jednoho nástupce za druhým. Snažil se zabránit nástupu mocného vůdce komunistické strany Teng Siao-pchinga do nejvyššího vedení, protože se obával, že Teng zvrátí kulturní revoluci, nastolenou Maovým hnutím, jehož cílem bylo násilně vymýtit z čínské společnosti všechny zbytky kapitalistických a tradičních prvků.

Po Maově smrti v roce 1976 se Maův vybraný nástupce Chua Kuo-feng skutečně stal nejvyšším představitelem země. Dosáhl však poměrně málo úspěchů a v roce 1977 byl vyvíjen tlak na jeho sesazení ve prospěch Tenga. V roce 1981 se tak Teng chopil moci. Zavedl několik sociálních a hospodářských reforem, jež vytvořily základ pro prudký hospodářský růst Číny v posledních několika desetiletích. Díky tomu se stovky milionů čínských občanů dostaly z chudoby do střední třídy a Čína se stala druhou největší ekonomikou na světě.

Když Teng v roce 1989 odstoupil, způsobil tím vlastní nástupnickou krizi. Teng označil za svého nástupce poměrně neznámého politika Ťiang Ce-mina, ale zároveň prohlásil, že po dvou funkčních obdobích by měl Ťianga vystřídat Chu Ťin-tchao. Ťiang a Chu se stali mocnými rivaly na další dvě desetiletí.

Napětí ve vztahu Ťiangem zpomalilo Chuovy pokusy o zavedení reforem usilujících o hospodářský růst v západních a severovýchodních oblastech Číny namísto jejího dynamičtějšího východního pobřeží. Poškodily také Chuovu schopnost uskutečnit politické změny, které si přáli čínští liberální intelektuálové. Éra Chu Ťin-tchaa nakonec skončila v roce 2012 pokojným předáním moci Si Ťin-pchingovi.

Si Ťin-pching: Potenciální vládce Číny až do konce života

Si Ťin-pching rychle přistoupil k centralizaci moci. Z vlivných stranických pozic vyčistil politické nepřátele. Také své „tažení proti korupci“ postavil do pozice, která je pro další existenci strany a národa klíčová a odborníci považují v současné chvíli za pravděpodobné, že má Si v úmyslu udržet si nashromážděnou moc, tím, že zůstane v úřadu po bezprecedentní třetí funkční období a možná i déle.

Siova autoritářská vláda potlačila domácí disent, vedla k uvěznění mnoha jeho politických rivalů, vedla k rozsáhlému pronásledování Ujgurů v Sin-ťiangu a odcizila si obyvatele Tchaj-wanu – který si komunisté přejí sjednotit s Čínou.

Odborníci sledující Čínu nyní vyhodnocují rizika možného zpochybnění vůdcovství nebo převratu s cílem sesadit Si Ťin-pchinga, jemuž by se mohli postavit vlastní stoupenci. Pozorovatelé místní situace se domnívají, že by to mohlo vést k veřejným nepokojům a represím podobným těm, které jsme viděli na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, kdy pokojné protesty vedené studenty tvrdě potlačily jednotky vyzbrojené útočnými puškami a doprovázené tanky.

Aby tomu Si zabránil, rozšířil stávající bezpečnostní režim do podoby propracovaného státního dohledu, v němž se k udržení totalitní kontroly vlády využívají digitální technologie a umělá inteligence.

Problémy v Číně mohou mít globální dosah

A konečně, čínský problém nástupnictví by se mohl stát i problémem globálním. Čína má druhou největší ekonomiku na světě. Nejistota plynoucí z domácí politické nestability pravděpodobně poškodí globální trhy a zájem o investice v Číně.

To by mohlo znamenat finanční napětí v Číně, narušení obchodu a přesměrování dodavatelských řetězců mimo Čínu. Země, které jsou na Čínu úzce navázány, by rovněž zaznamenaly změnu svého obchodního a finančního obrazu k horšímu.

Čína se stala silnou vojenskou mocností. Vnitřní mocenská krize může vést k chaotickému předání vedení, ať už Lidová osvobozenecká armáda provede převrat, nebo ne. V celosvětovém měřítku se mohou změnit vztahy Číny s USA i její současná snaha o mírové sjednocení s Tchaj-wanem. Kromě toho může být Čína méně schopná řídit nestabilní sousedy, jako je Severní Korea, Myanmar, Kazachstán a Pákistán.

V roce 1980, ve svých 75 letech, Teng Siao-pching řekl: „Musíme brát v úvahu dlouhodobé zájmy a vyřešit problém nástupnictví ve vedení.“ Bohužel se tak nestalo. Vzhledem k tomu, že nestabilita v Číně bude mít pravděpodobně celosvětové dopady, je povinností Si Ťin-pchinga a Komunistické strany Číny vytvořit důvěryhodný systém pro řádné předání moci.

Ing. Patrik Kudláček je aktivním investorem a novinářem dlouhodobě se věnující investičním a ekonomickým tématům.

 

Michal Babinec
46 let, byznysmen

Když sleduji média a poslouchám některé lidi, nabývám dojmu, že Číně vůbec nerozumíme. I když se země teďka jmenuje Čínská lidová republika, tak ve skutečnosti je jenom jiným vtělením předchozí monarchie. Místo císaře je jenom generální tajemník komunistické strany a prezident v jedné osobě Si Ťin-pching, který má svůj dvůr v podobě stranických funkcionářů. Také funkce mandarínů zůstala ve své podstatě zachována v úřednících představujících Komunistickou stranu Číny. Řekl bych, že většina lidí je s tím smířena a žádné dramatické změny ani nechce, i když se nám různí obránci demokracie snaží namluvit opak. Si Tin-pchingovi je teď šedesát pět let, takže to může táhnout ještě docela dlouho. Pokud bude chtít určit svého dynastického nástupce, udělá to podle mě na sjezdu strany, který se koná každých pět let. Shodou okolností letos někdy v posledním čtvrtletí proběhne dvacátý sjezd, který bude o to slavnostnější, že si budou čínští soudruzi připomínat stoleté výročí strany. Takže se už možná brzy dozvíme jméno vyvoleného. A když ne letos, tak třeba v roce 2027 nebo 2032…

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Už mě unavuje, jak čínští komunisté ohrožují celý svět a nikdo s tím nic nedělá. Ještě víc mě šokuje, že někdo vůbec může radit komunistům, aby zajistili pohodové předání moci další stvůře ze svých řad. To jako vážně? Radil snad Roosevelt Hitlerovi, že má ustanovit Bormanna svým nástupcem, aby snad v případě jeho smrti nedošlo k nějakým politickým otřesům? Medvídek Pú se má i s celou svojí sebrankou pakovat co nejdřív a neterorizovat prosté Číňany, o vydírání světa ani nemluvě. Za takovou „krizi“ budu jedině rád a myslím, že ji přežijeme.

Karin Léblová
40 let, na volné noze

Jistota je lepší než nejistota. Souhlasím s tím, že by pan Si Ťin-pching měl určit svého nástupce, všem by se ulevilo. Měl by ale jmenovat někoho, jako byl pan Havel, který vyznával pravdu a lásku. Táta mi říkal, že Havla zvolili za prezidenta komunisté. Když to šlo u nás, proč by to nemohlo jít i v Číně? Číňané jsou moudří lidé, jen se podívejte, co světu dali: papír, rýži, pandu a tak dále. Určitě si s tím poradí a nebudou chtít vyvolávat zbytečné nesnáze.