EKONOMIKA

Kudláček: Skutečný příběh finančního krachu a „tulipánové mánie“ ze 17. století

Spekulativní šílenství kolem tulipánů v Holandsku v 17. století přineslo nehorázné ceny cibulek exotických tulipánů. Je však otázkou, zda jsou zprávy o následném krachu ekonomiky skutečností či spíše fikcí. Tulipánová mánie je obvykle označovaná za jednu z prvních bublin, o nichž se v ekonomických dějinách hovoří, a která se odehrála ve 30. letech 16. století v Nizozemsku. Předmětem spekulací byly tehdy vzácné a žádané cibulky tulipánů. Pozitivní vývoj cen v průběhu let podporoval spekulace a tím i ceny. V únoru 1637 následoval krach, kdy ceny okamžitě klesly.

Patrik Kudláček

Jedním z hlavních problémů při zkoumání tulipánové mánie je dostupnost a spolehlivost historických pramenů. Empirické údaje o cenách a ekonomice jako celku jsou neúplné a často záležitostí interpretace konkrétního jedince.

Podle knihy skotského spisovatele Charlese Mackaye z roku 1841 se v roce 1636 celá nizozemská společnost zbláznila do exotických tulipánů. Jak Mackay napsal ve své velmi populární knize Memoirs of Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds (Neobvyklé iluze a šílenství davů), s rostoucími cenami lidé propadali spekulativní horečce a utráceli za vzácné cibuloviny roční plat v naději, že je se ziskem prodají dál.

Mackay tento jev nazval "tulipánová mánie"

„Před lidmi lákavě visela zlatá návnada a jeden po druhém se hrnuli do tulipánových spekulací, šlechtici, měšťané, farmáři, mechanici, námořníci, lokajové, služky, dokonce i kominíci a staré švadleny se vrhli na nákup tulipánů," píše Mackay. 

Když tulipánová bublina v roce 1637 náhle splaskla, skotský spisovatel popisuje, že to způsobilo v nizozemské ekonomice spoušť. „Mnozí, kteří se na krátkou dobu vynořili ze skromnějších vrstev, byli uvrženi zpět do své původní neznámosti, významní obchodníci se ocitli téměř na mizině a mnoho představitelů šlechtických rodů vidělo, že jmění jejich rodu je nenávratně v troskách," napsal Mackay.

Podle americké historičky Anne Goldgarové jsou však Mackayovy příběhy o ztrátě obrovského jmění a zoufalých lidech topících se v kanálech spíše fikcí než skutečností. Goldgarová, profesorka raně novověkých dějin na King's College London a autorka knihy Tulipmania: Money, Honor and Knowledge in the Dutch Golden Age, však chápe, proč Mackayovy mýty přetrvaly.

„Charles Mackay vypráví skvělý příběh a důvod, proč je to skvělý příběh, je ten, že z lidí dělá hlupáky,“ říká Goldgarová, která lituje, že i seriózní ekonom jako John Kenneth Galbraith papouškoval Mackayovo vyprávění v knize A Short History of Financial Euphoria. „Ale myšlenka, že tulipánová mánie způsobila velkou depresi, je naprosto nepravdivá. Pokud vím, nezpůsobila na ekonomiku vůbec žádný skutečný dopad,“ doplňuje. 

Podle Goldgarové je problém ve zdrojovém materiálu, který Mackay použil. V Holandsku 17. století existovala bohatá tradice satirické poezie a písní, které si utahovaly z toho, co holandská společnost považovala za morální selhání. Z této tradice vzešly zábavné pamflety a básně, které se zaměřovaly na údajnou pošetilost kupců tulipánů, kteří se provinili tím, že si mysleli, že jim obchod s tulipány zajistí vstupenku do holandské vyšší společnosti.

Problém s Mackayem a všemi pozdějšími autory, kteří se o něj opírali, je zkrátka v tom, že berou v potaz spoustu materiálů, které jsou pouhými názory či komentáři, a zachází s nimi, jako by byly fakty. Goldgarová se naopak vydala až ke zdroji, aby získala skutečné informace o tulipánové mánii. Strávila roky prohledáváním archivů nizozemských měst, jako je Amsterdam, Alkmaar, Enkhuizen a zejména Haarlem – tehdejší centrum obchodu s tulipány. Pečlivě shromažďovala rukopisné údaje ze 17. století od notářů, soudů pro drobné pohledávky, závěti a další, a to s čím se seznámila nebylo rozšířené tulipánové šílenství, ale spíše relativně malý a krátkodobě nadhodnocený trh s exotickým luxusem.

Jak to bylo s tulipánovou horečkou doopravdy? 

V polovině 16. století se Nizozemci těšili období nesrovnatelného bohatství a prosperity. Nizozemští obchodníci, nově nezávislí na Španělsku, bohatli na obchodu prostřednictvím Nizozemské východoindické společnosti. Díky penězům, které mohli utrácet, se umění a exotika staly módním sběratelským zbožím. Tak začali být Nizozemci fascinováni vzácnými tulipány, které vytvářely do té doby nevídané pruhované a skvrnité květy.

Nejprve se tyto ceněné tulipány kupovaly jako efektní výstavní kousky, ale netrvalo dlouho a obchod s tulipány se stal samostatným trhem. Vznikalo mnoho společností pouze za účelem prodeje tulipánů, takže lidé rychle naskočili do rozjetého vlaku, aby zbohatli na něčem, co bylo žádaným zbožím.

Ceny tulipánů prudce vzrostly od prosince 1636 do února 1637, přičemž některé z nejcennějších cibulí, jako například žádaný Switzer, zaznamenaly dvanáctinásobný cenový skok. Nejdražší tulipánové účtenky, které Goldgarová našla, byly za 5 000 guldenů, což byla v roce 1637 běžná cena za pěkný dům. Tyto přemrštěné ceny však byly výjimečné. Našla pouze 37 lidí, kteří za cibulku tulipánu zaplatili více než 300 guldenů, což odpovídalo ročnímu výdělku zručného řemeslníka.

Ale i kdyby tulipánová mánie v roce 1636 skutečně zasáhla Holandsko, zasáhla všechny vrstvy společnosti, od pozemkové šlechty až po kominíky? Goldgarová říká, že ne. Většinu kupujících tvořili lidé, u nichž se dalo očekávat, že budou spekulovat s luxusním zbožím – lidé, kteří si to mohli dovolit. Byli to úspěšní obchodníci a řemeslníci, nikoli komorné a sedláci.

Co Goldgarovou vzhledem k Mackayovým příběhům o finančním krachu opravdu překvapilo, bylo, že se jí nepodařilo najít jediný případ jednotlivce, který by po splasknutí trhu s tulipány skutečně zkrachoval. Dokonce i nizozemský malíř Jan van Goyen, který údajně přišel při krachu tulipánů o všechno, zřejmě skončil špatně kvůli spekulacím s pozemky. Skutečný ekonomický propad způsobený splasknutím tulipánové bubliny byl podle americké historičky mnohem omezenější a zvládnutelný.

Lidé, kteří na trhu s tulipány přišli o nejvíce peněz, byli zkrátka natolik bohatí, že jim ztráta 1 000 guldenů nezpůsobila velké problémy. Bylo to nepříjemné a obtěžující, ale na společnost to nemělo výrazný vliv.

Když se kácí les, létají třísky… 

Tulipánová mánie a následný „krach“ sice nesrovnaly nizozemskou ekonomiku se zemí, jak tvrdil Mackay, ale přesto došlo k určitým vedlejším škodám. Ze soudních záznamů Goldgarová zjistila důkazy o ztrátě pověsti a narušených vztazích, když kupci, kteří slíbili zaplatit 100 nebo 1 000 guldenů za tulipán, odmítli transakci realizovat. Tvrdí, že tyto případy nesplácení způsobily v ekonomice založené na obchodu a propracovaných úvěrových vztazích určitý "kulturní šok".

I když tulipánová mánie skončila náhle a neslavně, Goldgarová nesouhlasí s Galbraithem a dalšími, kteří celou epizodu nizozemských dějin popisují jako případ iracionální euforie a investiční bubliny. „Tulipány byly něco, co bylo módní, a lidé za módu platí,“ říká americká historička. 

Finanční bubliny v dnešní době

Tulipánová mánie se často používá jako metafora pro jiné spekulativní bubliny, zejména pokud předmět bubliny nemá jasnou ekonomickou hodnotu. Podobné cykly byly pozorovány u cen postaviček Beanie Babies, baseballových karet, nezaměnitelných tokenů (NFT) a akcií železničních společností.

K pozoruhodné paralele došlo během dotcom bubliny na přelomu milénia, kdy investoři nalili peníze do technologického sektoru. Kvůli novému a špatně pochopenému příslibu internetu se tito investoři ocitli v situaci, kdy vkládali peníze do společností nevykazující příjmy a bez jasného obchodního modelu.

Dalším příkladem je bublina hypotečních derivátů, která předcházela globální finanční krizi v roce 2008. Vzhledem ke složitosti trhů s deriváty podcenily hedgeové fondy a banky svou rizikovou expozici, což způsobilo zhroucení trhu, když došlo k selhání podkladových dluhových portfolií.

Řada odpůrců kryptoměn vidí dnes také podobnost mezi tulipánovou bublinou a vysokou cenou Bitcoinu a dalších digitálních měn, zda se však jedná o další z nafouknutých bublin nám ukáže až budoucnost

Ing. Patrik Kudláček je aktivním investorem a novinářem. Působí rovněž jako manažer ve společnosti Invest & Property Consulting, a.s.