EKONOMIKA

Snížení spotřební daně pomůže Orbánovi, Putinovi i oligarchovi Sečinovi

Česká vláda vyjadřuje nespokojenost s tím, jaké marže mají pohonné hmoty. Zatímco ještě v březnu, po prvním vyhodnocení kontrol marží, ministerstvo financí neshledalo žádné závažnější pochybení, nyní už je situace jiná. Marže čerpacích stanic jsou prý v řadě případů opravdu nadměrné, jak kritici upozorňují už v podstatě od začátku ruské invaze na Ukrajinu.

Lukáš Kovanda

Část kritiků ale navíc upozorňuje také na to, že je třeba se dívat nejen na cenotvorbu a maržovou politiku čerpacích stanic, nýbrž také samotných zpracovatelů ropy – tedy rafinérií. Tady je jádro pudla. I klíč k tomu, jak vlastně snížení spotřební daně v ČR, o němž vláda tento týden rozhodla, pomůže i třeba Viktoru Orbánovi, Vladimiru Putinovi nebo jeho kamarádovi, oligarchovi Igoru Sečinovi – za cenu navýšení českého dluhu.
 
Například rafinační marže polské společnosti Orlen vzrostly v březnu zcela nebývale, zhruba pětinásobně. Zatímco ještě v únoru, před ruskou invazí na Ukrajinu, činila rafinační marže společnosti 7,70 dolaru na barel, v minulém měsíci už to bylo 39,30 dolaru za barel. V lednu marže činila jen 4,8 dolaru za barel.
 
Za zcela mimořádným nárůstem marže stojí zejména to, že Orlen, největší provozovatel čerpacích stanic v ČR, nadále ve velkém odebírá ruskou ropu Ural. Ta se kvůli sankcím Západu ocitá v ojedinělé slevě. Západní společnosti už ji z reputačních či morálních důvodů nechtějí odebírat či jednoduše nemohou.
 
Orlen po ruské invazi na Ukrajinu ukončil nákup ruské ropy na spotovém (okamžitém) trhu, ale nadále odebírá ruskou ropu nasmlouvanou v rámci dlouhodobých kontraktů. Využití ruské ropy tak během března snížil z necelých 50 na zhruba 30 procent. 

Ruská ropa Ural se ještě po většinu minulého týdne prodávala v rekordní slevě, zhruba 30 dolarů na barel, oproti okamžitému kontraktu na severomořskou ropu Brent, jejíž cena představuje obecné, globální měřítko. V pátek minulý týden se však tato sleva snížila na zhruba 20 dolarů na barel. A kolem této úrovně se pohybuje i celý tento týden.  
 
Sleva Uralu oproti Brentu v posledním týdnu klesla, neboť Brent samotný zlevňuje, ale také proto, že Rusko je zjevně úspěšnější při hledání kupců své ropy – nejen Uralu, ale třeba i dálnovýchodní ropy Sokol. 

Ruskou ropu kupují například čínské nebo indické podniky, ale také odběratelé z Japonska či Jižní Koreje. Jejich prvotní obava ze západních sankcí vůči Rusku a případně i jeho obchodním partnerům poněkud polevuje. Současně také nacházejí způsoby, jak své nákupy maskovat. Například okamžité nákupy vydávají za výsledek dlouhodobých kontraktů, nasmlouvaných ještě před invazí a zavedením souvisejících sankcí.
 
Kromě Orlenu, jenž v Česku provozuje přes 420 čerpacích stanic, převážně pod značkou Benzina, zaznamenal v březnu mohutný nárůst rafinačních marží také maďarský MOL. Ten v Česku provozuje 304 čerpacích stanic a je tak jejich druhým největším provozovatelem, právě po Orlenu.

Rafinační marže společnosti MOL vzrostly v březnu dokonce zhruba desetinásobně. Zatímco ještě v únoru činila rafinační marže maďarské společnosti 3,40 dolaru na barel, v minulém měsíci už to bylo 33,70 dolaru za barel.
 
Mimořádná rafinační marže společnosti MOL v březnu umožnila plně pokrýt náklady spojené se zastropováním cen pohonných hmot v domovském Maďarsku, o němž už loni v listopadu rozhodl premiér Orbán. Ten tehdy stanovil maximální mez pro cenu litru pohonných hmot na úrovni 480 forintů, což odpovídá zhruba 31 korunám. Letos v únoru platnost tohoto opatření protáhl až do května. Podle analýzy rakouské banky Erste Bank přichází MOL tímto opatřením až o 1,5 miliardy forintů denně, tedy v přepočtu až o zhruba 100 milionů korun.
 
Jenže tato ztráta je více kompenzována právě díky enormně navýšené rafinační marži, tedy díky zmíněné enormní slevě ruské ropy. MOL ji nadále odebírá. I řidiči a dopravci v Česku se tak ocitají v paradoxní situaci, kdy nadále jezdí z velké části „na ruskou ropu“, která se nachází v historicky rekordní slevě, přičemž ovšem platí u čerpacích stanic historicky rekordní ceny.
 
Jestliže se v historické slevě nakupuje vstupní surovina, zatímco se historicky draze prodává finální produkt, je zřejmé že si „kapsu mastí“ někdo uprostřed tohoto řetězce. Tedy částečně čerpací stanice, ale zejména právě rafinérie. 
 
Podle zmíněné analýzy Erste Bank maďarský MOL využíváním dramaticky zlevněné ruské ropy k výrobě paliv, jež prodává za „západní ceny“, dosahuje dodatečného hrubého zisku až 230 milionů korun denně. MOL se tedy i přes uvedenou ztrátu způsobenou Orbánovým zastropováním dostává v důsledku války na Ukrajině a sankcí, resp. reakcí západních společností na ně, do plusu až zhruba 130 milionů korun hrubého zisku denně. MOL a částečně Orlen totiž na rozdíl od západních společností ruskou ropu odebírají nadále, což právě navyšuje jejich marže a ziskovost.

Pokud tedy navzdory zastropování MOL navyšuje ziskovost, Orbán si pohodlně kupuje hlasy maďarských voličů. Ti jej ve víkendových volbách přesvědčivě zvolili coby svého premiéra pro další funkční období. Část z nich si Orbán jistě koupil právě i tím, že jim na rozdíl od jiných zemí nezdražily pohonné hmoty. Navíc nyní na tom není škodný ani samotný MOL. Naopak. To znamená, že jeho daně poproudí do maďarské státní kasy dokonce ještě v navýšeném objemu. Orbán tak tím snáze může přikročit k dalšímu protažení období zastropování cen, až za květen.
 
Naopak český řidič nadále bude u čerpacích stanic MOL platit za ruskou ropu západní ceny a utužovat tak Orbánovu popularitu v Maďarsku. Navíc nyní bude Orbánovi utužovat popularitu na svůj dluh. Český řidič je totiž také českým daňovým poplatníkem. A právě český daňový poplatník nakonec ponese břímě chystaného snížení spotřební daně z pohonných hmot o 1,50 na litr. K němu dojde letos v červnu. Snížení potrvá minimálně do září. Český stát tak vyjde na více než čtyři miliardy korun, jak odhaduje vláda. Tyto miliardy ovšem jen prohloubí již tak velké veřejné zadlužení České republiky. Veřejný dluh není nic jiného než budoucí daně – takže daňový poplatník to nakonec zaplatí, ale mezitím přispěje na zisk také společnosti MOL. To proto, že zlevnění pohonných hmot, jež v důsledku snížení spotřební daně nastane, pomůže udržet poptávku právě i po benzínu či naftě. Včetně těch dodávaných společností MOL. Pomůže tedy udržet i příslušné daňové výnosy Orbánovy vlády a zároveň příslušné výnosy Kremlu z ruské ropy.
 
Kdo před měsícem tleskal, když francouzské úřady u Marseille zabavily jachtu Igoru Sečinovi, ten by měl vědět i to, že tento souputník šéfa Kremlu Putina řídí Rosněfť, ruský ropný kolos. Od ní podstatnou část své ropy kupuje třeba už zmíněný polský PKN Orlen. Orlen ropu zpracovává i v Česku, prodává pak pohonné hmoty v síti Benzina. Snížením spotřební daně z takto dodatečně navýšeného svého dluhu tedy ČR zase financuje právě i Rosněfť, resp. oligarchu Sečina.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se zklamaný

Dvojí morálka v praxi, jinak to nazvat nejde. Dělají to všichni, rusobijskými Poláky počínaje až po nekonečně pacifistické Japonce či Němce. Obchod a vlastní zájmy jsou přednější. Ano, je to běžné, vždy bylo. Nejčistěji z toho paradoxně vychází právě ten Orbán, který se k vlastním národním zájmům veřejně přiznává a neskrývá se za dlouhodobé kontrakty a třetí strany. Na druhé straně škály a ovšem také v dosti transparentní pozici stojí česká vláda. Ta vědomě vzývá nejkrajnější polohy odporování “ruskému zlu“ a platí a patrně ještě bude platit za to komfortem a životní úrovní vlastních občanů. To v tom lepším případě a za předpokladu, že velký pes NATO za našimi trpasličími zády zůstane za všech okolností na svém místě. Postoj to je jistě vysoce konzistentní a svým způsobem možná i morální, jen jsme v něm tak nějak tradičně sami. Až příliš nápadně to připomíná naši tragickou zahraniční politiku v předvečer druhé světové války. Kéž by se to obešlo bez podobných následků!

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik . Cítí se znechucený

Tak jistě, Orbán nemá žádné morální skrupule, kterými se tváří v tvář zmasakrovaným tělíčkům ukrajinských dětí zabývá normální, demokratický, západní svět, takže nyní vydělává a ne málo. Všeho dočasu! Ještě snad odpornější je dvojaká pozice Poláků. Existuje za nastalé situace nějaký další, lepší důvod, proč se definitivně nevymanit z Visegrádské čtyřky, tohoto přežilého a nyní již jen ostudného pohrobka sovětských satelitů ve východní Evropě? Není už opravdu čas stát se namísto tohoto východního zoufalství součástí Evropy plnohodnotné, nebo-li západní?! Jsem hrdý na naše současné vedení země. Něco takového, co teď prožíváme, by ještě před pár měsíci nebylo vůbec myslitelné!

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se bezradný

Já hlavně vidím problém ve veškerých regulacích obecně. Jednou řešíme druhou, klín vytloukáme klínem a čerta vyháníme ďáblem. Výsledek? Stále nám stoupá zadlužení a to zrychlujícím se tempem. Veškeré zastropování povede maximálně tak k odkladu průšvihu, který už musí přijít tak jako tak. Čím později propukne, tím bude těžší. Navíc, představa současného předsedy vlády, že lze jet na dvou koních současně je minimálně úsměvná, ne-li tragická. Mluvit totiž o oddlužení po jistě katastrofálních předchozích vládách a současně dělat kompromisy typu těchto regulací a ještě vystupovat málem jako leader světové mocnosti ve vztahu k velmocem skutečným, by bylo k zasmání, nebylo-li by obětí naše hospodářství. Pokud se současně pokoušíme absorbovat snad největší uprchlickou vlnu, jaká naši zemi v historii postihla a to ještě ekonomicky značně velkorysým způsobem, jedná se o ekonomickou sebevraždu v přímém přenosu. K tomu už se totiž nedá říci ani ono merkelovské Wir schaffen das. To je čistě mission impossible.