EKONOMIKA

Stát přifoukl ceny nemovitostí podporou 200 miliard. Nyní je dobrý čas podporu stavebka zrušit

Závažnější než samotná výše veřejného dluhu ĆR je stávající dynamika jeho nárůstu. Hrozí totiž, že mnohé země EU začnou své veřejné finance ozdravovat rychleji než ČR, což by mohlo postavení Česka v rámci EU – coby šesté nejméně zadlužené země – zhoršit.

Lukáš Kovanda

Navíc by takový vývoj nenechaly bez povšimnutí ratingové agentury. Ty pandemický nárůst tuzemského zadlužení zatím tolerují, neboť vnímají celkový mimořádný kontext, kvůli němuž nastalo. A vnímají také kontext mezinárodní, ve kterém se Česko nijak nevymyká. To se však může změnit právě tehdy, pokud Fialova vláda nebude s to v uspokojivé rychlosti zahájit proces konsolidace veřejných financí. Možné zhoršení ratingu dluhu ČR, které se pak dostaví, prodraží obsluhu státního dluhu a může celé Česko uvrhnout do nebezpečné dluhové spirály.

Už nyní vláda konsolidaci musí připravovat. Hledat výdaje, které lze škrtnout. Je jich dost. Leckdy jde však o „drobné“ vzhledem k velikosti rozpočtu. Jenže „halíře dělají talíře“. Příkladem z mnoha je možná úspora na podpoře stavebního spoření. V letech 2000 až 2020 vyplatil stát na této podpoře 193,4 miliardy korun. Za rok 2021 lze předpokládat reálně vyplacenou státní podporu zhruba čtyři miliardy korun (ministerstvo financí údaj za loňský rok teprve zveřejní). Celková podpora od roku 2000 tedy poskočí na více než 197 miliard korun.

Stavební spoření v Česku ale chřadne už od poloviny nultých let. Jeho státní podporu bychom měli konečně zcela zrušit. V posledním předpandemickém roce 2019 šly na státní podporu stavebka necelé čtyři miliardy korun, tedy zhruba 0,25 procenta uskutečněných výdajů státního rozpočtu v daném roce. Pro srovnání, v době „vrcholící slávy“ stavebka v roce 2005 šlo na jeho státní podporu přes 16 miliard. To odpovídalo 1,7 procenta výdajů tehdejšího státního rozpočtu. Předloni šly na stavebko zhruba čtyři miliardy, avšak výdaje rozpočtu byly kvůli pandemii mimořádně nafouknuté, což údaj o podílu stavebka na výdajích rozpočtu – 0,2 procenta – pochopitelně zkresluje. Je ale zřejmé, že význam státní podpory stavebního spoření opravdu dlouhodobě trendově klesá, byť v uplynulém desetiletí převážně jen velmi pozvolna. Zrušení státní podpory je navýsost žádoucí a plošný pláč veřejnosti to tedy také nezpůsobí.

Uvažme, že byť jde „jen“ o jednotky miliard, jde stále o veřejné peníze, které plynou zhusta do oblasti bydlení a nemovitostí, kde tedy dále nafukují už tak vyšponované ceny. Stát, respektive tedy daňový poplatník, by se neměl na nafukování cen bydlení podílet, a už vůbec ne touto cestou.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec
46 let, byznysmen

Co si budeme namlouvat, stavebko je naprostá zhůvěřilost už léta. Je to jakási hra na podporu bydlení občanů státem, podpora zodpovědnosti, spořivosti. Ve skutečnosti to není ani jedno, ani druhé. Poslední roky to už dokonce není ani nijak zvlášť výhodné, což si mnozí snadno spočítali. Pro stavební spoření dnes už hrají pouze dvě věci. Dobré jméno z minulých let a pověst produktu, kde jakoby dostanete něco zadarmo, od státu. Je to víceméně fikce, větší část požerou různé poplatky spořitelen využívajících toho, že segment převážně využívá na finančním trhu méně orientovaná část zákazníků, kteří na podobná hesla slyší a konečnou bilanci produktu už si nepropočítají, ale je to ona pověstná “tutovka“. Co na tom, že ještě nedávno nepříliš výhodná a nově už…? Škoda mluvit. Když ono takové investování do cenných papírů a bez státní podpory stále zní tolika z nás tak podezřele až šarlatánsky, že je těžko se divit.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

No jistě, tady nám pan velkofinančník zapomněl díru v plotě, tady sice málo, ale furt přece jen něco trochu občas káplo běžnejm lidem. To je ovšem potřeba hned zatípnout. Co se tady budou nějakejm babkám rozdávat tisícikoruny ročně, aby spořily vnoučatům, co? Okamžitě zrušit a radši si zase přihrajem nějakou malou velkou domů nejlíp z nějaký pořádný státní zakázky. Ideální by bylo zdravotnictví a nebo armáda! Holota už teď stejně ve vlastním bydlet nebude, tak co!

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Stavební spoření bylo nepochybně míněno především jako motivační faktor. Podívej člověče, teď sice nemáš, ale snaž se, odlož si a stát tuto tvoji snahu ocení a něco ti trochu přidá. Tak pochopitelně, že to dnes už nejsou nijak horentní sumy. To ale ani pro jednu stranu, stát to nezruinuje a ze stavebního spoření si nikdo také dům většinou nepostaví. Podstatné je ovšem, že tu stát vychovával v lidech pocit zodpovědnosti, tedy ono přičiň se a (nikoli tedy už Bůh ale) stát ti pomůže. Mám pocit, že společenská soudržnost se krom jiného udržuje právě i takto. Bylo by tragické, kdyby nová váda změny ulpěla při své snaze dát do pořádku zdevastovaný státní rozpočet na takovýchto marginalitách, nehledě na téměř jisté zneužití tématu všemožnými populisty. Já mám pocit, že toto je volání jakýchsi dávných klausovských Sirén a jejich překonaných společensko-ekonomických teorií o malém státu a soběstačnosti každého jednotlivce. Doba je evidentně jinde. To můžeme vidět ostatně v celé západní Evropě a nejen tam.