EKONOMIKA

Tohle bude bolet. V Česku začal historicky rekordní pád životní úrovně

V Česku už začal historicky největší pokles životní úrovně, jaký republika ve své historii od roku 1993 pamatuje. Rapidní inflace při poměrně slabém růstu mezd letos způsobí suverénně největší pokles životní úrovně od roku 1993.

Lukáš Kovanda

Inflace v letošním roce vykáže podle našeho předpokladu průměrnou úroveň 13,4 procenta. Tento odhad je však zatížen značnou mírou nejistoty, neboť inflace se bude odvíjet od dalšího vývoje války na Ukrajině, souvisejících sankcí i ruských odvetných opatření.

Mzdy v letošním roce stoupnou v ČR v průměru nominálně o 6,5 procenta, jak vyplývá z březnového šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky, kteří vývoj na českém trhu práce sledují. Pokud od tohoto růstu mezd odečteme očekávanou hodnotu inflace, oněch 13,4 procenta, dostáváme údaj vyjadřující letošní reálnou změnu průměrné mzdy, tedy minus 6,9 procenta. 

Takto výrazně reálná průměrná mzda v historii ČR nikdy neklesla. Dosud klesala jen v letech 1998 (o 1,4 procenta), 2012 (o 0,8 procenta), 2013 (o 1,5 procenta) a v pandemickém roce 2020 (o 0,1 procenta). Ve všech ostatních letech od roku 1993 reálná průměrná mzda rostla. Její růst znamená růst kupní síly průměrně vydělávajícího Čecha, tedy i vzestup jeho životní úrovně. Pokles naopak značí sestup životní úrovně.

Letos tedy životní úroveň průměrně vydělávajícího Čecha spadne – a už padat začala – suverénně nejvýrazněji v celé historii ČR

Pádu životní úrovně se letos mohou vyhnout spíše jen bohatší z Čechů, kterým zbydou peníze k investování. Inflace totiž bude rekordně ujídat nejen z mezd, ale také z úspor. Aby se člověk tedy vyhnul propadu životní úrovně, musí si u zaměstnavatele vyjednat vysoce nadstandardní, alespoň 13,5procentní nárůst mzdy. Zároveň by měl drtivou většinu svých úspor investovat tak, aby dosáhl opět minimálně zhruba 13,5procentního zhodnocení.

Investování je ovšem vždy riskantní. Na rozdíl od spoření. Spoření letos bude vynášet přinejlepším tři až čtyři procenta. Kdo spoří tak, že loni pořídil protiinflační spořící dluhopisy české vlády, zůstane víceméně na svém. Tyto dluhopisy, které už však letos pořídit nelze, by za tento rok měly přinést zhodnocení kolem třinácti procent. Jinak je však třeba investovat.

A do čeho investovat? Jeden příklad za všechny: Akcie největšího německého zbrojaře, firmy Rheinmetall, letos v důsledku války na Ukrajině a souvisejícího plánu německé vlády razantně navýšit výdaje na obranu a bezpečnost vyskočily o 132 procent. Podle některých z analytiků, kteří tyto akcie sledují, mají před sebou pro příštích dvanáct měsíců další zhruba třetinový růst.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se smutný

Na jednu stranu z toho jde na člověka až strach. Jenže, co jiného se dalo čekat. Žádný strom neroste do nebe, žádný růst netrvá věčně. Možná větší obavu je na místě mít z toho, co ten propad přinese dalšího, co půjde za ním. Může to být leccos. Od relativně krátkodobého propadu zatím téměř kontinuálně bohatnoucí společnosti až po úplnou změnu této společnosti, společenských poměrů, systému. Navíc, pokud se bude konflikt Západu respektive Evropy s Ruskem dále eskalovat, lze se nadít takových změn a zvratů, před kterými jednotlivce krom naprosto ojedinělé šťastné spekulace neochrání vůbec nic, sebechytřejší investice, nápad. Napadá mě ovšem i jeden potenciálně dobrý dopad. Jako po každé velké krizi si lidé uvědomí, jsou přinuceni si uvědomit, skutečné hodnoty. Tak uvidíme.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy . Cítí se naštvaný

Je to furt stejný, páni se perou, chudák za ně nastavuje hřbet. Tohle si pamatuju z nějaký pohádky ještě z dětství a platí to. Co mně je po Putinovi a jeho hádkách se Zelenským o tom, ve kterým paktu budou Ukrajinci? No co, vysvětlete mi to někdo konečně! Mně je to úplně ukradený, akorát to teďka zaplatím. Všechny ty jejich Kovidy, Grýndýly, sankce... Celej život makám jak barevnej a co z toho mám? Vždycky, když už to chvíli vypadá, že by se jeden mohl mít alespoň trochu slušně, tak vymyslej nějakou takovouhle krávovinu a jede se znova, od nuly, jak v nějaký pitomý hře. Kdo měl úspory, tomu je sežere inflace, kdo měl dluhy, hypotéku jako já, tomu zvednou úroky. A tak je to pokaždý a se vším. Já vám něco řeknu, mně je to úplně jedno, kdo tady nebo kdekoliv jinde bude u vesla, ale nechte lidi už konečně žít!!!

Karla Bernášková
38 let, učitelka . Cítí se vystrašený

Víte, já rozumím tomu, že je potřeba se uskromnit například kvůli té klimatické změně, epidemii nebo teď zase kvůli té válce, uprchlíkům a sankcím. Jenže mně také napadá, jestli už toho není trochu moc, že někteří lidé to třeba po tom všem už ani nebudou zvládat. Viděla jsem u dětí, ale i některých rodičů, co s nimi udělal teď ten rok a půl Covidu a teď to vypadá, že bude ještě hůř. Tak hlavně, aby se společnost více semkla, aby lidé na sebe byli laskaví, dokázali si nadále a ještě třeba i více pomoci, aby se ta válka nepřelila dál, sem k nám. Bylo by také dobré, abychom si zvolili nějakého moudrého a rozumného pana prezidenta, co by ten národ a vůbec všechny lidi spojoval a vůbec to vedl dobrým směrem.