EKONOMIKA

Tři čtvrtiny lidí jsou v práci spokojeni, ale většina zvažuje změnu

Tři čtvrtiny pracovníků jsou v práci spokojeni, přesto více než polovina zvažuje změnu. Nejspokojenější zaměstnanci jsou v IT a podnikových službách. Mají práci, která je baví, a pracují v přátelském kolektivu.

Menší spokojenost vládne ve výrobě, kde si lidé často stěžují na nedostatečné finanční ohodnocení, a v obchodu a marketingu, kde pracovníci často cítí únavu a stres. Vyplývá to z únorového průzkumu zaměstnaneckých preferencí, který uskutečnila personální agentura Grafton Recruitment mezi 1500 respondentů.

Podobně jako v loňském roce mají i letos téměř tři čtvrtiny zaměstnanců práci spojenou s pozitivními emocemi. I přesto však chce podle průzkumu ve svém zaměstnání v následujícím období zůstat jen 45 procent respondentů. Novou práci aktivně hledá 22 procent dotázaných, další třetina je otevřena dobré nabídce. Jedním z nejčastějších důvodů ke změně zaměstnání je nedostatečné finanční ohodnocení, na které si stěžuje až 64 procent zaměstnanců, nejvíce lidé z výroby.

Vedle nízké mzdy hraje rostoucí roli také stres a velké množství práce, na které si stěžuje téměř polovina dotázaných pracovníků. Nejvíce se to týká lidí z obchodu a marketingu, nejméně naopak z podnikových služeb. Únava a vyčerpání pak demotivují k většímu výkonu téměř třetinu dotázaných respondentů.

"Do rostoucí míry stresu a přepracování se pak promítá také práce přesčas, kterou musí často vykonávat až pětina zaměstnanců. Další polovina pracuje nad rámec svých povinností alespoň občas, desetina naopak skoro nikdy," uvedl ředitel Grafton Recruitment a GI Group Martin Malo.

Spokojenost jde podle něj ruku v ruce s mírou naplnění potřeb zaměstnanců. Mezi ty patří dobrý kolektiv, práce, která baví, a zaměstnavatel, kterému záleží na jeho lidech. Zatímco první dvě potřeby má naplněné více než 70 procent lidí, zájem zaměstnavatele cítí jen 51 procent respondentů průzkumu. Nejvíce jej postrádají pracovníci ve výrobě, nejméně v podnikových službách. Na 38 procentům zaměstnanců chybí i inspirativní šéf a šance na kariérní postup, ukázal průzkum.

"Stále důležitější potřebou českých zaměstnanců je pak i možnost sladit pracovní a osobní život. Plných 60 procent respondentů v tomto ohledu vnímá podporu ze strany svého zaměstnavatele, v podnikových službách dokonce 72 procent," doplnil Malo.

Nejsilnějším motivem k lepšímu výkonu v práci již podle průzkumu nejsou finance, ale dobrý pocit sám ze sebe. Za nejdůležitější jej označilo 59 procent respondentů, nejčastěji šlo o pracovníky z IT. Na druhém místě tohoto žebříčku je práce, která baví. Na 38 procent účastníků průzkumu pak motivuje zodpovědnost snaha nezklamat svého zaměstnavatele.

ČTK | byznysvcesku.cz

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se smutný

To zase naši personalisté objevují Ameriku. Už celá desetiletí existují přehršle studií, které docházejí k přesně těmto závěrům. Peníze nejsou všechno a lidé se chtějí i v práci cítit především lidmi a ne nějakými zdroji. Výsledek? Větší část firem to dělá stále stejně i přes všechny sladké řeči okolo. Je až neuvěřitelné pozorovat, kolik práce za naprosto směšného odměňování u nás dokázali zejména v první fázi budování socialismu pracovníci odvést a často opravdu s nadšením. A proč? Jistě, část byla určitě efektivně zpracována propagandou, ale to není celé. Celý ten systém stál na tom, že veřejně deklaroval, že na každém záleží, každý je důležitý a to bez ohledu na profesní či stavovskou hierachii. S řadovými pracovníky byly dělány rozhovory, ocitali se v novinách, rozhlase, na firemních nástěnkách. Ano, často to bylo až směšné, jenže ti lidé cítili zájem a úctu, takže ve výsledku byli loajální. Dodnes znám ze svého okolí jen minimum případů lidí, kteří nakonec odchází i po letech z místa pro malé odměňování. Zdaleka nejvíc převažuje u těch lidí pocit, že jsou svým šéfům naprosto lhostejní a to, že v nich jejich představení vidí jen jakési číslo v tabulce.

Nikola Spurná
30 let, prodavačka . Cítí se v pohodě

Jako nemáme u nás na krámě teda žádný zázračný peníze, to fakt ne. Kolikrát se dívám na náborový reklamy těch velkejch řetězců, co tam lidem slibujou a nevypadá to zle. Jenže pak si tam zajdu na nákup a vidím to. Prodavačky naprdnutý, vystresovaný, štěkaj po sobě, seshora po nich dupe nějaká ta koza manažerka… No ani minutu bych tam nechtěla bejt. Tady u nás je pohoda, občas se dělá i sranda, je čas popovídat mezi sebou i se zákazníkama, je chvíle na cigárko, prostě normální svět, ne?!

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se šťastný

Měl jsem takové období při budování firmy, kdy mně přišlo hodně důležité se tomuto věnovat. Zkoušel jsem všechny ty teambuildingy, firemní akce, motivace apod. Nějak mě to přešlo. Po letech jsem zjistil, že lidi, kteří dělat chtějí a umí, to budou za normálních okolností dělat víceméně vždy a ty druhé naopak nepřesvědčím, kdybych je na rukou nosil. Začal jsem si tedy místo perfektních personalistických metod a postupů vybírat perfektní lidi a s těmi neperfektními se vždy rychle loučím. Naučil jsem se to dělat rychle a bez sentimentu a funguje to skvěle. Když mám okolo sebe lidi pracovité a schopné, vzniká většinou i přirozeně dobrá atmosféra a nemusím řešit stále dokola neřešitelné hlouposti věčných kverulantů. Když má naopak někdo z těch “mých“ kolegů problém, udělám vše pro to, abych mu pomohl. Je to i můj zájem o takového člověka nepřijít.