EKONOMIKA

Úporná snaha Bruselu o environmentální udržitelnost může Unii připravit o udržitelnost sociální

Zemním plynem je v ČR plně či částečně vytápěno zhruba 1,6 milionu bytů. Rozšířenějším druhem energie k vytápění je již pouze teplo. V bytech rodinných domů pak plyn dominuje dokonce i nad teplem.

Lukáš Kovanda

Teplo se však vyrábí převážně opět z neobnovitelných zdrojů, jako je plyn a uhlí. Z plynu a z uhlí se vyrábí také podstatná část elektřiny, která s obnovitelnými zdroji energie a tuhými palivy představuje třetí až pátý nejrozšířenější druh energie k vytápění bytů v ČR.

Útlum jak přímého vytápění plynem, tak nepřímého, skrze teplo a elektřinu z plynu získané, i jen právě v bytové, tedy rezidenční části budov by tedy vedl k citelnému poklesu celkové poptávky České republiky po plynu. Většina dodavatelů energií v ČR by tak odešla z trhu, zejména by se to týkalo těch menších, kteří nepředstavují dodavatele poslední instance.

Vzhledem k tomu, že v současnosti prudce rostou náklady vytápění domácnostem dokonce i při plném zapojení plynových zdrojů, je obtížně představitelné, že se kompletní útlum využívání plynu a dalších fosilních paliv podaří realizovat pouze v necelých dalších 20 let, aniž by přitom došlo k mohutnému nárůstu ceny vytápění, který by uvrhl do energetické chudoby miliony lidí v ČR.

Dnes představený plán Evropské komise tak nereflektuje současnou socio-ekonomickou situaci podstatné části tuzemských domácností, které si tak rychlý ústup od fosilních zdrojů nemohou finančně dovolit, aniž by se výrazně propadla jejich životní úroveň.

Propad životní úrovně milionů tuzemských domácností by takřka jistě vedl k zásadním sociálním otřesům a politické radikalizaci nemalé části obyvatelstva, vedoucí potenciálně k nástupu extrémních politických sil a dezintegračních nálad. Evropská komise tudíž hazarduje, neboť svojí příliš úpornou snahou o dosažení environmentální udržitelnosti může Unii připravit o společenskou soudržnost, a tedy o udržitelnost sociální.

Velmi pravděpodobně tak v nadcházející době pod tlakem řady členských států a probíhající energetické krize EU dojde k zásadnímu přehodnocení zelené agendy v směru jejího zmírnění, neboť ve stávající podobě by patrně vyvolala nejen rozsáhlé sociální otřesy napříč EU, ale také by vedla k dramatickému nárůstu již nyní závratného veřejného zadlužení a osudovému podvázání konkurenceschopnosti ekonomiky EU v celosvětovém měřítku.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Alexandr Gonda
49 let, finanční makléř

Vím, že novináři mají rádi katastrofické scénáře, ale já osobně zachovávám v této věci klid. Plánovat se dá ledacos, ale realita pak všechno prověří. Ačkoliv se obávám, že se celoevropská politika nebude na nějakou Českou republiku příliš ohlížet, tak Německo už je něco jiného. Německá vláda ještě letos prohlásila, že plyn „bude i nadále výraznou měrou přispívat k dodávkám energie v nadcházejících desetiletích“. Nezapomínejme také, že plynem je v současnosti vytápěno cca 44 procent domácností v Německu. Pokud započítáme poněkud iracionální odpor k jádru u našich sousedů, pak Německo na výběr ani příliš nemá. Navíc nepředpokládám, že by německé investice do plynovodu Nord Stream 2 nebyly patřičně zkalkulovány a že si je taková země nechá potenciálně znehodnotit evropskými úředníky. To ale nic nemění na tom, že se nyní vyplatí investovat do tzv. alternativních zdrojů, protože evropská ekologická politika představuje v tomto směru skvělou příležitost.

Milan Šáda
46 let, posunovač u dráhy

Nejdřív mi říkali, abych si zaved přímotopy. To sem, blbec, udělal. Elektrika šla nahoru. Ještě nedávno mi říkali, abych si nechal udělat plynovej kotel, že na to dostanu nějaký dotace. To sem, blbec, udělal. Plyn šel nahoru. Teď mi soudruzi z Brusele říkaj, že se plynem nebude topit. To mám vytrhat parkety jako nějakej cikán? Ale víte, co mě těší? Že za dvacet let budu nejspíš mrtvej! Maj smůlu.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

U některých jednodušších lidí mohou rozhodnutí Evropské komise posilovat jejich blbou náladu, abych citoval klasika. Ale Evropská komise ví, co dělá. Často slyším námitky, že nemá smysl omezovat v Evropské unii razantně spotřebu fosilních paliv, když jiné země takové kroky nečiní. Na to je ale jediná odpověď: Má to cenu. Musíme jít ostatním příkladem. Když uvidí, že to u nás jde, určitě se přidají. Slova hýbají, příklady táhnou. Navíc odchodem od zemního plynu se už zcela zbavíme závislosti na Kremlu a staneme se soběstační.