Ondřej Václavík
Obě strany, přemožené atmosférou Vánoc, přerušily na Štědrý den boje a vojáci znepřátelených vojsk se přes „Zemi nikoho” vydali stisknout ruce „těm z druhé strany”. Rozdávali si dárky, zahráli si s nepřítelem fotbal v terénu rozrytém dělostřeleckou palbou a na pár chvil se vzájemně přestali zabíjet. Zcela pochopitelně tato činnost neunikla generalitě obou stran, nicméně nemáme záznamy, že by kdokoliv za toto porušení válečných pravidel byl doopravdy po vojensku ztrestán.
Proč v tuto chvíli, kousek před Štědrým dnem Vánoční zázrak připomínám? Zejména proto, že stav společnosti válečné zákopy začíná nebezpečně připomínat. Začínáme totiž žít v zákopech studené občanské války.
Ještě žádný premiér České republiky nepředával svému nástupci zemi natolik rozdělenou a zbídačenou, jako odcházející premiér Andrej Babiš Petru Fialovi. Vláda socialistů z ANO a ČSSD s podporou komunistů až na drobnosti nesplnila prakticky nic ze svého programového prohlášení a proto na konci jejího mandátu nacházíme Českou republiku s rekordním zadlužením, desetinou občanů v situaci, kdy dost možná brzo nebudou mít prostředky ani na zajištění nejzákladnějších potřeb, jako je topení a elektřina a i jinak totálně rozhádanou.
Už přímá volba prezidenta v roce 2013 bezprecedentně společnost rozdělila. Vypjatá emocionální kampaň rozštěpila vztahy napříč politickými stranami stejně jako v rodinách a mezi přáteli. Dřívější kolegové se začali dělit na „Zemanovy ruské šváby” a „Šláfenbergovy bruselské kolaboranty”. Že je realita trochu jiná a opravdu ne každý volič Miloše Zemana je Putinovým poskokem a ne každý volič Karla Schwarzenberga nutně nekritickým podporovatelem zřejmých euro-nesmyslů by dnes již leckomu mohlo být jasné…
Leč čas za osm let oponou trhnul a máme tu zcela novou, ještě horší dělící zákopovou linii: Pandemii COVID-19 a následná vládní opatření. Málokdo si nevzpomene na rok a půl trvající exploze zákazů a chaotických opatření, kterými nás Babišova vláda, ústy již nepočítaných ministrů zdravotnictví, oblažovala. Často připomínaly pokyny ze saloonu v Limonádovém Joe: „pal, nepal, pal, nepal”. Odcházející vláda zvládla nejen poštvat svou nekompetentností většinu národa proti sobě, ale, co hůř: vyorala nové, ještě hlubší zákopy mezi stranami rozdělené společnosti.
Nejen na sociálních sítích tak dnes zuří tichá občanská válka mezi očkovanými a neočkovanými. Mezi „provaxery” a „antivaxery”. Těm prvním, kteří bohužel, jak se ukazuje, mohou radostně předávat nákazu v prakticky nezmenšené míře bez nutnosti testování, slibovala vláda nezodpovědně Tečku za COVIDem.
Pouhé očkování mělo pro občana znamenat definitivní konec za epidemií. Že je to nesmysl ukazují data. Očkovaní sice plní místa v nemocnicích ve výrazně menší míře, než neočkovaní, ale patrně dál mohou nákazu přenášet a nic tak pro ně, ani pro společnost vlastně nekončí.
V atmosféře všeobecné frustrace tak na sebe přes pomyslné zákopy křičí očkovaní a neočkovaní. Vláda sezónní nárůst nakažených naprosto nezodpovědně označuje jako epidemii neočkovaných, ačkoliv pravda je zjevně jinde. Nezvládnuté trasování, nijak vědecky nepodložený předpoklad, že očkovaní virus nešíří, populistické zavržení testování očkovaných jen přilévají do ohně konfliktu. Ani očkovaní, ani neočkovaní za dynamiku epidemie nemohou. To jen šlendrián a nekompetentost odcházející vlády…
Začíná docházet k napadání zdravotníků fanatickými antivaxery. Věc nanejvýš zavrženíhodná. Málokdo si přece dovede představit, že napadne zdravotní sestřičku jen proto, že někoho očkuje. Ale rétorika vlády tomu přispívá: Ministryně financí, Alena Schillerová prohlásila, že „neočkovaným chceme znepříjemnit život, je důležité být k nim tvrdší”. Takovéto výroky jen přilévají olej do ohně konfliktu a nikdo si už nemůže být jist , jak ony plameny rychle zhasnout.
Nástup nové vlády by takovým pomyslným začátkem uhašení vášní a plamene nevyhlášené občanské války mohl být. Již brzo se tak ukáže, zda designovaný premiér Fiala svá slova o spojování společnosti myslí vážně, nebo ne.
Bylo by symbolické, kdyby se nástup nové vlády alespoň trochu protnul s Vánočním zázrakem na západní frontě. Když už ne v datu, tak alespoň ve vyznění. Budou Vánoce. Pojďme se tedy k sobě navzájem chovat slušně. Očkovaný k neočkovanému, eurofil k euroskeptikovi, pravičák k levičákovi. Před 107 lety to prý na chvilku šlo…
Ondřej Václavík, šéfeditor ByznysvČesku