EKONOMIKA

Kovanda: Vláda jde v Babišových stopách, na neadresnou dávku padne až sedm miliard

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka se spletl. Vláda hodlá v srpnu vyplácet mimořádnou dávku na dítě v závislosti na hrubém, nikoli čistém příjmu domácnosti. Takže nárok na ni budou mít domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun ročně hrubého. Dávku tak stále bude získávat třeba i domácnost, v níž oba rodiče pobírají mzdu 41 600 korun hrubého měsíčně. To zhruba odpovídá průměrné mzdě pro první čtvrtletí letošního roku, jak uvádí ministr financí Zbyněk Stanjura. Na průměrnou mzdu tak stále dosáhnou zhruba dvě třetiny rodin s dětmi.

Lukáš Kovanda

Fialova vláda se tak rozhodla pokračovat v tradici Babišova kabinetu. Akorát se zaměřuje na děti, a ne na důchodce. O adresnosti stále nemůže být řeč, když mimořádnou dávku rozdělí mezi zhruba dvě třetiny domácnostní s dětmi do 18 lety. Opět se nesystémově vyplácí veřejné peníze. Vyplácí se řadě domácností, které je vůbec nepotřebují. Naopak skutečně potřebným se pomůže méně, než by se pomoci mohlo. Jestliže dávka, jak je navržená po Jurečkově zpřesnění, půjde až 70 procentům domácností s dětmi, nejde o zacílenou pomoc. O zacílení by bylo možné hovořit, pokud by šla maximálně 20 procentům nejpotřebnějších, a to v takovém případě i třeba v nominálně vyšší částce, než je 5000 korun.

Jedná se o populistický krok Fialovy vlády v duchu tolik kritizovaného konání předchozí Babišovy vlády. Kdo kritizoval rouškovné Babišovy vlády, činící v roce 2020 rovněž 5000 korun, musí kritizovat i „rouškovné pro děti“ vlády Fialovy. Takřka sedm miliard korun, které na dávku padne, mohlo být využito mnohem lépe, takto tyto peníze z podstatné části jen přilejí oleje do inflačního kotle.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec
46 let, byznysmen . Cítí se naštvaný

Ať jdou do háje, nebo ještě někam dál. Tohle má být změna? A to jsem ve slabé chvilce přemýšlel, jestli je se skřípěním zubů nebudu volit. Naštěstí jsem to neudělal a zůstal věrný původním zásadám odéesky. Ale i tak je to hrozné zklamání, že se kroky údajně pravicové vlády nesou v socialistickém duchu. Každý politik by si měl ráno jako modlitbičku opakovat slova Margaret Thatcherové: „Neexistuje něco takového jako státní peníze. Když vláda říká, že někomu něco dá, tak to znamená, že je vezme vám, protože vláda žádné vlastní peníze nemá.“ Možná to pro někoho bude znít jako strašná hereze, ale začínám si pomalu myslet, že podplácení voličů, je naneštěstí neoddílnou součástí samotného demokratického režimu, tedy, chtěl jsem říct systému.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik . Cítí se v pohodě

Moc systémové to není, to přiznávám. Ale musíme se na celou věc dívat ze širšího měřítka. Myslím, že naší vládě rozumím. V těžké době, jakou právě zažíváme, hrozí růst sociálního napětí, z kterého povětšinou těží různí populisté a extrémisté. Toto nebezpečí je třeba eliminovat. Někdy to bohužel může znamenat opatření, která sama trošičku zavánějí populismem. Ale už antičtí lékaři, říkali similia similibus curentur, čili že podobné se léčí podobným. Takto demokratické strany vezmou vítr z plachet nedemokratickým spolkům, které najdeme i v našem parlamentu, což považuji za nebetyčnou ostudu.

Nikola Spurná
30 let, prodavačka . Cítí se šťastný

Pět tisíc moc není, ale je to pořád lepší než drátem do oka. Aspoň za to dětem koupim pastelky a přezuvky do školy. A něco zbyde pro mě i Deža. Ale musim ty peníze někam schovat, nebo si Dežo bude zase před kamarádama hrát na mistra světa a všechno to probendí v hospodě. Jenom nechápu jednu věc. Když má někdo příjem kolem milionu korun, tak je vlastně milionář. Proč milionářům vyplácet nějaký peníze? Já bych to zkrouhla na příjem do půl miliona a dala radši lidem deset tisíc. Ale pro naši vládu sou možná milionáři chudáci, protože to berou podle sebe.