EKONOMIKA

Vydejme se na „stopu zdražování“ u potravin, skončíme u obvyklých podezřelých

Zemědělce napříč Evropou, i v Česku, teď trápí extrémně vysoké ceny hnojiv. Ty se v důsledku energetické krize zvýšily třeba až na šestinásobek úrovně roku 2020 (viz graf). K výrobě hnojiv je totiž třeba plynu, který v uplynulých měsících v Evropě extrémně zdražil v souvislosti s energetickou krizí

Lukáš Kovanda

Místo hnojiv se totiž loni z plynu, co byl k dispozici, ve velkém vyráběla elektřina. A to proto, že jí kvůli nepřízni počasí – v Německu málo foukalo, v Norsku málo pršelo – nevyrobily dost zelené zdroje typu větrníků či hydroelektráren. A kvůli překotnému odstavování ani elektrárny uhelné a jaderné.

Například evropští pěstitelé kukuřice či pšenice proto letos čelí vůbec poprvé „hnojivové krizi“. Hnojiva vyživující ozimé plodiny vycházející z vegetativního stádia jsou totiž výrazně dražší než kdykoli v minulosti, což sníží hektarový výnos už letošní jarní sklizně.

Dražší hnojiva znamenají, že jich zemědělci použijí citelně méně. Kvůli slabší výživě plodin tak bude výnos sklizně nižší, a to zvláště ještě přidá-li se v nejbližších týdnech a měsících nepříznivé počasí, například jarní sucha. Pokud třeba bude v dubnu a květnu panovat nadprůměrně suché počasí, bude nepříznivý dopad na úrodu ještě znatelnější, neboť dusíkatá hnojiva pomáhají plodinám též přežít právě suché dny.

Evropská „hnojivová krize“ tak letos přispěje skrze slabší úrodu obilovin či kukuřice a dalších plodin k citelnému zdražení potravin, a to i v ČR.  

Jak velké zdražení bude? V období od roku 2000 rostly zatím ceny potravin v ČR nejvýrazněji v roce 2008, o 8,1 %. Při tehdejší celkové inflaci 6,3 %. Letošní celková inflace dle předevčírem zveřejněné prognózy ministerstva financí dosáhne celoročně průměrně úrovně 8,5 %. Potraviny přitom budou muset „dohánět“ to, že loni prakticky nezdražily, zatímco ve zbytku ekonomiky ceny často velmi výrazně rostly. Stoupají třeba i ceny potravinářských obalů, například lahví nebo kartónů, a to rovněž kvůli zdražujícím energiím a mezinárodní výrobní a logistické krizi, důsledku pandemie. A navíc se projeví právě „hnojivová krize“.

Dražší hnojiva zvedají ceny obilovin, tedy i mouky a nakonec třeba rohlíku. Pekárenské výrobky poměrně citelně zdražovaly už v prosinci a letos bude růst cen pokračovat. Pečivo tak může letos zdražit až o 15 %, někteří pekaři varují až před třetinovým růstem cen.

V podobném rozsahu, až o 15 %, zdražují či ještě podraží mléčné výrobky, jako je máslo. Řada výrobců mění své ceny až nyní v lednu. Drahá hnojiva totiž prodražují krmivo pro zemědělský dobytek. Méně krmiva či jeho horší kvalita a výživnost, způsobená také právě slabším hnojením, přispívají k nižšímu obsahu tuku v mléce. Cena takového tuku pak tedy nutně roste, pročež zdražují právě výrobky typu másla.

Sečteno, podtrženo, nelze vyloučit, že potraviny, i ty základní, pečivo či mléko, letos podraží nejvýrazněji v tomto miléniu, tedy za celou dobu od roku 2000. Jejich zdražení může činit celoročně v souhrnu až 10 %.  

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr

Tohle je zajímavý text. Jinými slovy říká, že jednak vše souvisí se vším, zákon zachování energie nadále platí a potom také, nepřímo, že další z dogmat současné zelené ideologie, tj. že rostlinné potraviny jsou ekologicky šetrnější než ty živočišné, zřejmě také až tak úplně neplatí. Ono to zase tak nové není, kdo sledoval trochu průběh a pozadí přimíchávání bio složek do paliv, překvapen nebude. Mimochodem, pamětníci už patrně nebudou, ale zdatní historici znají, opěvovaná první republika měla úplně stejnou kauzu s politicko-ekonomickými zájmy tehdejších vyvolených. Jen se ona zázračná substance tenkrát nejmenovala bionafta, ale lihobenzín. Namísto řepky šlo o brambory, velmi tuzemská záležitost. Svět se vlastně příliš nemění.

Michal Babinec
46 let, byznysmen

Na jednu stranu umožňují moderní průmyslová hnojiva doslova vyždímat z půdy násobky toho, co bylo možné ještě dvě, tři generace zpátky, na straně druhé tím trpí půda a podle všeho i kvalita potravin. Dlouho jsem bio potraviny bral silně s rezervou jako šikovný marketingový tah, jenže ta kvalita tam skutečně dnes je. A to se nebavíme o možných zdravotních dopadech stále sílící chemizace. Jenže, co je cesta? Už dnes de facto došlo k zajímavému jevu. Ještě před několika generacemi bylo jasnou známkou blahobytu člověka důstojně se klenoucí bříško a dvojitá brada, zatímco chudák byl dnešními slovy velmi štíhlý. Dnes? Je to často přesně naopak. Průmyslová velkovýroba laciných, ovšem nepříliš kvalitních potravin umožňuje naplnit žaludek prakticky komukoli, kdykoli má chuť. Výsledek? Vnější omezení neexistuje, vnitřní mají pouze ti cílevědomí, což jsou nezřídka stejní, kteří prostřednictvím odložení požitku dosahují nakonec i na vyšší příjmy a mohou si krom jiného dovolit i kvalitnější, zdravější potraviny. Uzavřený kruh? Například stát se v posledních letech opakovaně pokoušel pomocí nejrůznějších dotačních programů zprostředkovat dětem z rodin, kde by jim rodiče zdravou svačinu nedopřáli, její z veřejných prostředků hrazenou verzi. Výsledek? Tyto děti na ovoce, zeleninu, mléčné výrobky nejsou zvyklé, tedy je stejně nejedí a plní s nimi v lepším případě popelnice v okolí škol. Kudy z kruhu ven? Popravdě nevím, ale tipnul bych si, že dotace a regulace čehokoli budou situaci jen zhoršovat. Emisními povolenkami počínaje a zemědělskými eurodotacemi konče!

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik

Podívejme se tradičně na Západ. Tam leckde lidé už vzali za své několik pravidel, která u nás stále nejsou samozřejmostí a přitom přirozeně řeší větší část v textu načrtnutých problémů. Za prvé, pokud mohu konzumovat potravinu od místního producenta, nebudu kupovat tu z druhého konce zeměkoule, byť by byla lacinější. Šetřím přírodu, klima a ještě dávám živobytí sousedovi a tím pádem i svému kraji. Za druhé, stát musí podporovat drobné a ekologicky udržitelné zemědělství. Koneckonců jde o jeden z cílů EU, čili že peníze na to budou. Holt, ony socialistické velkolány možná nesou pohádkové zisky svým novým majitelům, ale pro nás ostatní, pro stát, už to tak výhodné není. V Rakousku jsem viděl obdělávání půdy sice moderními stroji, ale na políčcích, jaká tady od padesátých let nikdo neviděl. Mají Rakušané horší potraviny? Mají hlad? Ani ne, což?! Mají krásnou zemi, upravený, úhledný venkov, jaký jim můžeme jen závidět. Tam je třeba hledat inspiraci, ne ve stepních dálavách na východě!